Němčina je nemotorná a složitá a už Jungmannovým uším připadala chrochtavá a štěkavá. (Goethe by mu asi namítl: To jste, pane, asi ještě neslyšel nizozemštinu. Sousední národy to mají vždy těžké.) A ta dlouhá německá slova! Běžná složenina se prostě nedá zachytit jedním pohledem: Weihnachtsbaumkerzenhalter například. Vánoce… a jak dál? Ale nechme Vánoce být a věnujeme se roku 2010. Každý nový rok přináší Německu dvě slova roku. Ano, dvě. Zatímco v Česku se korunuje jen jedno slovo, a to novinami, jež držíte v ruce, a jejich čtenáři, tak v Německu rozhodují dvě oficiální komise. Německé složeniny – slova jako hrom […]

Nasledujúca scéna sa odohráva v Kyjeve, kde prestupujem a musím stráviť noc v hoteli na letisku.   Už samotná téma ukrajinských gostinic by vystačila na slušný fejtón. Tu treba dodať, že v tejto krajine neexistujú veľké hotelové reťazce. Preto hotel bol podľa očakávania na úrovni každej inej ukrajinskej gostinice s vypnutou vodou, odpadávajúcimi kohútikmi na umývadle, odlupujúcimi sa tapetami, plošticami, starými babami a výťahovými myšami. V hoteli boli dva druhy izieb: normálne, s kúpeľňou na chodbe, a lux. Izba lux bola rovnako špinavá, smutná ako po požiari, akurát že mala kúpeľňu. Ojoj, vravím si, Bože môj, zle je, ale od […]

Jistě, je nechutné, že právě ten Viktor Janukovyč, jehož volební podvod v roce 2004 odstartoval oranžovou revoluci na Ukrajině, byl teď zvolen prezidentem, ale to neznamená, že jde o modrou kontrarevoluci. Pokud volby něco potvrdily, tak především fakt, že se Ukrajina stává normální demokracií a ne ruským typem virtuální demokracie, jakou byla před oranžovou revolucí. Na rozdíl od mnoha takzvaných voleb v autoritářských režimech v tomto případě jsme neznali výsledek předem. Zkušení mezinárodní pozorovatelé volby shledali svobodnými a férovými. Poražená princezna Julia Tymošenková by se neměla přít o výsledek, ale měla by začít pracovat na vlastním volebním vítězství v roce […]

Mám motoricko-neurónovú chorobu, variant amyotrofickej laterálnej sklerózy (ALS), zvaný Lou Gehrigova choroba. Motoricko-neurónové ochorenia sú dosť bežné: patrí k nim Parkinsonova choroba, skleróza multiplex a celý rad menej vážnych chorôb. ALS sa vyznačuje jednak tým, že človek nestráca cit – čo je aj dobré, aj zlé – a jednak tým, že je bezbolestná. Na rozdiel od takmer všetkých vážnych či smrteľných chorôb má človek príležitosť dosýta a bez veľkej námahy sa vynadívať na katastrofálne zhoršovanie svojho stavu. ALS je v podstate progredujúce väzenie bez možnosti odvolania. Najprv stratíte vládu nad jedným či dvoma prstami; potom nad končatinou; a nakoniec nevyhnutne […]

Transformácia Číny na modernú, slobodnú spoločnosť prebieha veľmi pomaly. Veľkosť nenásilného odporu spočíva v tom, že aj keď sa človek  stane obeťou veľkej tyranie s jej žalostnými následkami, odpovedá na nenávisť láskou, na predsudky znášanlivosťou, na aroganciu pokorou, na ponižovanie ľudskou dôstojnosťou a na násilie rozumom. To znamená, že svojou zdržanlivosťou a dôstojnou láskavosťou obeť preberá iniciatívu a vyzýva páchateľa, aby sa vrátil k rozumu, k mieru a súcitu a aby tým rozbil zařarovaný kruh, v ktorom jedného tyrana prichádza vystriedať ďalší. Preto čínska cesta k slobodnej spoločnosti bude mať podobu postupného zlepšovania zdola a nie revolúcie zhora. Pre revolúciu zdola je potrebné, aby obyvatelia boli uvedomelí, aby iniciatívne prejavili vytrvalosť a postupne narastajúcu […]

Text listu Herty Müller Nobelovskej nadácii Vážený pán Storch, Uplynuli už naozaj dva mesiace od Nobelovho týždňa v decembri? Každopádne Vám prajem všetko najlepšie v roku 2010 a dúfam, že sa onedlho zas uvidíme v Berlíne. Dnes sa na Vás obraciam so súrnou prosbou. Ako viete, Václav Havel nominoval čínskeho spisovateľa Liu Siao-poa na Nobelovu cenu mieru roku 2010. Liu Siao-po je od roku 2003 predsedom čínskeho PENu, združenia nezávislých spisovateľov a patrí k iniciátorom Charty 08, ktorá žiada demokratizáciu spoločnosti – v stopách Charty 77 v Československu. Siao-po sa už roky zasadzuje za dodržiavanie ľudských práv v Číne, so všetkými rizikami, ktoré to obnáša. […]

Pan redaktor Zídek mě přímo nebo nepřímo nutí, abych psal něco o kultuře. Žiju v Pankově skoro vesnicky – vše se tu koncentruje kolem kostela a nákupního střediska, hned za humny máme i dost zelené. Kultuře se ale úplně vyhýbat nemůžu. Přesto se mi pokaždé chce psát o něčem jiném. Dnes například o tom, že mezi Čechy v ciziné patřím k těm posledním blbům. V rychlosti to vysvětlím: Nejchytřejší Češi šli samozřejmě do Ameriky, ti trochu méně chytří někam do západní Evropy – a jen idioti jako já odcházeli do Enderácka. Ale já s tím ohodnocením jakž-takž souhlasím. Když jsem […]

Střední třída v Británii upadá. Jedním z důkazů tohoto smutného vývoje je prý fakt, že už přes sedmdesát let žádný britský tenista nevyhrál tenisový grandslam. A když se letos konečně Andy Murray (budiž mu odpuštěno, že je Skot) probojoval do finále Australian Open, ten Švýcar mu nedal šanci! Z našeho pohledu jsou Britové možná trochu divní, když tak rádi hledají souvislost mezi tenisem a stavem společnosti, ale jejich debata není úplně nesmyslná. Tato hra byla od svého zrodu v 19. století sociálním jevem a dodnes jím je. Dobří tenisté pocházeli většinou z lepších rodin, neboť jen ty mohly svým dětem […]

Bernard-Henri Lévy sa háda so Slavojom Žižekom o budúcnosti ľavičiarov a návrate komunistickej myšlienky. Bernard-Henri Lévy, nedávno ste definovali ľavicu jej sociálnymi vymoženosťami, jej parlamentnými zápasmi a odbormi. No predsa len, nedá sa povedať, že by sociálna otázka bola vo vašom verejnom angažovaní zas až tak prítomná, a to ani v jeho začiatkoch. ľavicoví intelektuáli ako ste vy opustili tento terén, no neotvorili tým širokú cestu pre návrat radikálnych progresivistických paradigiem, nad ktorými dnes nariekate? (Video tu) Bernard-Henri Lévy: Zrejme to nemyslíte zle, ale mýlite sa. Nedávno som napísal, že fundamentálnou otázkou dneška je otázka novej biedy a že nám chýba nový Coluche. Naozaj […]

Cez Vianoce som sa vybral k východným hraniciam Poľska. Mám ten kraj rád. Sem tam vidieť na hraničnú rieku, Bug. Nie je tu veľká premávka. Len občas sa objaví nejaké staré auto. Prejdete tucty kilometrov, a nenatrafíte na benzínovú pumpu. Z cesty vidíte pásť sa srnky. Neboja sa. Zodvihnú hlavy, chvíľu sa dívajú a zasa sa vrátia do svojho sveta. V dedinách stoja pravoslávne kostolíky. Toto je odjakživa poľsko-ukrajinské pohraničie. Tu hraničí pravoslávie s katolicizmom. Okrem pravoslávnych a katolíckych kostolov tu nie je nič. Toto bol vždy kraj dedín, boli z dreva a minulosť zanechala len zopár stôp. Dominujú primitívne postkomunistické domy – kocky. O týchto regiónoch sa hovorí, že […]