Ve Vídni si můžete dát kávu na nespočetný způsob. Můžete na to jít klasicky a vypít si ji v jednom z tradičních mondénních podniků na Ringu – například v Café Landtmann nebo Café Schwarzenberg. Za kávu s mlékem nebo šlehačkou (podle zvyklostí domu), takzvaný kleiner Brauner, teda dáte klidně čtyři eura. Zato tu ale něco uvidíte a budete viděni. Nebo můžete zajít do jedné z mála přeživších uměleckých a literárních kaváren, které se tímto označením ještě mohou chlubit právem. Třeba do Café Korb v centru. Kouří se tu o sto šesť a nábytek je ošuntělý, ale zato původní z 50. […]

Když se v pátek odpoledne ve Vídni někdo zeptá “Nezajdeme si dnes do Mole West?”, sluší se zatvářit se nadšeně a kývnout na souhlas. Mole West je velkoryse pojaté gastronomické impérium zatlučené na kůlech do rákosí u Neusiedlerského jezera – ráno se sem jezdí na kávičku a snídani se zárukou svěžího povětří, v poledne se tu schází místní honorace, která si dá rychlý oběd a zkoukne první uprchlíky z Vídně, večer je to luxusní restaurace a v noci bar. Přes vodu je vidět daleko, teoreticky až k maďarským hranicím na zdánlivě nekonečně vzdáleném druhém břehu rozpitém v mlze. Tady, jen […]

Sejdeme se v MQ? – tahle otázka je ve Vídni tak běžná, že si dnes už nikdo nevzpomene na to, že MQ – zkratka slova Museumsquartier neboli Muzejní čtvrť – dřív bylo ne-místem (termín francouzského antropologa Marka Augého, označuje jím plochy v urbánním prostoru, které postrádají minulost, vztah k okolí a identitu – například nákupní centra či dálnice – pozn. red.). Vídeňáci by řekli, že to bylo Gstetten, místo zdivočelé a pusté, velký dvůr sevřený budovami bývalých císařských stájí. Návštěvníci, kteří do komplexu budov na hranici sedmého obvodu zabloudili po cestě z Hofburgu kolem Uměleckoprůmyslového muzea a Přírodovědného muzea, se […]

Že zrovna Moleskine! Sešit o rozmůrech 21 na 13 centimetrů vázaný v pevných deskách a převázaný černou gumičkou. Legendární zápisník umělců, spisovatelů a lidí z řad avantgardy. Oscar Wilde, Vincent van Gogh, Pablo Picasso, Ernest Hemingway a Henri Matisse, ti všichni ho prý používali. Bruce Chatwin vylíčil jeho osud v románu Cesty písní (The Songlines). Majitel papírnictví v Rue de l’’Ancienne Comédie v Tours v něm nechá poznamenat: Le vrai Moleskine n’’est plus (pravý Moleskine už neexistuje). Tehdy, v roce 1986, byl Moleskine ještě synonymem kvality, známým pouze zasvěcencům. Mezitím se z něj stala ochranná značka, pod níž jedna italská […]

Kdybyste dnes zakládali politickou stranu, jak byste ji pojmenovali? Třeba Politika může být jiná? Nebo Svoboda a Solidarita? Most? Či snad Tradice, odpovědnost, blahobyt? Že to všechno zní nějak moc nadšeně a velkohubě? Možná. čtyři strany s těmito názvy se ale přesto v nedávných volbách ve středoevropských zemích postaraly o výměnu zprofanované politické garnitury, jež byla očekávána s velkou nadějí. Parlamentů v Maďarsku, na Slovensku i v České republice se zmocnili nováčci politické krajiny – všechny zmíněné strany byly založeny minulý rok. A v Praze a Bratislavě se tato sotva zrozená hnutí budou coby součást liberálních koalic zakrátko dokonce podílet […]

Začalo to nejdřív u mě. Z ničeho nic jsem u sebe asi před pěti lety zpozorovala slabost pro nábytek z mědi. Z materiálu, který mi ještě chvíli předtím připadal odporný. Začaly se mi líbit takové ty malé servírovací stolky na kolečkách s pozlacenou konstrukcí a skleněnými deskami (většinou dvěma) na odkládání nádobí. Nebo půvabné stojany na noviny z téhož materiálu umně zohýbaného, s držadlem z bambusu či omotaným provázkem z umělé hmoty. Moje malá soukromá fifties Dnes stojí v mém bytě už tři odkládací stolky na kolečkách, v každé místnosti jeden. A také dva stojany na noviny, jejichž zakřivené tvary […]

Ve Vancouveru to bylo poprvé v dejinách olympijských her, kdy rakouští sjezdaři nezískali ani jedinou zlatou medaili. Samozvanému nejlepšímu slalomovému týmu světa zůstalo jen čtvrté místo – bramborová medaile. Docela tvrdá rána pro národ, kde vlastnictví páru prkýnek a lyžařské výcviky patří k vlastenecké povinné jízdě. Podle slov medailových historiků jsme podobně propadli jen při dvou dalších olympiádách – v roce 1972 a 1976. Stará dobrá sedmdesátá léta! Tenkrát jsme ještě byli slovy nejvýraznějšího poválečného rakouského kancléře Bruna Kreiského Ostrovem blažených. K tomuto ostrovu patřil také měkce vypolstrovaný sociální stát (s odbory a zaměstnavateli nakloněnými k dohodě) a věčná neutralita. Výsledkem […]

Trvalo dlouho, než jsem se zase jednou vydala na výstavu ve své rodné Vídni. Možná to znáte: Když navštívíte cizí metropoli, vydáte se bez dlouhého rozmýšlení minimálně na jednu výstavu, na niž uvidíte reklamu. V Muzeu moderního umění v New Yorku jsem si na podzim nadšeně prošla výstavu Bauhausu, přestože jsem většinu vystavených předmětě znala z dřívějška. Jenže to, co ve Vídni zajímá turisty, nechává Vídeňany podivuhodně chladné. Možná i proto, že velká část výstavního dění se momentálně vejde do škatulky kasovní trhák. Příklad za všechny: právě probíhající výstava Impresionismus v Albertině, jejíž vedení sází na oslovení co nejširších vrstev […]