Za rok může premiér Donald Tusk ve svých rukou soustředit tolik moci, jako neměl dosud žádný polský politik po roce 1989. Koho dnes zajímá, jak se jmenuje například německý prezident? – A podobně tomu bude v Polsku, pokud šéf vládnoucí Občanské platformy uskuteční svůj plán. Prezidentské volby letos na podzim jsou v něm pouze jednou z plánovaných etap. Tuskův projekt zraje od roku 2007, kdy Občanská platforma vyhrála parlamentní volby. Od té doby svádí premiér neustálé boje s prezidentem Lechem Kaczyńským, jemuž dnešní ústava dovoluje paralyzovat práci vlády víc, než to svede  – s ním spojená – opoziční strana Právo […]

Maďaři zimní olympiádu neprožívali nijak zvlášě: nemají výrazného zimního sportovce nebo zimní sport, který by celonárodně sledovali. Zato jsou významným adrenalinovým národním sportem volby. Lidé se o domácích volbách sejdou s nakoupenými basami piva u televize a až do noci sledují a komentují volební příběh v jednotlivých župách se stejným zaujetím, jako by šlo o mistrovství Evropy ve fotbale. V době vrcholící zimní olympiády vztyčila hlavní opoziční strana Fidesz v Budapešti před maďarským parlamentem transparent znázorňující krejčovský půlmetr, z jehož padesáti políček odstřihává opoziční řečník postupně po jednom centimetru. Jako na vojně: už se vyspíme jen pár nocí a po […]

Ve Vancouveru to bylo poprvé v dejinách olympijských her, kdy rakouští sjezdaři nezískali ani jedinou zlatou medaili. Samozvanému nejlepšímu slalomovému týmu světa zůstalo jen čtvrté místo – bramborová medaile. Docela tvrdá rána pro národ, kde vlastnictví páru prkýnek a lyžařské výcviky patří k vlastenecké povinné jízdě. Podle slov medailových historiků jsme podobně propadli jen při dvou dalších olympiádách – v roce 1972 a 1976. Stará dobrá sedmdesátá léta! Tenkrát jsme ještě byli slovy nejvýraznějšího poválečného rakouského kancléře Bruna Kreiského Ostrovem blažených. K tomuto ostrovu patřil také měkce vypolstrovaný sociální stát (s odbory a zaměstnavateli nakloněnými k dohodě) a věčná neutralita. Výsledkem […]

Říká se, že velcí lidé si zaslouží pořádné biografie. Ale to není přesné – pořádné životopisy velikánů si zaslouží především čtenáři. A takovou knížku o světoznámém reportérovi Ryszardu Kapuścińském napsal jeho žák z deníku Gazeta Wyborcza Artur Domosťavski. Před třemi lety polský Newsweek zveřejnil, že Ryszard Kapuściński spolupracoval v 60. a 70. letech s komunistickou rozvědkou: napsal několik zpráv k politické situaci v Africe a Latinské Americe, sestavil charakteristiky osob, s nimiž se stýkal, a mimo jiné označoval pravděpodobné agenty CIA. Mezi kladivem a kovadlinou článek Newsweeku vyvolal bouři – a redakce se ocitla mezi kladivem a kovadlinou. Odpůrci lustrací […]

Ano, jarní dny jsou uchvacující, chtělo by se snad i chvilinku nezávazně štěbetat, jako ti nebeští tvoči, ale tady dole je kravál. Zvukoví teroristé krouhají nervy na každém kroku. Tak třeba: nákup. Kdo nemá sluhy, chodí na něj skoro každý den. Chleba, mlíko, brambory, různé mlsky. Umím to stejně jako ostatní. U nás na Vinohradech máme ale Billu a je čím dál těžší tam chodit. Proč? Kvůli řvoucímu, žvanícímu, uječenému, denervujícímu Rádiu Billa. Někdy bych si rád tak starosvětsky popovídal se sousedkami, zavtipkoval s prodavačkou, či dokonce s někým zajímavým vyměnil odvážný recept, prostě bych kolem sebe rád rozséval dobro, […]

Maďarští filmoví veteráni udělali gesto: na nejvýznamnější akci zdejší kinematografie, 41. ročníku Filmszemle (Maďarský filmový týden), vůbec nepřihlásili své filmy do soutěže. Tón udal osmaosmdesátiletý režisér Miklós Jancsó, držitel cen za celoživotní dílo z Cannes (1979) a Benátek (1990). Jeho nový film Spravedlnost je pryč (Oda az igazság), groteskní satira na téma konec starých časů pracující s maďarskou lidovou pověstí o dobrém králi Matyášovi, přitom celý festival zahajoval. A k jeho gestu se přidali generační druhové: bývalá Jancsóva žena Márta Mészárosová (v Česku je známa sérií svých celovečerních Deníků) a Károly Makk. Nevěstinec s románovými postavami Jancsó si přál uvolnit místo […]

Němčina je nemotorná a složitá a už Jungmannovým uším připadala chrochtavá a štěkavá. (Goethe by mu asi namítl: To jste, pane, asi ještě neslyšel nizozemštinu. Sousední národy to mají vždy těžké.) A ta dlouhá německá slova! Běžná složenina se prostě nedá zachytit jedním pohledem: Weihnachtsbaumkerzenhalter například. Vánoce… a jak dál? Ale nechme Vánoce být a věnujeme se roku 2010. Každý nový rok přináší Německu dvě slova roku. Ano, dvě. Zatímco v Česku se korunuje jen jedno slovo, a to novinami, jež držíte v ruce, a jejich čtenáři, tak v Německu rozhodují dvě oficiální komise. Německé složeniny – slova jako hrom […]

Pan redaktor Zídek mě přímo nebo nepřímo nutí, abych psal něco o kultuře. Žiju v Pankově skoro vesnicky – vše se tu koncentruje kolem kostela a nákupního střediska, hned za humny máme i dost zelené. Kultuře se ale úplně vyhýbat nemůžu. Přesto se mi pokaždé chce psát o něčem jiném. Dnes například o tom, že mezi Čechy v ciziné patřím k těm posledním blbům. V rychlosti to vysvětlím: Nejchytřejší Češi šli samozřejmě do Ameriky, ti trochu méně chytří někam do západní Evropy – a jen idioti jako já odcházeli do Enderácka. Ale já s tím ohodnocením jakž-takž souhlasím. Když jsem […]

Trvalo dlouho, než jsem se zase jednou vydala na výstavu ve své rodné Vídni. Možná to znáte: Když navštívíte cizí metropoli, vydáte se bez dlouhého rozmýšlení minimálně na jednu výstavu, na niž uvidíte reklamu. V Muzeu moderního umění v New Yorku jsem si na podzim nadšeně prošla výstavu Bauhausu, přestože jsem většinu vystavených předmětě znala z dřívějška. Jenže to, co ve Vídni zajímá turisty, nechává Vídeňany podivuhodně chladné. Možná i proto, že velká část výstavního dění se momentálně vejde do škatulky kasovní trhák. Příklad za všechny: právě probíhající výstava Impresionismus v Albertině, jejíž vedení sází na oslovení co nejširších vrstev […]

Poslední desetiletí otřáslo dominancí Západu, říká Niall Ferguson. Evropa zaostává hospodářsky, navíc se nedokáže chopit ani tak jasných úkolů, jako je třeba nutnost potlačit islámské teroristické sítě na starém kontinentu. Liší se nějak právě končící dekáda od devadesátých let? V devadesátých letech bylo nad slunce jasné, že Spojené státy jsou dominantní síla ve světě. Ještě například asijská krize v letech 1997 – 1998 jakoby potvrzovala fukuyamovskou představu o definitivním vítězství modelu liberální demokracie. Následující dekáda tento výklad postavila na hlavu. Hospodářsky šly nahoru hlavně Čína, Indie, ale také třeba Brazílie. Můžeme říct, že devadesátá léta 20. století a nultá léta […]