Až se jednou budou historici zabývat projevy rostoucího sebevědomí Číny v tomto století, mělo by v jejich záznamech figurovat také datum 18. červen 2009. A jako místo onoho projevu Slovensko, Bratislava, náměstí před prezidentským palácem. Právě tehdy a tam si totiž Číňané poprvé vyzkoušeli novou techniku, s jejíž pomocí lze v Evropské unii prosadit svou vůli.
Po loňském šoku, kdy ponížená Čína se zděšením přihlížela, jak aktivisté za lidská práva s gustem zhasínají v Paříži jejich olympijskou pochodeň a francouzská policie tomu není schopna zabránit, se Číňané poučili. Při návštěvě čínského prezidenta Chu Ťin-tchaa na Slovensku obsadili náměstí před palácem příslušníci čínské komunity z Bratislavy (prý i z Vídně), vytlačili z něj slovenské demonstranty a vytrhávali jim z rukou transparenty. Několik slovenských občanů utrpělo drobná zranění a také strávili několik hodin v policejní cele.
Samotná srážka Číňanů a Slováků, přesněji obhájců diktatury s obhájci lidských práv, by však byla jen jednou kapkou v moči civilizačních střetů, nebýt jednoho děležitého momentu. Čínská diktatura si totiž vyhlédla Slovensko jako slabý článek EU a využila slovenské politiky a slovenskou policii k prosazení svých vlastních zájmů. Prezident Ivan Gašparovič i premiér Robert Fico uctivě uchránili svého partnera před otázkami novinářů a slovenská policie v černých trikotech zaútočila na domácí aktivisty spolu se záhadnými Číňany v černých oblecích.
Smysl návštěvy čínského prezidenta, pro něhož Slovensko bylo jedinou zastávkou v EU (mluvilo se o ekonomické spolupráci a čínských investicích) – zastavil se už jen v Rusku a v Chorvatsku -, nelze číst jinak než jako pokus o nový typ spolupráce diktatury a demokratické země, jejichž politické reprezentace společnými silami potlačí svobodu projevu. Jistě, v tomto případů šlo o spíše symbolický útlak, ale právě symboly hrají v politice klíčovou roli.
S vysílačkou u ucha
Slovenská vláda ani prezident si ostudu nepřipouštějí, ale videa na webových stránkách je usvědřují. Slovenští policisté, kteří připomínali spíše vyhazovaře z mafiánských barů, povalili na zem jednoho ze známých aktivistů Ondreje Dostála, jako kdyby to byl zločinec. Naopak, čínští muži v černém, kteří vytrhávali transparenty z rukou demonstrantů, se klidně procházeli mezi policisty se svými úlovky. Když jednu ženu – čínskou aktivistku hnutí Fa-lun-kung – shodili ze schodů vedoucích do podchodu, policisté se tvářili, že to nevidí.
Slovenská média i opozice tvrdé kritizovaly ministra vnitra Roberta Kaliňáka a žádaly vysvětlení, kdo byli ti čínští mužové v černých oblecích s vysílačkami u ucha, kteří napadali slovenské občany. Kaliňák připustil, že to mohli být zaměstnanci čínských ambasád ze sousedních států. Čínské velvyslanectví v Bratislavě zdůraznilo, že jejich lidé to nebyli a že čínští krajané přišli na námůstí spontánně, aby vyjádřili čínskému prezidentovi úctu.
Ministr Kaliňák jako kdyby si uvědomoval svízelnou situaci, do níž se dostal. Ještě v ten večer, co policie odvedla Dostála do cely, mu osobně telefonoval a zajímal se, zda je v pořádku. Vyšetřovatelé Dostála a dalších několik slovenských občanů po několika hodinách pustili na svobodu a den poté z nich místo narušovatelů pořádku udělali svědky oněch podivných událostí. Z Číňanů (čtyři z nich byli nakonec také předvedeni) se stali možní útočníci. To je však už jen zjevný pokus ministra celý incident nějak vyžehlit.
Protest jako test
To, že si Čína vybrala Slovensko pro svůj pilotní pokus vnutit členskému státu EU svou představu o tom, jak má vypadat jejich spolupráce, není náhoda. Slovenská zahraniční politika se od nástupu premiéra Fica ostentativně vyhýbá agendě lidských práv a zdůrazňuje, že ekonomický zájem má vždy přednost. Vicepremiér pro lidská práva Dušan Čaplovič v televizní debatě o čínské návštěvě zdůraznil, že on by například, na rozdíl od svého předchůdce ze Dzurindovy vlády, pana dalajlamu určitě nepřijal.
Problém slovenské politiky je, že svou vstřícnost vůči diktaturám (známá je náklonnost premiéra Fica k Rusku či Kubě) chápe jako právo malého státu na pragmatismus a neuvědomuje si, že jako členský stát EU reprezentuje nejen sebe sama.
Celá událost má však i jednu dobrou stránku. Je důkazem, že na Slovensku se začíná formovat nová generace lidí, kteří cílevědomě testují zdraví slovenské demokracie a veřejnost je do sledování jejich testu chtě nechtě vtahována. Skandálů, které provázejí slovenskou vládu, přibývá téměř každý den a s nimi sílí i arogance vládních politiků. Sílí však i znechucení slovenské společenské elity. Den po událostech před prezidentským palácem byl v Trenčíně zahájen filmový festival Art Film. Hvězdou festivalu byl herec Jeremy Irons, který důrazně odsoudil zásah proti slovenským aktivistům, a peprnou poznámku na adresu prezidenta Gašparoviče pronesla moderátorka večera, hvězda televizních show Elena Vacvalová. Politická kritika umělců ve jménu lidských práv byla na Slovensku naposledy slyšet za vlády Vladimíra Mečiara. Robert Fico má o čem přemýšlet.