Svet užasol nad revolúciou: tých hore zachvátila panika, tí dolu nedokážu pochopiť, ako z minúty na minútu prekonávajú strach; tí, čo stoja mimo –  experti, vlády, televízni diváci, a aj ja – čelia obvineniu, že nepredvídali nepredvídateľné. Z čoho plynie zvada na francúzskych kostolných vežiach: pravica zlyhala, bubnuje ľavica, ktorá bezstarostne zabudla vysvetliť, prečo Ben Ali (a jeho Strana jednoty) zostal členom Socialistickej internacionály, a Mubarak so svojou monokratickou stranou takisto. Toho prvého vyhodili 18. januára 2011, tri dni po tom, čo utiekol, druhého bleskurýchle 31. januára. Tejto chúlostivej témy sa nikto nedotkol. Ani nedbalá tlač. Ani pravica spätá s všemocnou Putinovou stranou Jednotné […]

Mnohí si kladú túto otázku. Stručnú odpoveď však nikto nepozná. Ale, to nemôže byť pravda, hovoríte si. Čítali ste množstvo básní o básnikoch, ako sa prechádzajú po lesoch, kotúľajú v sene či dokonca absolvujú turistickú prehliadku pekla. Áno, je to tak. No napriek tomu si básnici málokedy vyzujú papuče, aj keď bojujú vo vojne. Nie je Homérova slepota potvrdením mojej tézy? Stavil by som sa, že všetky výpovede očitých svedkoch o tom, ako sa Gréci a Trojania navzájom vraždili, všetky úžasné dobrodružstvá, čo Odyseus zažil keď križoval Stredozemné more, si Homér vysníval kým čakal, že mu manželka podá obed. Iste, mnohí básnici to nechcú priznať. […]

Le Monde (Francúzsko), 22.02.2011 Ukázalo sa, že Tunisania a Egypťania sú realistickejší a múdrejší než všetci diplomovaní geopolitici dokopy, píše André Glucksmann (nemecký preklad tu). “Pre nich nie je Jeruzalem stred sveta: Sprava aj zľava sa do nás hustí, že bez ozajstného mieru medzi Jordánom a Stredozemným morom, nie je pre tristo miliónov Arabov (a Berberov), dokonca ani pre miliardu moslimov, možná pokroková a demokratická moderna. A čo vidíme teraz? Presný opak. Vzťahy medzi Izraelom a Palestínou sú na bode mrazu, nikdy od Osla neboli prísľuby z obidvoch strán také prázdne. A aj tak práve teraz zachvátila ‘’arabskú ulicu’‘ nečakaná túžba po slobode, v akú nikto nedúfal.” © […]

“Dnes bol, konečne, historický deň – inštalovala sa visegrádska trojka,” zapísal som si 15. februára 1991 do veľvyslaneckého denníka tieto trochu patetické slová. Neskrývali však radosť, že sa podpisom československého a poľského prezidenta a maďarského premiéra v ruinách Visegrádskeho hradu nad Dunajom nebodaj priamo inštitucionalizuje aj čosi z mojich stredoeurópskych snov či vízií. Prinajmenšom sa tu formalizovala istá záruka, že po rýchlom rozpade či samorozpade východného bloku v stredoeurópskom priestore nenastane geopolitické vákuum, že tri relatívne kompatibilné štáty budú mať akúsi doložku najvyšších výhod pri integrovaní sa do európskych a severoatlantických ekonomických a bezpečnostných zoskupení. To v čase, keď sa na neďalekom […]

Maďarský premiér Viktor Orbán 19. ledna rozhněval europoslance, maďarský koberec s mapou RakouskaUherska v bruselské budově Evropské rady naštval Středoevropany a maďarský mediální zákon pobouřil demokratickou západní Evropu. Aby toho nebylo málo, Budapešť ve velkém rozdává dvojí občanství, které v budoucnu může vyvolat ve střední Evropě velké konflikty. Toto heslovité a zdaleka ne úplné vyjmenování problémů nastoluje otázku: Co se děje s Maďarskem, které bylo v roce 1989 společně s Polskem nejlépe připraveno na změnu režimů? Dnes však opouští demokratické principy a upadá ekonomicky. Jak se stal z premianta visegrádského regionu poslední? V 80. letech se Maďarsku říkalo nejveselejší barák […]

Dvacet let svobody a demokracie po roce 1989 má pro řadu Poláků z historických důvodů značný symbolický význam. Je to překonání dějinného, téměř metafyzického fatalismu, který ve 20. století zastínil meziválečné Polsko, přesněji řečeno druhou republiku, což byl projekt moderního, mnohonárodnostního státu, který se po více než sto letech nebytí znovuzrodil v roce 1918. Tato svobodná republika byla doslova rozdrcena dvěma totalitními režimy: nacistickým Německem a komunistickým Ruskem. Když dnes Poláci rekapitulují úspěchy a neúspěchy minulých dvaceti let, dělají to z perspektivy onoho přerušeného státního projektu, ale také s vědomím, že třetí republika právě dosáhla plnoletosti. První dějství patřilo Kwasniewskému […]

Listopad 1989 mohl začít už o den dřív – na Slovensku, ale je příznačné, že nezačal. 16. listopadu prošla Bratislavou skupina asi 200 studentů doprovázena policií, dostala se až před ministerstvo školství a žádala dialog s ministrem. Studenti chtěli debatovat o školských reformách a svobodě. Promluvil si s nimi na ulici před budovou mocný muž – tajemník městského výboru strany Gejza Šlapka a slíbil, že se jejich požadavky bude zabývat. Tím to skončilo. O den později policie v Praze surově zmlátila stovky studentů a revoluce doopravdy zařala. Ten rozdíl v přístupu režimu v obou státech tehdejší federace byl typický – na Slovensku byli komunisté měkčí […]

V piatok okolo tretej poobede sme začali mať pocit, že sa snáď všetko schyľuje ku koncu. Po tom, ako vo štvrtok večer Mubarak v televízii odmietol odstúpiť a Suleiman vyzval demonštrantov, aby sa rozišli, sa rozzúrení občania zaprisahali, že osemnásty deň revolúcie bude zo všetkých najväčší. Ráno sa rozšírili obavy, že sa pripravuje tvrdý zákrok, no popoludní sa začali rozplývať. Množstvá ľudí pochodovali po uliciach a skandovali heslá, a z davov na námestí Tahrir sálala pozitívna energia. Znovu svitla nádej. Kúsok od námestia Tahrir, blízko predsedníctva vlády a parlamentu sa motali skupinky ľudí a bavili sa s vojakmi. Chodníky lemovali stany a okolo nich postávali muži a ženy, študenti […]

Znáte labskaus? Je to tradiční námořnické jídlo, které se jí na sever od Hamburku: kaše z hovězího masa, červené řepy, kyselých okurek, cibule, matesů a brambor se připravuje tak, že se všechno povaří v jednom hrnci a pak se to prožene mlýnkem na maso. Odpůrci ji pro její odpudivé vzezčení srovnávají se zvratky, kdo ale její chuti přivykl, nedá na ni dopustit. Také globalizaci vidí její odpůrci jako jakousi kaši z ryb a masa, zatímco její příznivci v ní spatřují spíš elegantní švédský stůl, kde si každý vezme, nač má chuť – třeba suši s knedlíkem a k tomu trochu […]

Bolo slnečné ráno. Muž vystúpil na malej staničke. Takto by sa mohla začínať poviedka. Hoci som vtedy ani za svet nemohol začať. Koniec koncov, takto začína sa veľa poviedok. No ja teraz píšem fejtón, takže by som mal začať takto: Bolo slnečné ráno. Vystúpil som na malej staničke. Na peróne ma čakal vysoký, holohlavý muž a pomohol mi zaniesť batožinu do auta. Ako čoskoro vysvitlo, tento muž, Alain Baton, bol domovníkom na mieste, kam ma viezol. Alain nehovoril po poľsky, čo bolo pochopiteľné. Ja som zas nehovoril po francúzsky, čo bolo menej samozrejmé, pretože Francúzi sú presvedčení, že väčšina sveta […]