Nový slovenský film Muzika je prvním vážným a zdařilým pokusem popsat filmovým jazykem trapnost osmdesátých let, která byla v očích velké části starší a střední generace na Slovensku klidným a možná i šľastným obdobím. Režisér Juraj Nvota postavil příběh trojice obyčejných kluků, kteří založí kapelu a pokoušejí se vydělávat na vesnických tancovačkách, na spoustů dobových detailů, z nichž si divák skládá tragikomický obraz šedivé doby pozdní normalizace. V jedné epizodě se například kapela pokouší přesvědřit komisi, která jim má udělit povolení hrát, že je ideologicky vhodná, v další zase nacvičuje písničku o Leninovi, aby si vylepšila morální profil a získala povolení […]

Nechcem na EÚ len prskať a žiarliť. Chcem byť na ňu hrdý. Prečo by Ukrajina mala patriť do Európskej únie? Pretože to tak chcem, pretože by som tak chcel, pretože si to prajem, áno: neviem si to v tejto chvíli vôbec predstaviť inak. Inak to podľa mňa jednoducho nejde. Sú to vo vážnom publicistikom diskurze slabé argumenty? Iste. Je mi to jasné. No dostal som takúto otázku a lepšiu odpoveď nemám a nemôžem dať. Ozaj: čo by bolo to iné? Prepadnutie Rusku, nedočkavo vznikajúcej ríši? To naozaj nie je to, čo chcem. Že by to bolo to, čo chce Európska […]

Berlusconi je zpátky. Zapatero vypráskal konzervativce. Bude starostou Londýna Boris, či Ken? Evropa, před pětadvaceti stoletími kolébka demokracie, je dnes jejím pařeništěm. Chaotická, často zkorumpovaná, zdeformovaná mediálními korporacemi, občas v rozporu se svou podstatou – Berlusconi! -, ale pořád demokratická, lidé v ní můžou měnit vlády. Neuplyne měsíc, aby někde v Evropě nebyly volby. A nikdy nevíte, kdo vyhraje. Koncept antických Řeků, zvaný demokratia, je sice starý, ale pro mnoho Evropaně je novinkou: polovina dnešních evropských státě si užívá konsolidované liberální demokracie sotva jednu generaci. Ale členství v Evropské unii – od Portugalska po Chorvatsko – posiluje tuto demokracii v […]

Napriek priamej voľbe sa o kandidátov naťahujú predovšetkým politické zoskupenia Nemecký prezident má také biedne právomoci, že ho jeho ľud všeobecne nazýva notárom. Náš prvý občan má zas prezývku kopcový pretekár či fujarista, hoci popri svojich záľubách zďaleka nie je len ukladačom vencov. Ak ústava predsa len dosť okliešťuje osobnú moc hlavy štátu, prečo politické partaje tak okato pretláčajú do prezidentského kresla svojich priaznivcov? Odpoveď dal už legendárny Jára (da) Cimrman: “Pretože bábky na scéne možno viesť zvrchu, zdola aj zo strany.” V našich končinách navyše pretrvávajú monarchistické prežitky. Prezidentúra má zvyšky priam kráľovských právomocí: udeľuje amnestie a milosti, stojí […]

E-mailom mi prišiel program belehradskej televízie, v ktorom vystupuje Vojislav Šešelj. Je možné, že už dvadsať rokov sledujem rovnaké scény? To mne sa sníva balkánska skutočnosť? Alebo sa balkánskej skutočnosti snívam ja? Virtuálna realita sa údajne začala v 3. storočí pred naším letopočtom, keď sa čínsky filozof Chuang-tzu, snívajúc o motýľovi, opýtal, či ten sen sa skutočne prisnil jemu, alebo on sa prisnil motýľovi. Metafora blízka najmä renesančným básnikom a dramatikom, napríklad Pedrovi Calderonovi de la Barca a Shakespearovi, v ktorej život je iba sen, ožila v našich časoch s objavením sa technológií, filmu, televízie, masmédií, počítačov a internetu. V […]

Nevím za jakých okolností, ale Napoleon údajně řekl, že na světě jsou dvě skutečné síly: meč a duch. Nakonec vždycky vítězí duch. Věděl, o čem mluví: svého ducha užíval zejména k tomu, aby vedl vítězné bitvy i tenkrát, když na jeho vojsko, jako třeba u Slavkova, útočily mnohem početnější armády. Přesto Evropu nezměnily jeho zbraně, ale ideje, které ho vynesly k moci a dodnes přežívají jeho mocenský pád. Evropský životní styl kupodivu pořád funguje v nemalé části světa jako kýžená norma úrovně civilizace a kultury – dokonce i komunistický čínský režim se snaží, aspoň s  ohledem na olympiádu, aby navenek vypadal jako evropskými mravy kultivované společenství. Omezená moc vítěz? […]

Odkedy Kosovo 17. februára urobilo ten dlho očakávaný krok a vyhlásilo nezávislosť, vstúpilo Srbsko do poslednej fázy svojho beztak problematického vzťahu k realite. Húževnatej a podľa všetkého nezničiteľnej kultúry popretia, horlivo pestovanej srbskými politikmi a médiami, sa s hrozivou ochotou chopili aj občania a momentálne je na svojom vrchole. Pritom ťažko vysvetliť, ako je vôbec možné, že sa niekto až takto mýli. Každý, kto sa niekedy pýtal, ako môže celý národ poblúdiť a na tom poblúdení roky trvať, už dávnejšie dostal príležitosť sledovať všetky fázy toho zdĺhavého a bolestného procesu na srbskom príklade. Uvediem jednoducho pochopiteľný príklad: Kosovo sa odštiepilo […]

Malé štáty, to sú hračky pre malých chlapcov. Dávajú im na hlavy prečudesné čiapky, telá pokrývajú bojovými farbami, do rúk si berú kopije, vidly, luky a šípy, a začínajú sa zo všetkých síl navzájom ničiť. Juhoslávia bola mytologickým zvieraťom – niečo ako gigantický had boa, ktorého chlapci zabili, stĺkli kyjmi, rozomleli telo na prach, kožu pokrájali na trofeje. Teraz si navliekajú na seba túto trofej a pýšia sa, kto prvý z nich zaťal meč a kto dobil zviera. Juhoslávia – to strašidelné mytologické zviera – na smrteľnom lôžku porodilo jedno vajíčko (štát Slovinsko), ihneď potom druhé (štát Chorvátsko), potom tretie, […]

Hlava letí vzduchom. Z kĺbov strieka kostná dreň. Strela prevŕta zuby, odreže koreň jazyka a cez krk zasa vychádza von. Nie, tieto scény nenájdete v mojom najnovšom románe. Ale v Iliade. Diele, ktorým sa západný spôsob rozprávania vôbec začína. Neprotestovali už vtedy útlocitní občania, keď Homér obchádzal trhoviská a prednášal tam svoj epos, a nepýtali sa ho, prečo ich musí obťažovať takýmto krvavým dielom? Vari skutočnosť nie je sama osebe dosť krutá? O tejto veci legenda mlčí, môžeme však vychádzať z toho, že vyššia citlivosť na ochranu mládeže v oblasti umenia nie je dieťaťom ranej, ale skôr pozdnej civilizácie. Je […]

Před dvěma týdny se Slovensko opět jednou prodralo do českých médií díky protestu slovenských novinářů proti tiskovému zákonu. Tato událost je jen jedním z mnoha důkazů, že Slovenskem neustále zmítají politické bouře, na jejichž pozadí vypadá česká politika téměř jako ideál společenské kontinuity. Slovensko je svou polohou odsouzeno k pobytu na periferii Evropské unie a k regionální identitů, potrvá však ještě řadu let, než se s tím samo smíří. Proto je hledání vlastní tváře, kdysi pojmenované jako slovenské specifikum, tak křečovité a plné zlomů. A proto je děležité věnovat mu pozornost: jde totiž mimo jiné o to, jak dalece se může členský stát Evropské unie beztrestně vychýlit od […]