Věděl to už největší syn Frankfurtu Johann Wolfgang von Goethe: Cestování vzdělává. Na cestách získáváme nové dojmy, poznáváme cizí chování a způsoby myšlení. Přínos přitom nespočívá jen v poznávání dosud neznámého, nýbrž i kulturní zakořeněnosti nás samých. V nejlepším případě si v zrcadle toho druhého uvědomujeme, že to, co jsme považovali za přirozené, je v podstatě kulturně dáno. Poslední červnový víkend – v době konání fotbalového mistrovství světa – jsem byl v Madridu. Čekal jsem, že sportumilovní a vášniví Madriďané budou šílet – Španělé patří jako aktuální mistři Evropy k nejžhavějším aspirantěm na titul. Těšil jsem se, jak zažiju (samozřejmě […]

Kdybyste dnes zakládali politickou stranu, jak byste ji pojmenovali? Třeba Politika může být jiná? Nebo Svoboda a Solidarita? Most? Či snad Tradice, odpovědnost, blahobyt? Že to všechno zní nějak moc nadšeně a velkohubě? Možná. čtyři strany s těmito názvy se ale přesto v nedávných volbách ve středoevropských zemích postaraly o výměnu zprofanované politické garnitury, jež byla očekávána s velkou nadějí. Parlamentů v Maďarsku, na Slovensku i v České republice se zmocnili nováčci politické krajiny – všechny zmíněné strany byly založeny minulý rok. A v Praze a Bratislavě se tato sotva zrozená hnutí budou coby součást liberálních koalic zakrátko dokonce podílet […]

Pokud si někdo myslí, že hlavní atrakcí Lipského knižního veletrhu jsou knížky, tak je na omylu. Lipskému veletrhu dominují na první, druhý i třetí pohled nezletilí i zletilí mladí lidé v křiklavých mangakostýmech. Knížky jsou, když se kolem nich člověk kilometrážně courá, vlastně k ničemu – takže člověk spíš posuzuje ty defilující excentriky. Tím, že komiksy nečtu, žádná manga jsem ještě nedržel v ruce, samozřejmě nevím, jaké postavy ty kostýmy ztělesňují. Ale za těmi kreacemi se skrývají celé příběhy, jsou v nich týdny, snad i měsíce práce, vězí v nich spousta energie a výdajů. A srší z nich překypující ctižádost […]

Jaro je v Maďarsku příjemné; nemá ani zimní blátivou šeď, ani letní dusivý prach. Na prvního máje restaurace otevírají zahradní terasy a vůbec oživuje pouliční ruch – s přibývajícím létem se protahuje až do noci. A konají se celonárodní akce, z nichž největší je Týden knihy, pořádaný o svatodušních svátcích, letos už po jedenaosmdesáté. Někteří spisovatelé při něm prodávali před slavným budapešťským knihkupectvím na Andrássyho třídě své rukopisy za konzervy. Péter Esterházy žádal za jednu stranu A4 rybičky, Péter Nádas nepohrdl čokoládou, olivami, rozinkami a nearomatizovaným čajem. Pouliční zábava od roku 1927 Bohémský Týden knihy je tečkou za jarními literárními […]

Čím jsme my Středoevropané asi zlobili Peruna, že nás běh podnebí trestal tuhou nekončící zimou? Je konec května a kolik jste za tu dobu měli slunných, teplých víkendů? Jeden? Dva? Ten jeden ve Frankfurtu se podařil tak dokonale, že se o něm místní baví ještě teď. Nejzázračnější bylo to ticho. Perunův severský kolega Thor totiž otřásl a poslal ten víkend popel do ovzduší… a letadla na frankfurtském letišti do hangárů. To byl třetí víkend v dubnu – a nebe nad Frankfurtem bylo poprvé za mého života prázdné. Nebylo vidět ani těch 600 letadel, která každodenně ve Frankfurtu přistávají a odlétají […]

V dubnovém čísle brněnského měsíčníku Host vyšel text Lenky Vítové Země zaslíbená. Tím se míní Polsko, kde se česká kultura těší – alespoň podle autorky, přednášející na univerzitě v Poznani – největšímu zájmu na světě. V článku je hodně nadsázky. Není například pravda, že moje kniha o Hrabalovi Gra w lycie (Hra na život) vyvolala velký zájem. Jistě, přeložili ji do italštiny a maďarštiny, ale nikoli do češtiny ani do němčiny, na rozdíl od Gottlandu Mariusze Szczygla, který se stal evropskou knihou roku 2009 a bestselerem jak v Polsku, tak v České republice. Vítová ho kupodivu vůbec nepřipomíná; což je […]

Začalo to nejdřív u mě. Z ničeho nic jsem u sebe asi před pěti lety zpozorovala slabost pro nábytek z mědi. Z materiálu, který mi ještě chvíli předtím připadal odporný. Začaly se mi líbit takové ty malé servírovací stolky na kolečkách s pozlacenou konstrukcí a skleněnými deskami (většinou dvěma) na odkládání nádobí. Nebo půvabné stojany na noviny z téhož materiálu umně zohýbaného, s držadlem z bambusu či omotaným provázkem z umělé hmoty. Moje malá soukromá fifties Dnes stojí v mém bytě už tři odkládací stolky na kolečkách, v každé místnosti jeden. A také dva stojany na noviny, jejichž zakřivené tvary […]

My, obyvatelé Szegedu, který je tradičně považován za prastaré hlavní tábořiště Hunů a později i starých Maďarů, jsme před volbami dostali do schránek mezi jinými i několikastránkový leták budoucí vítězné strany Fidesz. Je na něm docela hezká, barevná reprodukce kdysi oblíbeného historického plátna z 19. století. Obraz znázorňuje příchod Maďarů do Karpatské kotliny. Realisticky zobrazené sebevědomé postavy jsou zachyceny v momentu, kdy vůdce Arpád vede svého koně ke korytu Dunaje, aby v rychlosti rozdělil čerstvě nabytá území mezi vědce jednotlivých kmenů. Což je od nepamáti zavedený zvyk. Přišli jsme sem společně. Tohle celkem srozumitelné poselství Fideszu dává klíč k pochopení […]

Takže po svátcích ve Varšavě zahájí činnost zcela nové Muzeum Fryderyka Chopina. Supermoderní a multimediální, jak se sluší na 21. století, umístěné do paláce Ostrogských, pocházejícího původně ze 17. století. Tak jako většina varšavských památek byl palác zničen za války. Hrdá budova, která se tyčí nad ulicí Tamka, touto spojnicí mezi středem města s Královskou cestou a někdejší lumpenproletariátskou (a dnes módní) čtvrtí Powiśle, se znovu stavěla za stalinismu. A byla předurčena jako sídlo Společnosti Fryderyka Chopina. Narodil se… nevíme kdy Společnost od roku 1927 organizuje mezinárodní soutěž pianistů, zasvěcenou propagaci nejslavnějšího polského skladatele. Na podzim se uskuteční pošestnácté a […]

Nedávno jsem večer doma na gauči z nudy přepínal televizní kanály – a na veřejnoprávní ARD jsem narazil na pravidelný týdenní pořad Haralda Schmidta. Mezi německými komiky se považuje za intelektuální špičku, ba za jakousi německou verzi Johnnyho Carsona, amerického zakladatele formátu late night show. V letech 1995 až 2003 měl Schmidt populární noční pořad na soukromé SAT1 a stal se oblíbeným cynickým komentátorem německého dění. Získal několik významných televizních cen a dost mých známých si ho cení. Na můj vkus je až moc arogantní a nucený, ve srovnání s americkými kolegy mu chybí sebeironie. A jemu i Bolku Polívkovi […]