Maďarští filmoví veteráni udělali gesto: na nejvýznamnější akci zdejší kinematografie, 41. ročníku Filmszemle (Maďarský filmový týden), vůbec nepřihlásili své filmy do soutěže.
Tón udal osmaosmdesátiletý režisér Miklós Jancsó, držitel cen za celoživotní dílo z Cannes (1979) a Benátek (1990). Jeho nový film Spravedlnost je pryč (Oda az igazság), groteskní satira na téma konec starých časů pracující s maďarskou lidovou pověstí o dobrém králi Matyášovi, přitom celý festival zahajoval. A k jeho gestu se přidali generační druhové: bývalá Jancsóva žena Márta Mészárosová (v Česku je známa sérií svých celovečerních Deníků) a Károly Makk.
Nevěstinec s románovými postavami
Jancsó si přál uvolnit místo mladším, což se mu do jisté míry vyplnilo. Porota i významný počet diváků vybrali jako nejlepší hraný film Bibliotheque Pascal od osmatřicetiletého režiséra Szabolcse Hajdua (získal i cenu zahraničních kritiků).
Název odkazuje na jméno luxusního bordelu, jehož zaměstnanci uspokojují perverzní choutky svých snobských zákazníků v rolích slavných románových postav. Vedle metafory sterilní vyprázdněnosti současné západní kultury je tu i zoufalost migrantů z východu Evropy: mladá žena zjistí, že její dítě, ponechané doma u babičky, umístila mezitím sociálka do dětského domova. Aby se ho domohla zpět, musí prokázat, že z nutných důvodů pobývala v cizině a jak se tam živila. Bibliotheque Pascal je jediný maďarský film na letošním Berlinále, a to v kategorii experimentálních, provokativních snímků.
Internetové hlasování diváků vybralo zcela jinak laděný, komorní snímek Köntörfalak (Viděno v detailech) režiséra Zsombora Dygy. Příběh jednoho nevydařeného rande naslepo se rozroste v psychohoror. Žena nápadníka odmítne, ale svolí ke karetní hře ve třech, ve společnosti svého bratra; a skončí to tragédií.
V hrabalovské linii Nejsilněji obsazenou kategorií měl být dokument a tady měla porota i největší práci. Cenu si nakonec rozdělily dva snímky.
Puskás Hungary od Tamáse Almásiho má snahu oslovit nejširší publikum. Nedávno zesnulý Ferenc Puskás, legenda maďarského fotbalu, emigrant a bývalý hráč Realu Madrid, je vylíčen jako symbol maďarských nadějí na pozadí tristních dějin 20. století. Almási líčí fotbalistu jako pešťského frajera, nadějnou hvězdu, pokračuje emigrací, po níž se ho komunistický režim zřekl, a končí záběry unaveného starého muže, který se po letech vrací domů.
Druhý oceněný film, Bádogváros (Plechové město) od Lászlóa Csákiho zavádí diváky do svérázného mikrosvěta plechových baráků na okraji průmyslového města. Tento typ lyrického dokumentu, tvořeného s empatií a snad i láskou k lidem na okraji, je myslím specificky maďarský fenomén. Ale snad se nemýlím, když ho v češtině označím jako hrabalovský.
Filmy, na které nejsou peníze
Maďarský dokument se sice těší slušné odborné prestiži, ale má potíže se dostat do televize, natož do videopůjčoven a obchodů, a místní filmový trh je miniaturní. Márta Józsa, redaktorka televizních a dokumentárních filmů, která mě festivalovým labyrintem provázela, se vehementně rozčiluje: Jedinou úspěšnou výjimkou je film Antónie Mészárosové, která se vydala hledat původní rodinu romského režiséra Árpáda Bogdána, vychovaného v dětském domově. Film totiž vznikl na objednávku BBC.
Ministr kultury István Hiller na závěrečném galavečeru oznámil, že podepsal s Nadací pro maďarský film (MMKA) smlouvu o penězích pro kinematografii do roku 2013. Nový předseda MMKA Zoltán Kőrösi, šéfredaktor známého literárního portálu litera.hu, se zatím jen vyjádřil, že je třeba přestat točit filmy za účelem pouhého finančního zabezpečení tvůrců.
Co tím přesně myslí, upřesní až po parlamentních volbách.