Když mě pan Marek Svoboda oslovil, abych pronesl projev, řekl: „Chtěli bychom, abyste zhodnotil stav demokracie ve světě; máte na to celých patnáct minut. Takže stručně, slovy klasika.“ Mám tedy dobrou a špatnou zprávu. Ta dobrá zpráva je, že jsme za minulý rok viděli v různých částech světa probuzení demokracie zdola. V různých kontextech, ať už je to arabské jaro nebo protesty v Rusku či jinde, došlo k probuzení demokracie tam, kde jsme ji nečekali. Ta špatná zpráva je, že naopak tam, kde jsme si mysleli, že demokracie je pevně zakotvena, je dnes v krizi nebo vyčerpaná a hledá druhý […]

Amerika promarnila šanci, kterou nabízela poslední dekáda. Jedenácté září 2001 bylo často označováno za pravý začátek 21. století. Odpískalo „konec přestávky“ po roce 1989 a také konec optimistické verze globalizace z 90. let, podle níž propojenost trhu a globální komunikace vytvářejí příznivé podmínky pro šíření demokracie a mírové řešení konfliktů. To však neznamená, že opačná verze o „střetu civilizací“ (the West against the rest) či o „válce proti terorismu“, která převládla zejména v Americe po útoku na newyorská Dvojčata, byla ta správná. Po deseti letech se můžeme pokusit pochopit, v čem byla scestná a jaké to má následky. Válka s terorismem skončila ne proto, že by zmizela hrozba nových atentátů […]

Přechod z finanční a ekonomické krize let 2008–2009 ke krizi států a eura na začátku roku 2010 jasně ukazuje protikladné chápání této situace i rozdílné způsoby ochranných opatření na východě a jihu Evropské unie. Dalo by se to shrnout následující větou: na východě je třeba být přísnější o to víc, o co jsme byli laxnější na jihu. V analýzách dopadu mezinárodní krize převážila ve francouzských médiích i v politické debatě myšlenka, že Francie krizi vzdorovala celkem dobře především díky důležité roli státu v ekonomice. Proto se také ve Francii předpokládalo, že mnohem vážněji budou zasaženy země východní Evropy, které podlehly […]

Evropa si až na (středoevropské) výjimky přála vítězství Baracka Obamy, a to nebylo dobré znamení pro jeho šance. Přála si také vítězství Ala Gorea a o čtyři roky později Kerryho a víme, jak dopadli. Takže v „normální“ situaci zjištění, že 93 % Evropanů si přeje vítězství Obamy, spíše znamenalo, že asi bude poražen. Leč nejsme v „normální“ situaci. Zavržení Bushe, jehož popularita – pokud lze vůbec použít toto slovo – je na dně, a zhroucení finančního systému byly dva důležité faktory, které pomohly vítězství kandidáta s obrovskou přízní v zahraničí. Co to může znamenat pro evropský vztah k Americe? Téměř […]

Zrozen jsem byl k životu bez hrobu, toto lidské tělo nepozná smrt, nebylo zplozeno jen pro věni květů, ale také aby zažehlo plamen, rozsévalo smrt, obracelo v prach. Těmito slovy promlouval kdysi mladý básník a psychiatr Radovan Karadžič, ještě než se počátkem 90. let stal jako vůdce bosenských Srbů hlavním architektem politiky etnických čistek. Jeho vyhraněná verze srbského nacionalismu ospravedlňovala vyhánění civilního obyvatelstva stejně jako masové vraždění, jehož symbolem se pro zbytek světa stalo jména města Srebrenica, kde bylo v červenci 1995 zavražděno 8000 bosenských mužů a chlapců. Ačkoliv byl Karadžič Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v Haagu (ICTY) […]

Málokterý osobní příběh se tak ztotožňuje s osudem své země a střední Evropy vůbec jako život polského historika a politika Bronislawa Geremka, který zemřel tragicky minulý týden ve věku 76 let. Evropa vzdala hold odvážnému a vlivnému intelektuálovi v politice, který se významně podílel na hnutí odporu Solidarita v osmdesátých letech a později jako ministr zahraničí připravil návrat své země do evropského společenství. Poklonu lze doplnit třemi postřehy. Bronislaw Geremek jako jeden z mála přežil věznění ve varšavském ghettu (jeho otec se nevrátil z Osvětimi) a věděl, jak děležitý je dialog historiků a společnosti týkající se traumat druhé světové války […]

Ve Francii se o osvobozujícím (vzpoura proti konzervativnímu gaulisticko-komunistickému statu quo) či zhoubném (podlomení tradičních hodnot) odkazu roku 1968 debatuje s o to větším elánem, že se k pamětníkům přidává mladá generace podrážděná antiosmašedesátnickými výroky prezidenta Sarkozyho. V Polsku se poprvé od roku 1968 otevřeně diskutuje o antisemitské kampani, kterou rozpoutalo stranické vedení proti vědcům studentského hnutí ve snaze otevřeně použít nacionalismus pro legitimizaci komunistického vedení. V Praze po dvacetiletém zapomnění či zanevření vznikají podmínky pro nové pohledy na nedávné dějiny. Literárky otiskly slavnou debatu Kundera-Havel z roku 1968, na kterou už navázalo tucet dalších příspěvků, zatímco Ústav pro soudobé […]

Desátého prosince skončí jednání mezi Srbskem a kosovskými Albánci o budoucnosti Kosova a všichni tuší, že nepřinesou řešení. Srbové hájí svoje právní stanovisko a navrhují pro Kosovo více než autonomii v rámci Srbska, ale méně než nezávislost. Kosovští Albánci jsou ochotni naopak navrhnout srbské menšině v Kosovu více než autonomii, ale nehodlají zpochybňovat hlavní cíl: vyhlášení nezávislosti do konce roku. Jednání probíhají pod záštitou trojky (EU, Spojené státy a Rusko), a není tedy předňasné přemýšlet o tom, co pro tyto mocnosti patová situace znamená. Spojené státy se od vojenské intervence NATO na jaře 1999 nejjasněji vyjádřily pro nezávislost Kosova. Naposledy to v srpnu zopakoval prezident Bush v Tirané (což nebylo asi […]