Kdy to bylo, co jste naposledy slyšeli někoho s nadšením mluvit o zahraniční politice Baracka Obamy? Jeho ruku nataženou k přátelství za poslední rok pokousaly nebo odstrčily jak Čína, tak Rusko nebo Írán. Jeho administrativu právě nedávno urazil Izrael. Není vůbec jasné, zda jeho iniciativa v Afghánistánu funguje, zatímco Pákistán stále vrávorá na hraně. Vášeň evropských vlád pro nového amerického prezidenta se ukázala být stejně vrtošivá jako vášeň Carly Bruniové pro Nicolase Sarkozyho. Jeho brilantní projev adresovaný islámskému světu zapadá prachem. Kodaňský summit o klimatických změnách selhal na sporech mezi USA a Čínou. Dříve byl svět uchvácen Obamovým sloganem „Yes, […]

Fundamentální nemožností, která charakterizuje lidskou situaci, je nemožnost sexuálního vztahu. Není tedy divu, že Avatar inscenuje klasický hollywoodský scénář zformování páru, v němž rozčarovaný bílý hrdina nachází sex jen mezi divochy. Avatar Jamese Camerona, ukázková lekce z hollywoodského marxismu, vypráví příběh handicapovaného mariňáka vyslaného ze Země na vzdálenou planetu, aby se infiltroval mezi její domorodé obyvatele s modrou kůží a přesvědčil je, aby jeho pozemskému zaměstnavateli dovolili drancovat jejich přírodní zdroje; zásluhou složité biologické manipulace získá hrdinova mysl kontrolu nad jeho avatarem, tělem mladého domorodce. Domorodci žijí v souladu s přírodou a zároveň jsou hluboce duchovní (mohou se kabelem, který […]

Jednou z najväčších vymožeností modernej éry Ameriky je, že sme vytvorili spravodlivejšiu spoločnosť. Pred šesťdesiatimi rokmi medzi najvyššími vrstvami dominoval takzvaný protestantský establišment, ako to nazval E. Digby Baltzell alebo, podľa C. Wrighta Millsa, mocenská elita. Ak váš otec študoval na Harvarde, mali ste deväťdesiatpercentnú šancu, že prijmú aj vás, a od tej chvíle ste mali vyšliapanú cestičku nahor. Mnohí Američania, ktorých romantika takéhoto heroizmu nenadchýna, sú vydesení. Odvtedy sme dali príležitosť ženám, Afroameričanom, Židom, Talianom, Poliakom, Hispáncom a príslušníkom mnohých ďalších skupín. Vytvorili sme nové kritériá na meranie úspešnosti. Dnes už menej záleží na tom, či človek patrí k spoločenskej smotánke. Oveľa […]

Maďaři zimní olympiádu neprožívali nijak zvlášě: nemají výrazného zimního sportovce nebo zimní sport, který by celonárodně sledovali. Zato jsou významným adrenalinovým národním sportem volby. Lidé se o domácích volbách sejdou s nakoupenými basami piva u televize a až do noci sledují a komentují volební příběh v jednotlivých župách se stejným zaujetím, jako by šlo o mistrovství Evropy ve fotbale. V době vrcholící zimní olympiády vztyčila hlavní opoziční strana Fidesz v Budapešti před maďarským parlamentem transparent znázorňující krejčovský půlmetr, z jehož padesáti políček odstřihává opoziční řečník postupně po jednom centimetru. Jako na vojně: už se vyspíme jen pár nocí a po […]

Ve Vancouveru to bylo poprvé v dejinách olympijských her, kdy rakouští sjezdaři nezískali ani jedinou zlatou medaili. Samozvanému nejlepšímu slalomovému týmu světa zůstalo jen čtvrté místo – bramborová medaile. Docela tvrdá rána pro národ, kde vlastnictví páru prkýnek a lyžařské výcviky patří k vlastenecké povinné jízdě. Podle slov medailových historiků jsme podobně propadli jen při dvou dalších olympiádách – v roce 1972 a 1976. Stará dobrá sedmdesátá léta! Tenkrát jsme ještě byli slovy nejvýraznějšího poválečného rakouského kancléře Bruna Kreiského Ostrovem blažených. K tomuto ostrovu patřil také měkce vypolstrovaný sociální stát (s odbory a zaměstnavateli nakloněnými k dohodě) a věčná neutralita. Výsledkem […]

Za rok může premiér Donald Tusk ve svých rukou soustředit tolik moci, jako neměl dosud žádný polský politik po roce 1989. Koho dnes zajímá, jak se jmenuje například německý prezident? – A podobně tomu bude v Polsku, pokud šéf vládnoucí Občanské platformy uskuteční svůj plán. Prezidentské volby letos na podzim jsou v něm pouze jednou z plánovaných etap. Tuskův projekt zraje od roku 2007, kdy Občanská platforma vyhrála parlamentní volby. Od té doby svádí premiér neustálé boje s prezidentem Lechem Kaczyńským, jemuž dnešní ústava dovoluje paralyzovat práci vlády víc, než to svede  – s ním spojená – opoziční strana Právo […]

Tí, čo nám pripravili a odhlasovali ten kocúrkovský zákon o vlastenectve, buď netušili, o čom hovoria, alebo občanov vedome zavádzali. Lebo nevedia či nechcú rozlišovať medzi vlasťou a štátom, a tak vlasti pripisujú atribúty štátu a naopak. Tvrdia, že nás vedú k vlastenectvu cez uctievanie štátnych symbolov, akými sú štátna vlajka, štátna hymna, preambula ústavy štátu. Niekedy idú ešte ďalej a k štátnym symbolom pridávajú symboly momentálneho režimu, napríklad portréty prezidenta štátu a  predsedu vlády. Čo je už úplná zvrhlosť, ktorú u nás doviedla k vrcholu komunistická diktatúra v období kultu osobnosti. Tak ako v Sovietskom zväze milovať vlasť vtedy […]

Šesťdesiate roky som prežíval trochu inak ako moji rovesníci. Hoci, prirodzene, tiež som holdoval Beatles, mäkkým drogám, politickému disentu a sexu. Od roku 1963 po rok 1969 ma od hlavného prúdu delila moja bezvýhradná oddanosť ľavicovému sionizmu. Letá som trávil prácou v izraelských kibucoch a väčšinu času medzitým som svoju voľbu aktívne propagoval ako dobrovoľný funkcionár jednej z mládežníckych vetví labouristického sionizmu. V lete 1964 som prešiel „prípravkou“ pre mladých lídrov v tábore v juhozápadnom Francúzsku; a od februára do júla 1966 som na plný úväzok pracoval v Machanayime, roľníckom družstve v Hornej Galilei. Nadšený novobranec Táto rezolútna a intenzívna citová výchova spočiatku prinášala úspechy. Prinajmenšom do leta 1967, keď som […]

Cesta z Krakova do Osvienčimu, kde sa nachádza koncentračný tábor Auschwitz-Birkenau, vedie pozdĺž Visly. Kam oko dovidí, všade samé bahno, ktoré vybielil a zakryl sneh. Monotónna, nekonečná krajina. Prechádzame okolo chemickej továrne, kde väzňov – tých, ktorých pokladali za dostatočne schopných – vykorisťovali a nútili vykonávať vražednú prácu. Je krásny zimný deň, ohnivé slnko na okamih osvetlí zasneženú pustatinu a potom hneď zmizne a prenechá nás našim myšlienkam. Močaristá krajinka Spomínam na Freda, ktorý bol pre mňa ako starší brat. Mal sedemnásť, keď odcestoval do Rakúska organizovať hnutie odporu. Nikdy viac som ho už nevidel. Na stanici vo Viedni ho zatkli, potom mučili a napokon […]

Před více než dvaceti lety se lidem na Západě mohlo zdát, že “kvůli striktnímu manichejskému rozdělení na Východ a Západ obestřela celou jednu část Evropy neprostupná mlha.” Tak to aspoň vyjádřil srbsko-maďarský židovský spisovatel Danilo Kiš. Dnes je ta mlha pryč. Přesto se ale země, které jí bývaly zahaleny, překotně mění – v některých případech až k nepoznání. Kišova temná prognóza, podle níž měla být tato část Evropy zřejmě navždy ztracena, se nenaplnila tak, jak se tento spisovatel asi domníval. Co považoval za nepravděpodobné, se stalo skutečností: došlo k pádu Železné opony. Napadlo by však Kiše, že zatímco státy východního […]