Maďaři zimní olympiádu neprožívali nijak zvlášě: nemají výrazného zimního sportovce nebo zimní sport, který by celonárodně sledovali. Zato jsou významným adrenalinovým národním sportem volby. Lidé se o domácích volbách sejdou s nakoupenými basami piva u televize a až do noci sledují a komentují volební příběh v jednotlivých župách se stejným zaujetím, jako by šlo o mistrovství Evropy ve fotbale.
V době vrcholící zimní olympiády vztyčila hlavní opoziční strana Fidesz v Budapešti před maďarským parlamentem transparent znázorňující krejčovský půlmetr, z jehož padesáti políček odstřihává opoziční řečník postupně po jednom centimetru. Jako na vojně: už se vyspíme jen pár nocí a po dvoukolových volbách 11. a 25. dubna bude KONEC.
Porážka socialistické strany je po osmiletém vládnutí podle všeho nevyhnutelná. Vynervovaná levice a demoralizovaný liberální klub ostatně ani nevypadají na to, že by měly opravdovou chuť se ještě bít – spíš jako by čekaly na umělé dýchání.
Zápas se přitom nevede jen v novinách a televizi. Hromadné e-maily, které mi čas od času přijdou, se veskrze nesou v bojovém vojenském duchu: Kradli, lhali, jak dlouho tu ještě budou řádit (rozumůj: socialisté)… fašistické nebezpečí (rozumůj: opozice)… komunistické nebezpečí (rozumůj: socialisté) atd. V rámci předvolebních e-mailů mi přišel i vtip: Na počátku světa dostal každý národ dvě vlastnosti, Maďaři nedopatřením tři: moudrost, poctivost a to, že volí komunisty. – To jsem se seknul, budu jim muset jednu odebrat, uvědomí si Bůh. A od té doby je Maďař buď nemoudrý, nebo nepoctivý, nebo nevolí komunisty. A to teprve přijde (hlavně mezi prvním a druhým kolem voleb) tradiční pravicová esemesková smršť!
Maďarsko má ve volbách již pomalu stopadesátiletou tradici. V 19. století se shánění voličských hlasů nazývalo kortešování (zní to maďarsky, ale je to ze španělštiny; slovo bylo v Maďarsku poprvé použito při agresivní kampani v Nógrádské župě roku 1821). Tehdy se ovšem předvolební lov ve stádech voličů neobešel bez pečených volů plněných husami, krůtami a šunkou. Tyhle časy uherské gastronomie jsou pryč a pečený vůl se dostal na seznam slibů kamsi až za utopickou vizi zvýšení důchodů.
Politické naladění voliči se dostalo do varu již během posledních dvou let, kdy se téměř každý měsíc konal buď pogrom, jehož obětí byly romské rodiny, nebo výbuch poslaneckého auta či fyzický útok na někoho z poslanců (je to ilustrace vstupu Maďarských gard do domácího politického prostředí a ultranacionalistického hnutí Jobbik do Evropského parlamentu). Důležitý zřejmě bude pomůr hlasů mezi největší opoziční stranou Fidesz a radikální pravicí. Na opačné straně spektra má jistou šanci i ekologické hnutí LMP (Lehet Más a Politika, Politika může být jiná).
Levice nyní spíš už jen žadoní o hlasy, argumentuje fašistickou hrozbou, s holýma rukama a prázdnými kapsami se rozčiluje, proč publikum nedoceňuje evropanství socialistů a liberálů. I budoucí vítězové však budou muset počítat s tím, že kvůli astronomickému zadlužení státní pokladny si nebudou moci vyskakovat.
Ale ať zvítězí kdokoliv: na ty dva volební večery, kdy se bude vysílat celonoční sčítání hlasů a postupné zveřejňování výsledků, se už nyní chladí basy piv.
Text vyšiel v prílohe Orientace Lidových novín.