Jednoho zimního dne roku 1732 se z hrobě Balkánu dostal na světlo “osvícené” Evropy podivný tvor: upír. Kariéra jednoho z nejpopulárnějších mýtů evropské moderny ale v žádném případě  nezačíná v Transylvánii. Zrodil se totiž v Medvedji, zapadlé vesničce v jižním Srbsku, z níž se v Titových dobách stalo reálsocialistické (malo)město a v 70. letech tu vnikly termální lázně, které trpícím obyvatelům Jugoslávie slibovali zmírnění jejich obtíží. Takový obyčejný úkaz V třicátých letech 18. století byl po válkách s Turky celý západní Balkán obsazen habsburskými vojsky. Panoval tu hlad, epidemie a nejistota, co místním přinese změna vrchnosti. A pak se najednou […]

V létě, kdy lidi vyvede z míry leda tak špatné počasí, se v řízkoidním srdci Evropy staly tři pozoruhodné události, které vykazují podobné rysy. Jde o to, jakým způsobem chtějí a mají být reprezentovány jisté vrstvy společnosti. Kultura konec konců je, jak učil už teoretik Stuart Hall, vždy také bojem o význam. Případ první – císařský pohřeb Když začátkem července zemřel syn posledního císaře Otto (von) Habsburg, bylo jeho srdce pohřbeno v Budapešti: Praha vyšla naprázdno, neboť zbývající ostatky byly uloženy v kapucínské hrobce ve Vídni. Rakousko uspořádalo bývalému německému poslanci Evropského parlamentu státní pohřeb se vším všudy. Což mimo […]

Foto: Damir Sagolj / Reuters Je mnoho míst, kde došlo k vraždě chladnoucí myšlenky střední Evropy. Srebrenica je bezpochyby jedním z nich: město ve východní Bosně, kde došlo k největšímu evropskému masakru provedenému armádou od konce druhé světové války. Člověk si ještě pamatuje ty televizní záběry: jak (letos konečně zatčený) bosenskosrbský generál Ratko Mladič v červenci 1995 otcovským tónem uklidňoval obyvatelstvo. A pak jeho vojáky, kteří – poprvé od Osvětimi – prováděli selekci mezi bosenskými Muslimy, které nahnali do zavřených továren na předměstí Potočari. Jak před zraky nizozemských vojáků UNPROFOR oddělovali ženy, děti a starce od mužů, které pak sváželi […]

S tím magicky znějícím slovem se setká nejpozději v Sarajevu každý, kdo přijede do Bosny: Medžugorje čtete na supermoderních autobusech, které duní po hrbolatých silnicích, obsazené do posledního místa cestujícími většinou staršího věku. Kdo by ještě věřil, že náboženství a tvrdý byznys se vylučují (nebo by aspoň měly), je na omylu: penězoměnci jsou zpět ve (zlatém) chrámu. V Medžugorji, česky místu mezi horami, se odehrála jedna z evropských novodobých pohádek. Od 24. června 1981 se tu prý Panna Marie pravidelně zjevovala několika místním dětem, jimž předávala svá poselství a tajemství. Z pohledu parapsychologického výzkumu ovšem šlo o tucet zpráv z […]

Welcome to Sarajevo: na slavné fotografii Rona Haviva z roku 1994 jsou muži v uniformě, jak si užívají rauchpauzu – a také palební pauzu – před rozstříleným domem. Plakát, který dnes visí před letištěm, nese tentýž název, ale je na ní šťastná rodinka, fontána Sebilj na starém městě – a láhev kokakoly, snad coby symbol všech změn, k nimž tu došlo v těch 15 letech od války. Sarajevo se změnilo stejně jako mnoho metropolí ve střední Evropě. Když se procházíte po hlavní třídě, která se ještě pořád jmenuje Maršala Tita, mohli byste stejně dobře být v Polsku nebo Maďarsku, a […]

Znáte labskaus? Je to tradiční námořnické jídlo, které se jí na sever od Hamburku: kaše z hovězího masa, červené řepy, kyselých okurek, cibule, matesů a brambor se připravuje tak, že se všechno povaří v jednom hrnci a pak se to prožene mlýnkem na maso. Odpůrci ji pro její odpudivé vzezčení srovnávají se zvratky, kdo ale její chuti přivykl, nedá na ni dopustit. Také globalizaci vidí její odpůrci jako jakousi kaši z ryb a masa, zatímco její příznivci v ní spatřují spíš elegantní švédský stůl, kde si každý vezme, nač má chuť – třeba suši s knedlíkem a k tomu trochu […]