„Dav se valil po Andrássyho třídě, lidé skandovali hesla jako ,Spravedlnost Maďarsku!‘, vlaky v celé zemi zůstaly na pět minut stát.“ Tak popisuje 4. červen 1920 v Budapešti maďarský historik Ignác Romsics. Ten den podepsala pokořená maďarská delegace tzv. Trianonskou smlouvu, podle níž se téměř třetina Maďarů octla mimo svou vlast, část z nich také na území dnešního Slovenska. Trianon dodnes funguje jako kouzelné slůvko: stačí ho vyslovit a dvěma národům se ježí chlupy po těle. Aroganci, s níž vítězové první světové války rýsovali hranice, zavedli politici ve střední Evropě jako vlastní tradici a ti slovenští a maďarští ji dokonce […]

 První dáma současné francouzské psychoanalýzy a lingvistiky je v salonku hotelu Ambassador stejně přirozená, soustředěná a vstřícná jako při svých pravidelných ranních přednáškách na Pařížské univerzitě. Do Francie odešla v 25 letech a brzy se svými pracemi z filozofie lingvistiky zařadila do intelektuálního okruhu své doby, kam patřily takové osobnosti jako Jacques Derrida, Michel Foucault nebo Roland Barthes. Do Prahy, kterou naposledy navštívila ještě za komunismu, přijela převzít cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Ve vašich knihách jste vždycky napadala a bourala všechno monolitické a pevné, vaše myšlení je hluboce antitotalitní. Má to co do činění s tím, […]

Seděli jsme na terase jedné letité berlínské literární instituce a pozorovali hladinu Wannsee. Někde na druhém břehu stál dům, v němž nacistické špičky před sedmdesáti lety během několika hodin vymyslely plán likvidace jednoho celého národa. “Byl jsi na vojně?” zeptal se profesor literatury z Izraele. “Ne. Z mých kamarádů na vojně nebyl nikdo.” “Já válčil s Egyptem. Ty bys bojoval za svoji zem?” Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Asi jo. Ne. “Nevím…,” kličkoval jsem. Bylo léto 2006 a na Izrael už pár dní padaly arabské rakety. “Možná si ani neuvědomuješ, v jaké teď žijete šťastné minutě. Tady, ve střední Evropě. […]

Děkuju Respektu, že si zajistil můj názor pro sebe a nedovolil mi, abych na otázky po vině či nevině Milana Kundery odpovídal jiným médiím. Těch bylo opravdu mnoho, neboť z žijících spisovatelů, co byli vězni komunistů, jsme už jen dva – Zdeněk Rotrekl a já. Jako bychom jen my dva, kteří byli na štíru s touhle ideologií po celý život, měli mít patent na rozhodnutí, co se před těmi osmapadesáti lety stalo. Přitom ale jde především o slavnou tlustou čáru za minulostí. O ono zpětné zrcátko. Čím menší, tím lepší. Samozřejmě, že v mém pětačtyřicet let starém názoru (předtím jsem […]

Francouzský filozof a politolog André Glucksmann navštívil Prahu několikrát už před listopadem 1989, scházel se tu s disidentskými intelektuály a pomáhal jim. K České republice André Glucksmanna  vážou hlubší kořeny – jeho matka pocházela z Čech, otec z maďarské části podunajské monarchie; oba je pak z Německa, kde žili, vyhnal nacistický mor. Naposledy André Glucksmann přijel do Prahy na 12. ročník konference Forum 2000, kde promlouval o významu občanské společnosti v demokratickém státě. Jaký vliv bude mít současná finanční krize na vývoj ekonomických idejí? Neoliberalismus je v těžké pozici a levice cítí svoji šanci. Nevím, jestli má neoliberalismus potíže, protože […]

I kdyby byl Milan Kundera skutečně zašel na policii ohlásit, že se někde vyskytuje špion, což se podle mne nestalo, je to třeba zkusit aspoň zkusit vnímat prizmatem doby. I já tu dobu pamatuji. Pamatuji tehdejší atmosféru. Těžko se to vysvětluje. Já sám, dívám-li se zpět, tomu úplně nerozumím a občas se dokonce divím sám sobě a červenám se. Jak jsem mohl například užít pojem „socialistická literatura“, když jsem musel vědět, že to je pitomost a že žádná socialistická nebo kapitalistická literatura neexistuje a existovat nemůže? Jak jsem mohl na veřejnosti říkat něco jiného, než jsem si myslel? Shodou okolností […]

Ta zpráva o udání, zapsaná v policejním hlášení, ležela přes půl století ukryta ve stozích spisů. Byla objevena náhodou, díky níž dnes můžeme odkrýt dávný příběh z roku 1950, zkřížení osudů dvou vrstevníků, z něhož jeden vyšel jako vězeň, druhý jako slavný spisovatel. Miroslav Dvořáček uprchl v roce 1949 do Německa, kde ho pod americkým velením vycvičili čeští instruktoři – mnozí z nich váleční hrdinové –, aby se vracel do komunistického Československa jako kurýr. Jedna z cest se mu stala osudnou: udal ho mladý student. Dvořáček o vlásek unikl trestu smrti, odseděl si 14 let a dnes žije ve Švédsku. […]

Když prezident České republiky nedávno obvinil z nejnovějšího konfliktu na Kavkaze Gruzii, řada politických komentátorů nad tím více méně mávla rukou jako nad projevem ješitnosti nebo vlastně neškodného tuzemského furiantství. Jenže v případě obvinění Gruzie nešlo o nějaký exces Václava Klause, ale o jeho zcela zvláštní vztah k Moskvě. Jenže v případě obvinění Gruzie nešlo o nějaký exces Václava Klause, ale o jeho zcela zvláštní vztah k Moskvě, který je setrvalý a konzistentní a který lze sledovat od počátku 90. let, kdy se Klaus dostal na politické výsluní. Jedině tak si můžeme vysvětlit jeho zahraničněpolitické postoje, které jsou jinak z […]

Ruská duše je, jak víme, pouze takové roztomilé obrazné pojmenování, do něhož si můžeme vložit naprosto cokoliv, od chandry až třeba po jurodivosť. Ruská duše je, jak víme, pouze takové roztomilé obrazné pojmenování, do něhož si můžeme vložit naprosto cokoliv, od chandry až třeba po jurodivosť. Ale přesto bych tvrdil, že Rusko, ruské společenství, má ve své podstatě cosi, co vždy přežívá rozklad a zánik určitého státního systému, něco, co se, aniž by se to v jádru změnilo, vyskytuje během proměn času v různých variantách a mutacích. A můžeme to nazvat genem, pokud tak pojmenováváme ve společenském organismu vepsanou neměnnou […]

Z Ruska neodešla z politických důvodů. Prostě mi tam už nebylo příjemné pobývat, říká ekonomka Tatiana Anikinová. V roce 2006 proto odjela z Moskvy nejprve do Londýna, kde žila dva roky. Nedávno se však přistěhovala do secesního domu na pražských Vinohradech, pracuje jako nezávislá novinářka a prý se v České republice cítí spokojeně. Zatímco vypráví o svém strachu z autokratické vlády Kremlu, o nové vlně zbrojení a o tom, co si myslí o válce na Kavkaze obyčejní Rusové, přede jí u nohou vypasený černočerný kocour. Podobný tomu z románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka… Jak vnímají obyčejní Rusové válečný konflikt […]