Amerika promarnila šanci, kterou nabízela poslední dekáda. Jedenácté září 2001 bylo často označováno za pravý začátek 21. století. Odpískalo „konec přestávky“ po roce 1989 a také konec optimistické verze globalizace z 90. let, podle níž propojenost trhu a globální komunikace vytvářejí příznivé podmínky pro šíření demokracie a mírové řešení konfliktů. To však neznamená, že opačná verze o „střetu civilizací“ (the West against the rest) či o „válce proti terorismu“, která převládla zejména v Americe po útoku na newyorská Dvojčata, byla ta správná. Po deseti letech se můžeme pokusit pochopit, v čem byla scestná a jaké to má následky. Válka s terorismem skončila ne proto, že by zmizela hrozba nových atentátů […]

Americký politolog Joseph Nye vyvolal velkou debatu svými úvahami o roli soft power v zahraniční politice. Každý stát ve svých vztazích k jiným státům může prosadit svou vůli buď ekonomicky a vojensky (hard power), nebo svou atraktivitou, svým sex-appealem. Řekněme, že národní státy mají charisma, protože se formují kolem „civilizačních statků“, jak Jan Patočka nazval soustavy idejí a zkušeností, které „jsou schopné toho, aby byly všeobecně lidské, a to z podstaty věci, a nikoli z vůle a dekretu určitých lidí“. Civilizační statky z národů vyzařují, vyvolávají zájem a respekt, jsou „světové“, boří hranice mezi jazyky a třídami a probouzejí k […]

Po Európe sa rozlieza strach. Zmocňuje sa tých, čo žijú z vlastnej práce: mladých i starých, stredných vrstiev i tých chudobnejších. Od Madridu a Londýna cez Rím a Paríž až po Berlín a Varšavu, strach zachvátil námezdných robotníkov, študentov, podnikateľov a intelektuálov. Z Európy pokoja sa vynára Európa strachu. A Európa hnevu. Je to najmä strach z globálnej krízy, z katastrofy, ktorá zničí život spoločností a zaženie ich do nedostatku, chaosu a násilia. Sprevádza ho rastúci hnev proti súčasnej podobe kapitalizmu, ktorá umocňuje spoločenské rozvrstvenie. Ozýva sa čoraz viac hlasov, zďaleka nielen medzi antikapitalistickými radikálmi, že v Európe sa obrodzujú staré triedne spoločnosti, rozdelené na bohatnúce menšiny a chudobnejúce väčšiny. Epocha sa mení […]

Dávajte si pozor na to, čo si želáte, lebo sa vám to môže vyplniť, hovoria Američania. Na mňa však americká rada neplatí, lebo celé roky som si želal, aby Európska únia vydržala pokope, čo však vyzerá stále menej splniteľné. Dnes sa naopak stále viac vypĺňajú moje obavy, že sa rozpadne. Psychicky sa na rozpad pripravujem už dlho, hoci samotná predstava o čom bola donedávna len hmlistá. Až v posledných týždňoch sa vyrojili vo svetovej tlači a na akademickej sieti analýzy, ako by mohol taký rozpad vyzerať. Je to zaujímavé čítanie. Všetky texty sa venujú prvým dňom po bankrote Grécka, ktorého […]

Foto: Angelos Tzortzinis / AFP / Getty Images Európska politika má pred sebou premenu, ktorá je podobne významná ako bola nemecká Ostpolitik začiatkom sedemdesiatych rokov. Vtedy heslo znelo Zbližovaním k zmene, dnes by mohlo znie? Spojenou Európou k spravodlivosti alebo Viac spravodlivosti – viac Európy! V jednom aj druhom prípade ide o prekonanie rozštiepenia, vtedy medzi Východom a Západom, dnes medzi Severom a Juhom. Európa je osudové spoločenstvo, takto ho neustále politici vzývajú. Európska únia je myšlienka, ktorá vzišla z fyzického a morálneho spustošenia. Ostpolitik bola myšlienkou, ktorá mala stlmiť studenú vojnu a prevŕtať železnú oponu. Na rozdiel od niekdajších […]

OpenDemocracy Russia (Veľká Británia), 20.09.2011 V parlamentných voľbách 4. decembra sa popri vládnucej strane Jednotné Rusko bude o kreslá uchádzať aj niekoľko takzvaných ‘’systémnych’‘ opozičných strán, t.j. takých, čo spĺňajú požiadavky Zákona o politických stranách (jednou z nich je minimum 45 000 členov).  V súčasnosti sú v Dume zastúpené tri takéto strany: Komunistická strana, Spravodlivé Rusko a Liberálnodemokratická strana Ruska.  Ďalšie tri opozičné strany, Pravá Vec, Jabloko a Patrioti Ruska sa v posledných voľbách do parlamentu nedostali a ako vysvetľuje Grigorij Golosov, namajú veľkú šancu uspieť ani tohto roku, keďže systém je nastavený tak, že z formálnych príčin môžu kedykoľvek […]

Provincia Junan na juhozápade Číny je už dlhé roky miestom, kadiaľ utekajú Číňania, túžiaci po živote v zahraničí. Cez hranice sa tam dá prešmyknúť po súši, cez nedotknuté lesy, alebo sa dolu prúdom po rieke Lancang, kým sa z nej nestane Mekong, ktorý sa kľukatí cez Mjanmarsko, Laos, Thajsko a Vietnam. Preto sa ma zakaždým, keď som sa ocitol v tejto krajine, kde sa v slnku ligoce červená pôda, zmocnil nepokoj a fantázia mi začala pracovať na plné obrátky. Veď po tom, ako som v básni odsúdil brutálne potlačenie študentských protestov roku 1989 a odsedel si za to štyri roky vo väzení, mi už 16 krát […]

Ač byl dlouho a vážně nemocen, rozhodně exprezident Václav Havel neztratil zájem o dění kolem sebe. V rozhovoru pro MF DNES se vyjadřuje mimo jiné ke svému nástupci, Věcem veřejným, bratrům Mašínovým i kritice na svůj film Odcházení. Pane prezidente, dovolte na úvod osobní otázku: v posledních měsících přicházely dlouho nepříliš dobré zprávy o vašem zdravotním stavu. Co bylo jejich příčinou? Cítíte se už lépe? Měl jsem dlouho jakýsi komplikovaný zápal plic s různými nedobrými průvodními jevy (ztráta rovnováhy, ochabnutí paměti, hubnutí a tak dále a tak podobně). Teď to naštěstí už odchází, byť podle mne – nikoli podle mého lékaře – […]

Ruská tajga na poloostrově Kola přikryje vše, i minulost. V Oleněgorsku vystupujeme z vlaku jen my čtyři. Na prázdném plácku před modře natřenou budovou nádraží pije pivo Sergej a opírá se o svou dodávku Toyota. „Budou to čtyři tisíce rublů,“ říká (asi 2500 korun), dopije pivo, vykouří cigaretu a naloží nás i s baťohy do auta. Náš vůdce, slavný český polárník Miroslav Jakeš, sedí vpředu, archivářka z Liberce Hana, manažer z Pardubic Mirek a já se vzadu držíme v poskakujícím autě všeho, čeho se lze chytit. Dal nás dohromady Jakeš (60), jenž si přijel prohlédnout trasy na poloostrově Kola, který chce v zimě projít na lyžích. Hana (60), jeho partnerka z cest po […]

Môj priateľ, ukrajinský spisovateľ Taras Prochasko, v poslednej knihe sformuloval dosť riskantnú tézu. Napísal, že keby Nemecko vyhralo poslednú vojnu, Ukrajina by sa ocitla v sfére európskej kultúry. Tento názor vo mne spočiatku vyvolal hlboký odpor. Chápal som samozrejme, že počas druhej svetovej vojny postihol Poľsko a Ukrajina dosť odlišný osud. Hitler s Ukrajincami istým spôsobom koketoval, vábiac ich akousi rudimentárnou autonómiou (každopádne sa to Ukrajincom takto javilo), formoval ukrajinské jednotky SS, prerozličné pomocné a policajné útvary. Poľsko bolo jednoducho krvavo okupované a podľa hitlerovského plánu sa Poliaci mali sta? otrokmi. Koniec-koncov Nemci vybudovali fabriky smrti práve v Poľsku, pretože […]