Po černém pondělí 15. září následovalo 29. září další černé pondělí a americký kapitalismus před našima očima mění svou tvář. Jako po výbuchu sopky Krakatoa nikdo neví, jak bude opravdu vypadat, až erupce opadnou. „Demokratický kapitalismus je nejlepší systém, jaký byl kdy stvořen,“ informoval v televizním vystoupení spoluobčany americký prezident George Bush, když naléhal na Kongres, aby podpořil návrh na použití 700 miliard dolarů pro záchranu „celé naší ekonomiky“. Jenže minulé pondělí kongresmani hlasovali proti tomuto návrhu, čímž způsobili, že z burzy na Wall Street za jeden den zmizelo 1,2 bilionu dolarů. Demokracie se dostala do kolize s kapitalismem. Abychom […]

Když prezident České republiky nedávno obvinil z nejnovějšího konfliktu na Kavkaze Gruzii, řada politických komentátorů nad tím více méně mávla rukou jako nad projevem ješitnosti nebo vlastně neškodného tuzemského furiantství. Jenže v případě obvinění Gruzie nešlo o nějaký exces Václava Klause, ale o jeho zcela zvláštní vztah k Moskvě. Jenže v případě obvinění Gruzie nešlo o nějaký exces Václava Klause, ale o jeho zcela zvláštní vztah k Moskvě, který je setrvalý a konzistentní a který lze sledovat od počátku 90. let, kdy se Klaus dostal na politické výsluní. Jedině tak si můžeme vysvětlit jeho zahraničněpolitické postoje, které jsou jinak z […]

Zomrel Paul Newmann (26. január 1925 – 26. september 2008). Paul Newman mě naučil loupat okurky. Vážně. Moje stravovací návyky byly řadu let tak mizerné, že jsem neznala základní fígle v přípravě salátu. V roce 1986 jsem psala Newmanův profil pro magazín Timesů. A když mi muž, který získal 250 milionů dolarů pro charitu ze svých zálivek a omáček značky Newman’’s Own, nabídl, ať mu pomůžu se salátem, mrzačila jsem ubohou okurku tak důkladně… Až mi ji sebral a předvedl, jak se to dělá. V době, kdy se celá Amerika cítí rozzlobená a zrazená, když naši politici promrhali důvěru a […]

Našu literárnu výchovu majú do značnej miery na svedomí spisovatelia, ktorí často žili v nezmieriteľnom rozpore s hlavnými trendmi svojej doby a svojej krajiny. Ale prečo sa spisovatelia, čo prežili väzenie a exil – z Indonézie, Iraku či Pakistanu, netešia takýmto sympatiám slobodného sveta? Pri čítaní nekrológov za Alexandrom Solženicynom som si spomenul na Philipa Rotha, ktorý sa kedysi priznal, že tak trochu závidí spisovateľom žijúcim v socialistických krajinách. Keď sa rozprával s Ivanom Klímom, Roth si uvedomil „ten strašný tlak, pod ktorým ste písali a aké jednoznačné bolo poslanie, ktoré z toho pre vás vyplývalo: vo vašej spoločnosti ste […]

Samovražda experta na antrax Brucea E. Ivinsa znovu pripomenula hrozivé útoky, ktoré nasledovali tesne po atentátoch z 11. septembra. Je teda neodvratné, že medzinárodný terorizmus sa zmocní zbraní hromadného ničenia? Dejiny sa zrýchľujú, a podobne aj budúcnosť je čoraz menej predvídateľná. Naši najvýznamnejší myslitelia sa zhodujú len v jednej veci: v predpoklade, že nás čaká temný variant „konvergencie“. Nie konvergencia národov a politických systémov, pri ktorej by sa autokratické režimy postupne pripodobňovali demokratickému a šťastne zglobalizovanému mainstreamu. Už aj neokonzervatívci súhlasia s tým, že takáto predstava bola až príliš sebaistou fantáziou deväťdesiatych rokov – tej zvláštnej generálnej prestávky uprostred vlády […]

Američania sú z Marsu, ale Rusi tiež. Jedni aj druhí sa boja, že vyznejú ako bezvýznamní slabosi a to určuje ich postoj ku gruzínskej kríze. V tejto situácii je hlavnou silou Európskej únie to, čo na prvý pohľad pôsobí ako slabosť. „Stoj! Ak nezastaneš, ešte raz vykríkneme stoj!“ Takto hodnotia redaktori časopisu The Wall Street Journal vyhlásenie Európskej únie v otázke pokračujúcej ruskej okupácie Gruzínska. Redaktori ruských novín sa s nimi zhodujú. Ako v Moskve, tak vo Washingtone prevláda názor, že summit únie o situácii v Gruzínsku ukázal, že Európska únia je slabá, rozdelená, stratená a nemá dosť síl, aby […]

Zabajkaľsk vyzeral ako spustnutý. Všetko bolo zašednuté a zadymené. Vyvolával zdanie, akoby ho už postavili znivočený a opustený. Len stanica bola udržiavaná. Z vlaku spolu s nami vystúpilo zopár desiatok Číňanov s batožinou. Pod dohľadom ruských pohraničníkov zdolávali železnú lávku nad koľajami a mizli jeden za druhým. Ešte som nevidel, aby sa tak veľa ľudí s toľkou batožinou a tak rýchlo napáskovalo do niekoľkých autobusov a dodávok, a vzápätí sa stratilo bez stopy. Odfrčali smerom k hraniciam. My sme šli hľadať hotel. V meste bol len jeden, volal sa Rossija, patril železnici. Nikto domáci neprišiel do Zabajkaľska s nami. Naše […]

Je mi jasné, že v lete, a najmä koncom sparného leta nie je veľa noviniek, o ktorých by sa dalo hovoriť, okrem niekoľkých masakier v Gruzínsku, ktoré vyvolali menej pozornosti ako olympiáda. V posledných týždňoch ma však zarazila dookola omieľaná téma, ktorú si dovolím definovať ako večnú. Kdesi sa vrátili k diskusii o tom, či pomenovať nejakú ulicu po niektorej osobnosti skompromitovanej spoluprácou s fašizmom, či po kontroverzných postavách ako Bettino Craxi – prípadne zmeniť meno inej ulice, tuším v provincii Romagna, kde sa v menších centrách hojne vyskytujú ulice Karla Marxa či Leninove. Úprimne poviem, už je to vyslovene […]

Před tím zdrcujícím pondělkem minulého týdne jsem měl v úmyslu psát o politice strachu. Dnes musím přitvrdit: jde o politiku paniky. Pozoruji tady v Americe zblízka volební kampaň a jako hurikán Ike na mne odevšad doráží její defenzivnost, nervozita a úzkost. Barack Obama sice ještě stále mluví o „odvaze k naději“, ale začíná to znít stejně rozpačitě jako projevy Johna McCaina. Bez ohledu na Sarah Palinovou, v těchto volbách jde o strach „střední vrstvy“ (v této kategorii se vidí více než polovina Američanů). Jde o „obyčejné lidi“, kteří se strachují o své domovy, o svou práci, o své zdraví a […]

Pred dvoma týždňami som nazval náš parlament verejným domom a naznačil som, že platí aj menej lichotivý význam tohto slovného spojenia. Aj som sa vtedy pri písaní zháčil – predsa len je to náš najvyšší zákonodarný orgán. Chcem sa ospravedlniť. Verejnému domu. Náš parlament sa minulý štvrtok stal skládkou verejného odpadu, na ktorej si dali zraz hajlujúci náckovia. Opoznali sme (ako to pekne hovorievajú policajti) najmenej dvoch – JUDr. Vladimíra M. a JUDr. Štefana H. Ten “hajzeľ”, ktorým JUDr. Štefan H. opľul opozičného poslanca JUDr. Daniela L., je “len” tá skládka. Ešte bez náckov. Viem, znie to obludne, ale na […]