Němčina je nemotorná a složitá a už Jungmannovým uším připadala chrochtavá a štěkavá. (Goethe by mu asi namítl: To jste, pane, asi ještě neslyšel nizozemštinu. Sousední národy to mají vždy těžké.) A ta dlouhá německá slova! Běžná složenina se prostě nedá zachytit jedním pohledem: Weihnachtsbaumkerzenhalter například. Vánoce… a jak dál? Ale nechme Vánoce být a věnujeme se roku 2010.
Každý nový rok přináší Německu dvě slova roku. Ano, dvě. Zatímco v Česku se korunuje jen jedno slovo, a to novinami, jež držíte v ruce, a jejich čtenáři, tak v Německu rozhodují dvě oficiální komise. Německé složeniny – slova jako hrom – vyžadují asi větší, vybranější pozornost.
Rychlostudent a boloňská omáčka Již od roku 1972 Společnost pro německý jazyk (Gesellschaft für deutsche Sprache) odměňuje slova, jež zvláště dominovala veřejné diskusi. Letos vyhrálo slovo Abwrackprämie, doslova šrotoprémie nebo jednoduše šrotovné. Globalizovaná ekonomická krize vedla k tomu, že Češi a Němci málem měli stejné slovo roku. V anketě Lidovek však skončilo šrotovné až na pátém místě, Čechy kupodivu víc lákal rychlostudent. Buď jsme my Němci přece jen větší blázni do aut, nebo… že by se Čechům konečně zalíbily neobvyklé složeniny?
V německém top ten se také vyskytlo slovo z akademického prostředí: docela vtipný výraz studium bolognese z loňských studentských stávek. Naráží na omáčku špatně uvařených studijních programů, jimiž německé univerzity krmí své studenty v rámci tzv. boloňského procesu evropských škol, tedy přechodu na bakalářské a magisterské studium.
Neslovo roku: betriebsratsverseucht Druhá německá soutěž má víc jazykokritický, ba až politicky osvětový ráz. Odměňují se totiž slovní novotvary, které jsou věcně nepřiléhavé, nebo dokonce porušují lidskou děstojnost. Uděluje se titul Unwort des Jahres, tedy neslovo (nebo nevhodné slovo) roku . Něco jako obdoba filmových Zlatých malin, opaku Oscarů.
Mým letošním favoritem na neslovo byl výmysl nové konzervativně-neoliberální vlády kancléřky Merkelové a jejího koaličního partnera Westerwelleho: Wirtschaftsbeschleunigungsgesetz. Tato hezká ukázka německé úředničtiny doslova znamená zákon na urychlení ekonomického růstu, ve skutečnosti skrývá mj. ekonomicky pochybné snížení daní hotelům, čímž se – jak se následně ukázalo – nová vláda odvděčila některým majitelům hotelů za velkorysou podporu během volební kampaně.
Komise jazykovědcě ale oprávněně zvolil jiný výraz, jenž mého favorita cynismem daleko překoná: vítězem se stal betriebsratsverseucht, tj. zamožený odborovými radami. Ať žije orwellovský newspeak neoliberalismu!
Konečně! Metropolis v nové premiéře Jinak se v únorových dnech točí fejetony a kulturní svět v Německu kolem šedesátého výročí Berlinale, politicky angažovaného filmového festivalu, který od samého začátku své existence nebyl orientován jen na experty, nýbrž i na širší publikum.
Už jen kvůli výběru z 400 snímků a atmosféře mezi ostatními filmovými fandy stojí za návštěvu. Letos však láká ještě jedním opravdovým požitkem: klasikem futuristickoantiutopického žánru Metropolis. Němý film Fritze Langa z roku 1927 je dosud jediným kinematografickým dílem na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Čtvrtina filmu byla skoro 80 let považována za úplně ztracenou, než se před dvěma roky nečekaně našla v archivu Museo del Cine Pablo Ducrós Hicken v Buenos Aires. Důkladné restaurování filmu nadací Friedricha Wilhelma Murnau ve Wiesbadenu bylo ukončeno teprve letos 29. ledna a tento týden se souběžně v berlínském Friedrichstadtpalastu a ve Staré opeře ve Frankfurtu nad Mohanem má konat světová premiéra za živého doprovodu symfonického orchestru. Krásná představa. Taková lahůdka. Musím přiznat, že jak to píšu, tak skoro slintám. Jenomže to má krutou pointu: nesehnal jsem lístek.