Za rok může premiér Donald Tusk ve svých rukou soustředit tolik moci, jako neměl dosud žádný polský politik po roce 1989.
Koho dnes zajímá, jak se jmenuje například německý prezident? – A podobně tomu bude v Polsku, pokud šéf vládnoucí Občanské platformy uskuteční svůj plán. Prezidentské volby letos na podzim jsou v něm pouze jednou z plánovaných etap.
Tuskův projekt zraje od roku 2007, kdy Občanská platforma vyhrála parlamentní volby. Od té doby svádí premiér neustálé boje s prezidentem Lechem Kaczyńským, jemuž dnešní ústava dovoluje paralyzovat práci vlády víc, než to svede – s ním spojená – opoziční strana Právo a spravedlnost.
Po trapných tahanicích o místo u stolu během summitu EU či o přednost při využívání vládního letadla (a také poté, co prezident torpédoval řadu navrhovaných zákonů, pro vládu děležitých) došel Tusk k závěru, že se musí rozhodnout. Buď se stane prezidentem sám (což se mu už jednou, v roce 2005, nepodařilo), nebo omezí jeho pravomoci. Když před několika týdny ohlásil, že se stahuje z prezidentských voleb, bylo jasné, že si vybral druhou možnost.
Průzkumy předpovídají Občanské platformě 43-procentní podporu a to znamená, že by měla sílu měnit ústavu. A udělá to bez ohledu na to, zda příštím prezidentem zůstane i nadále Lech Kaczyński (což není vyloučeno), nebo jím bude kandidát Platformy. O stranickou nominaci se ucházejí ministr zahraničí Radoslaw Sikorski a maršálek (předseda) Sejmu Bronislaw Komorowski. Reálným kandidátem je zde spíše ten druhý – zasloužilý člen antikomunistické opozice, těšící se většinové podpoře mezi 45-tisíci členy Platformy, z nichž mnohé osobně zná.
Sikorského kandidatura má jasný úkol: provokovat bratry Kaczyńské k agresivitě, která odpuzuje umírněné voliče (což se Sikorskému daří). A díky jeho soupeření s Komorowským vzniká dojem, že prezidentský souboj se rozhodne mezi dvěma kandidáty Platformy (a to do konce března, během stranických primárek).
Ve skutečnosti to tak jasné není. Právo a spravedlnost si udržuje 25-procentní podporu a Lech Kaczyński by dnes mohl dostat ve druhém kole až 35 % hlasů. To na výhru nestačí, ale na úřadujícího a obecně kritizovaného prezidenta je to velmi slušné. A do voleb ještě zbývá půl roku. V průzkumech před prezidentskými volbami 2005 byl Kaczyński až čtvrtý a nikdo mu nedával naděje – a pak v druhém kole drtivě porazil Donalda Tuska.
Kaczyńského šance spočívají v zálibě Poláků ve středopravých politicích s antikomunistickým rodokmenem a vášní pro národní tradice (nutno mít na paměti, že polovina Poláků pravidelně k volbám vůbec nechodí a postkomunistickou levici rozložily korupční aféry). A právě takoví jsou Kaczyński, Komorowski i Sikorski. Klidně by všichni mohli být členy jedné strany; však také Sikorski byl v letech 2005-2007 ministrem obrany ve vládě Práva a spravedlnosti a Kaczyński s Komorowským zasedali v letech 2000-2001 v středopravé vládě Jerzyho Buzka. Mají i podobné pohledy na většinu témat: na roli Polska v EU a NATO (posílit), na přijetí eura (ano, ale beze spěchu), na vztah k Rusku (nechuť), na lustrace (ano, lustrovat), na dekomunizaci (dekomunizovat), na katolickou církev (chránit), na potraty (víceméně zakázat), na gaye (jací gayové?). Společně by dostali 60 % hlasů.
Největším problémem Lecha Kaczyńského je jeho bratr dvojče, vůdce Práva a spravedlnosti Jaroslaw Kaczyński, budící silně protichůdné emoce. Uvidí se, jestli ho Poláci mají natolik plné zuby, že jen natruc Jaroslawovi dají všechnu moc Donaldu Tuskovi. Je to celkem pravděpodobné, protože Tusk je obratný politik a přeje mu štěstí: hospodářská krize Polsko minula, občané mu nedávají vinu za korupční aféru v jeho vládě. A koneckonců i z olympiády ve Vancouveru jsme se vrátili se šesti medailemi, tedy na 15. místě, těsně za Čechy.
A budoucí prezident? Může být nízké postavy, ale nikoli malý, prohlásil Radoslaw Sikorski v narážce na vzrůst Lecha Kaczyńského (167 cm). Bude to spíš opačně: prezident může být vysoký jako Sikorski (181 cm) nebo středního vzrůstu jako Komorowski (174 cm). Ale bude malý, pokud jde o kompetence. Ty převezme kancléř Tusk (174 cm).