Ve střední Evropě sice ještě nevíme, jestli se Zeus nad námi smiluje a odvolá déšť a blesky, ale alespoň v Německu máme jasno: letos už se žádná letní pohádka nečeká. „Letní pohádka“, německy Sommermärchen, se u nás totiž stala synonymem pro kolektivní prožitek letních mistrovství ve fotbale. Mistrovství, které jste prošvihli Poprvé se tento fenomén objevil během mistrovství světa v Německu v roce 2006: souhra bezvadného počasí, nezvykle útočného stylu mladého německého manšaftu a všudypřítomného veřejného promítání zápasů nám umožnila, abychom zažili něco, co jsme si od konce naší nacistické minulosti odříkali: pocit sounáležitosti s německým národem ve velkém davu. […]

Univerzity Rostock, Marburg, Bonn, Mannheim, Saarbrücken, Bielefeldt, Münster, Erlangen-Norimberk a od prvního února také moje alma mater Frankfurt: na všech těchto univerzitách od sjednocení Německa zanikly ústavy slavistiky. Z třiceti pěti pracovišť po celém Německu tak zůstalo jen dvacet šest. Přišlo to poněkud nečekaně. Nástup Gorbačova, konec rozdělení Evropy a pozdější integrace některých slovanských států do NATO a EU spíš živily naději německých slavistů, že náš obor pluje vstříc rannímu úsvitu. Doufali jsme, že otevřené hranice zvýší význam oboru i jeho společenskou prestiž a také počet studentů. Dopadlo to ale jinak. Sjednocení Německa vedlo mimo jiné k vyprázdnění pokladen spolkových […]

Vlak pomalu vjíždí na drážďanské hlavní nádraží. Naposledy jsem tady byl asi před sedmi lety – jel jsem z Frankfurtu do Prahy a v Drážďanech jsem jenom přestoupil. Měl jsem na to poměrně málo času a pamatuji si, že tmavá hala (skleněná střecha zničená za války byla pokryta břidlicí a dřívím) a všudypřítomné stavební práce ztěžovaly orientaci, takže vlak do české metropole mi skoro ujel. Poslední listopadový víkend letošního roku jsem ovšem vystoupil na krásně zrekonstruované nástupiště osvětlené novou střešní konstrukcí z bílého skelného vlákna, jíž budovu z roku 1898 opatřil špičkový britský architekt Norman Foster (mj. autor rekonstrukce berlínského […]

Věděl to už největší syn Frankfurtu Johann Wolfgang von Goethe: Cestování vzdělává. Na cestách získáváme nové dojmy, poznáváme cizí chování a způsoby myšlení. Přínos přitom nespočívá jen v poznávání dosud neznámého, nýbrž i kulturní zakořeněnosti nás samých. V nejlepším případě si v zrcadle toho druhého uvědomujeme, že to, co jsme považovali za přirozené, je v podstatě kulturně dáno. Poslední červnový víkend – v době konání fotbalového mistrovství světa – jsem byl v Madridu. Čekal jsem, že sportumilovní a vášniví Madriďané budou šílet – Španělé patří jako aktuální mistři Evropy k nejžhavějším aspirantěm na titul. Těšil jsem se, jak zažiju (samozřejmě […]

Čím jsme my Středoevropané asi zlobili Peruna, že nás běh podnebí trestal tuhou nekončící zimou? Je konec května a kolik jste za tu dobu měli slunných, teplých víkendů? Jeden? Dva? Ten jeden ve Frankfurtu se podařil tak dokonale, že se o něm místní baví ještě teď. Nejzázračnější bylo to ticho. Perunův severský kolega Thor totiž otřásl a poslal ten víkend popel do ovzduší… a letadla na frankfurtském letišti do hangárů. To byl třetí víkend v dubnu – a nebe nad Frankfurtem bylo poprvé za mého života prázdné. Nebylo vidět ani těch 600 letadel, která každodenně ve Frankfurtu přistávají a odlétají […]

Nedávno jsem večer doma na gauči z nudy přepínal televizní kanály – a na veřejnoprávní ARD jsem narazil na pravidelný týdenní pořad Haralda Schmidta. Mezi německými komiky se považuje za intelektuální špičku, ba za jakousi německou verzi Johnnyho Carsona, amerického zakladatele formátu late night show. V letech 1995 až 2003 měl Schmidt populární noční pořad na soukromé SAT1 a stal se oblíbeným cynickým komentátorem německého dění. Získal několik významných televizních cen a dost mých známých si ho cení. Na můj vkus je až moc arogantní a nucený, ve srovnání s americkými kolegy mu chybí sebeironie. A jemu i Bolku Polívkovi […]

Němčina je nemotorná a složitá a už Jungmannovým uším připadala chrochtavá a štěkavá. (Goethe by mu asi namítl: To jste, pane, asi ještě neslyšel nizozemštinu. Sousední národy to mají vždy těžké.) A ta dlouhá německá slova! Běžná složenina se prostě nedá zachytit jedním pohledem: Weihnachtsbaumkerzenhalter například. Vánoce… a jak dál? Ale nechme Vánoce být a věnujeme se roku 2010. Každý nový rok přináší Německu dvě slova roku. Ano, dvě. Zatímco v Česku se korunuje jen jedno slovo, a to novinami, jež držíte v ruce, a jejich čtenáři, tak v Německu rozhodují dvě oficiální komise. Německé složeniny – slova jako hrom […]