The Guardian

http://www.guardian.co.uk/

Obavy o Obamu / Esej

Kde jsi byl, když zabili Obamu? Věta, o níž doufáme, že ji nikdy nebudeme muset vyslovit. Dokonce jsem váhal, zda ji vůbec napsat, jako by pouhý zápis slov mohl způsobit katastrofu. Přesto, kdykoliv vidíme, jak se Barack Obama noří do davu diváků, někde hluboko v nás nepřestává hlodat obava. Již týdny sleduji předvolební zpravodajství na televizních kanálech. Během té doby byl již sebemenší detail kampaně rozebrán do úmoru, a přesto takovou možnost dosud nikdo nezmínil. Vynoří se nicméně téměř každý den v osobních rozhovorech, především když mluvím s novináři. Je taková autocenzura médií v pořádku? Bylo by lépe, kdybych takové […]

Žádnou škodolibost, prosím / Esej

Po černém pondělí 15. září následovalo 29. září další černé pondělí a americký kapitalismus před našima očima mění svou tvář. Jako po výbuchu sopky Krakatoa nikdo neví, jak bude opravdu vypadat, až erupce opadnou. „Demokratický kapitalismus je nejlepší systém, jaký byl kdy stvořen,“ informoval v televizním vystoupení spoluobčany americký prezident George Bush, když naléhal na Kongres, aby podpořil návrh na použití 700 miliard dolarů pro záchranu „celé naší ekonomiky“. Jenže minulé pondělí kongresmani hlasovali proti tomuto návrhu, čímž způsobili, že z burzy na Wall Street za jeden den zmizelo 1,2 bilionu dolarů. Demokracie se dostala do kolize s kapitalismem. Abychom […]

Disidetom, tým sa to povie / Esej

Našu literárnu výchovu majú do značnej miery na svedomí spisovatelia, ktorí často žili v nezmieriteľnom rozpore s hlavnými trendmi svojej doby a svojej krajiny. Ale prečo sa spisovatelia, čo prežili väzenie a exil – z Indonézie, Iraku či Pakistanu, netešia takýmto sympatiám slobodného sveta? Pri čítaní nekrológov za Alexandrom Solženicynom som si spomenul na Philipa Rotha, ktorý sa kedysi priznal, že tak trochu závidí spisovateľom žijúcim v socialistických krajinách. Keď sa rozprával s Ivanom Klímom, Roth si uvedomil „ten strašný tlak, pod ktorým ste písali a aké jednoznačné bolo poslanie, ktoré z toho pre vás vyplývalo: vo vašej spoločnosti ste […]

Strach proti naději / Esej

Před tím zdrcujícím pondělkem minulého týdne jsem měl v úmyslu psát o politice strachu. Dnes musím přitvrdit: jde o politiku paniky. Pozoruji tady v Americe zblízka volební kampaň a jako hurikán Ike na mne odevšad doráží její defenzivnost, nervozita a úzkost. Barack Obama sice ještě stále mluví o „odvaze k naději“, ale začíná to znít stejně rozpačitě jako projevy Johna McCaina. Bez ohledu na Sarah Palinovou, v těchto volbách jde o strach „střední vrstvy“ (v této kategorii se vidí více než polovina Američanů). Jde o „obyčejné lidi“, kteří se strachují o své domovy, o svou práci, o své zdraví a […]

Od Jalty k Jaltě / Esej

Ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, byl etnicky „vyčištěn“ další vzdálený kout Evropy. Došlo k vyvražďování mužů, ženy byly vyháněny z domovů, kde prožily celý život, a vesnice byly pustošeny a vypalovány. Stejně jako v Bosně i nyní v Jižní Osetii krvavou práci z velké části obstaraly polovojenské jednotky. „Ano, provedli jsme takové operace,“ sdělil velitel jedné z nich, „kapitán Elrus“ zpravodaji listu The Guardian. Tyto násilné zločiny byly spáchány přímo před tváří ruských jednotek, nyní jednostranně transformovaných na „mírové“ prostě tím, že byly vybaveny modrými přilbami. Etnické čištění dosáhlo až k nárazníkové zóně kolem Jižní Osetie, kterou jednostranně vytvořilo […]

Tiene na slnku / Esej

Reklamy nám hovoria, že Chorvátsko je „malá krajina pre veľkú dovolenku“. Ale za marketingom a optimistickými informáciami o miliónoch turistov, ktorí tu trávia „veľké dovolenky“, sa skrývajú menej potešujúce správy, ktoré vrhajú nepríjemný tieň na tento malý dovolenkový raj. Toto leto sa konal pohreb Dinka Sakiča, osemdesiaťšesťročného bývalého veliteľa Jasenovacu, neslávne známeho koncentračného tábora z 2. svetovej vojny. Pochovali ho v uniforme Ustašovcov, chorvátskych fašistov. Dinko Sakič po vojne emigroval do Argentíny, ale po roku 1991, keď Chorvátsko získalo samostatnosť sa vrátil. Doma ho privítali ako celebritu. V rozhovoroch niekoľkokrát povedal, že neľutuje. Necítil potrebu kajať sa za to, že dal povel na […]

Zrod spisovateľa / Esej

Jedného dňa roku 1976 – presný dátum si už nepamätám – sa mladý, neúspešný spisovateľ, ktorý bojoval s obrovským neskrotným príbehom, rozhodol, že ho začne rozprávať odznova, tentoraz v prvej osobe. V ten deň vznikla značná časť začiatku Detí polnoci. “Narodil som sa v meste Bombaji… za horami, za dolami. Keď som prichádzal, hodinové ručičky zložili dlane do úctivého pozdravu. Sopliak, Ufúľanec, Plešatec, Čuchal, Budha alebo aj Kúsok Mesiaca.” Dodnes si spomínam na rozjarenosť, ktorá sa ma zmocnila, keď som objavil hlas Sálíma Sinaia a súčasne s ním aj svoj vlastný hlas. Odvtedy je tento deň pre mňa chvíľou, keď […]

Plán pro Evropu / Esej

Píšu tento text jako zastánce Lisabonské smlouvy a jako ten, koho mrzí, že ji Irové odmítli – z důvodů, které měly ostatně málo společného se samotnou smlouvou. Ale byl jsem šokován rychlou reakcí německých ministrů zahraničí a vnitra, jejich tónem a názorem, který by se dal přeložit asi takto: “vy hloupí, malí Irové, teď zmizte a vraťte se až se správnou odpovědí, jinak vás budeme muset vyhnat do divočiny.” (Ministr zahraničí Frank Walter Steinmeier navrhl, že Irsko by mohlo proklestit cestu pro integraci zbývajících 26 zemí.) Jinak my, Němci, Francouzi a další dobří Evropané pějdeme vlastní, tou pravou evropskou cestou. […]

Vzdělání a peníze / Esej

Svůj akademický život dělím mezi dvě univerzity, britský Oxford a americký Stanford. Stanford si v roce 2006 usmyslel získat finance ze soukromých zdrojů ve výši 4,3 miliardy dolarů. A Oxford minulý týden zahájil kampaň s cílem získat 2,5 miliardy dolarů (přepočteno z liber) – největší sumu, o jakou se kdy evropská univerzita pokusila. Za touhou Oxfordu hrát první ligu v příjmech v americkém stylu se skrývá vážnější otázka: obstojí evropské univerzity, kolébky moderního vzdělávání, v konkurenci světové výzkumné špičky i za deset let? Tato otázka je součástí dalšího hlavolamu: jak Evropa obstojí ve stále více expandujícím neevropském světě. Honička na […]

Příběh dvou revolucí / Esej

Za sametové revoluce 1989 jsem ve výloze pražského obchodu zahlédl plakát, na kterém bylo 68 obrácené vzhůru nohama na 89. Roky 1968 a 1989 jsou příběhy dvou revolucí, anebo přinejmenším dvou hnutí s dobovým označením revoluce. Jedno kulaté výročí je teď, další za rok. Která z těch událostí se zapíše do paměti silněji a která znamenala větší změnu? Rok 1968 bude těžké porazit, pokud jde o množství vzpomínek. Už teď se kvůli tomu výročí prolilo víc inkoustu než krve pod gilotinami v Paříži v roce 1789. Jen ve Francii prý vyšlo přes sto knih vztahujících se k onomu revolučnímu divadlu […]