Nič by sa americkému prezidentovi nehodilo viac ako Benjamin Netanyahu, čo by zrazu zmenil kurz. V skutočnosti nikto neverí, že by päťstotisícové „osady“, s mestskou infraštruktúrou a privilegovaným prístupom k pôde a vode ich obyvatelia niekedy opustili. Ale politické pokrytectvo niekedy vedie do záhuby.  Mám dosť rokov na to, aby som si pamätal, ako to bolo, keď ešte izraelské kibucy vyzerali ako osady. Začiatkom šesťdesiatych rokov som strávil nejaký čas v kibuce Hakuk, v malej komunite, ktorú založili židovské milície roku 1945 ešte než vznikol štát Izrael. Pohraničný príbeh O osemnásť rokov, keď som tam prišiel ja, kibuc Hakuk stále […]

Před dvaceti lety vznikla slavná petice Několik vět a nám se dnes s odstupem času může zdát, že právě tehdy v létě 1989 se rozhodovalo o pádu československého komunismu. Není to tak úplně pravda. Ještě dlouho po Několika větách mohli posluchači Svobodné Evropy slyšet ironické poznámky o Československu jako o ostrově mírně zmodernizovaného stalinismu nebo o smutném ostrově. V příštích třech měsících budete moci na tomto místě číst seriál o obyvatelích tohoto ostrova v posledním roce před velkým třeskem, tedy v roce 1989. V prvním díle se podívejme, proč zrovna smutný ostrov. Jen naprostý ignorant mohl na začátku roku 1989 […]

Prečo Rusi nemajú radi kapitalizmus? Historickým vysvetlením je kostolná morálka národa. Mám problém s kapitalizmom. V tomto zmysle mám blízko k ruskému ľudu. Uznávam prednosti kapitalistického systému a teším sa z kapitalistického raja hojnosti tovarov v dnešných moskovských obchodoch, nijako zvlášť ma nedráždi dotieravá reklama na uliciach a v televízoroch, ale svoju dušu kapitalizmu nedám. Slepá ulička Kapitalizmus nemal v Rusku šťastie. Klasická ruská literatúra ho držala pod prudkou paľbou pohŕdania a hnevu od samého jeho zrodu. Mimoriadny úder mu uštedril Nikolaj Vasilijevič Gogoľ románom Mŕtve duše ešte v štyridsiatych rokov 19. storočia. Príkladom nebojácneho podnikateľa, ktorý skupuje od statkárov zoznamy mŕtvych nevoľníkov, na desaťročia vopred vypálil biľag samotnej […]

Až se jednou budou historici zabývat projevy rostoucího sebevědomí Číny v tomto století, mělo by v jejich záznamech figurovat také datum 18. červen 2009. A jako místo onoho projevu Slovensko, Bratislava, náměstí před prezidentským palácem. Právě tehdy a tam si totiž Číňané poprvé vyzkoušeli novou techniku, s jejíž pomocí lze v Evropské unii prosadit svou vůli. Po loňském šoku, kdy ponížená Čína se zděšením přihlížela, jak aktivisté za lidská práva s gustem zhasínají v Paříži jejich olympijskou pochodeň a francouzská policie tomu není schopna zabránit, se Číňané poučili. Při návštěvě čínského prezidenta Chu Ťin-tchaa na Slovensku obsadili náměstí před palácem […]

Těsně před skutečným kolapsem dochází k záhadnému průlomu: lidé zničehonic vědí, že už je po všem, už se dál prostě nebojí. Režim v tom okamžiku ztrácí svoji legitimitu, ale i výkon jeho moci je najednou vnímán jen jako impotentní panická reakce. Všichni známe tu klasickou scénu z kreslených filmů: kocour se dostane na okraj střechy a jde dál, aniž by si všímal, že už nemá pod nohama nic pevného. Padat pak začne až ve chvíli, kdy se podívá dolů a uvidí pod sebou propast. Když režim ztratí svoji autoritu, ocitá se v situaci kocoura nad propastí; k pádu už mu […]

2. Jean-Paul Sartre kedysi šokoval čítajúcu verejnosť paradoxným tvrdením, že Francúzi nikdy neboli takí slobodní ako počas nemeckej okupácie. Tvrdil, že je to len zdanlivý paradox,  pretože ľudí zotročuje pasca slobodného výberu, maskujúca prinútenie – a okupanti Francúzom prístup k tejto pasci odrezali. Francúzi nemali na výber… A keď Francúzi nemali na výber, pre Poliakov to platí stonásobne!  Veď niektorí nemeckí satrapia sa Francúzom podlizovali, núkali, že keď s ich pomocou nastolia Neue Ordnung, aj pre nich sa nájde miesto pri bohato prestretom stole. No Poliakom bez okolkov a spôsobom, ktorý nenechal ani tieň pochybnosti, vysvetlili, že jediné uplatnenie, ktoré […]

Letošní dvacáté výročí svobody vyvolává otázku, jak se společnost s komunistickým dědictvím vlastně vypořádala. Vyrovnávání s minulostí je obtížně měřitelná disciplína, jistou odpověď ale může dát osud badatelských ústavů, které všechny středoevropské státy k tomuto účelu zřídily. Z jejich porovnání vychází Česko nejlépe. „Ten seznam, to bylo svinstvo. Za komunismu jsem byl v opoziční Solidaritě a najednou si teď kdokoli v Polsku o mně mohl myslet, že jsem byl agent tajné policie,“ říká ještě i po čtyřech letech rozčileně Andrzej Jagodzinski. Jeho jméno je dobře známé i v Česku, byl několik let ředitelem Polského institutu v Praze, přeložil do polštiny […]

Biely fľak: V Druhej svetovej vojne spojenci zabíjali aj civilistov. Svätodušné sviatky som strávil St. Malo, na výbežku pevniny v Bretónsku, kde sa raz do roka koná podivuhodný literárny festival, venovaný textom, ktoré sa dívajú do sveta. “Úžasní cestujúci”, znelo tohtoročné motto – mysleli sa tým asi aj žasnúci cestujúci. St. Malo obklopuje mohutné mestské opevnenie, ktoré vyzerá, že musí odolať každej búrke dejín. Aj domy so svojimi solídnymi sivými múrmi vyzerajú ako pevnosti, odkazujúce na to, že obyvatelia ešte dlho neboli meštiaci a patricijovia, ale korzári a republikáni (1590 bola v St. Malo vyhlásená republika). Jedna z najväčších ulíc […]

Prečo nás pohľad na krásnu scenériu navádza na bozkávanie? Neďaleko mostu Rialto, kúsok od rybieho trhu, stál párik a bozkával sa. Obaja, on aj ona boli dobre oblečení, vysokí, štíhli a krásni. Obklopovali ich gotické okná a ďalšie typicky benátske architektonické detaily a tlmená žiara pomarančových a ružovkastých odtieňov zapadajúceho slnka. Šťastie Benátok Stáli na prázdnom priestore pri Canal Grande. Stáli tvárou v tvár, v tesnom objatí, a nevnímali svet okolo seba. Napriek tomu mi na zlomok sekundy hlavou prebleskla otázka: „Kde sú schované kamery?“ Po chvíli som však usúdil, že sa nepatrí zvedavo zízať na bozkávajúcu sa dvojicu a odvrátil […]

Čo nás ešte spája, keď poľský inštalatér v Londýne prechádza na stanici vo Frankfurte okolo rumunského zberača jahôd z Barcelony a ani si nekývnu hlavou na pozdrav? Neviem sa zbaviť pocitu, že naše kedysi socialistické krajiny prežívajú rovnakú drámu ako milenecký pár, z ktorých každý má už dieťa z predchádzajúceho manželstva, a keď sa rozhodnú mať spolu ďalšie, z ich domu sa občas ozýva zúfalý krik: „Rýchlo poď sem, tvoje dieťa a moje dieťa bijú naše dieťa.“ Myšlienka, že rok 1989 mal byť mojím aby rok 2009 bol našim rokom je veľmi pekná, ale mne sa skôr vidí, že veci […]