První dáma současné francouzské psychoanalýzy a lingvistiky je v salonku hotelu Ambassador stejně přirozená, soustředěná a vstřícná jako při svých pravidelných ranních přednáškách na Pařížské univerzitě. Do Francie odešla v 25 letech a brzy se svými pracemi z filozofie lingvistiky zařadila do intelektuálního okruhu své doby, kam patřily takové osobnosti jako Jacques Derrida, Michel Foucault nebo Roland Barthes. Do Prahy, kterou naposledy navštívila ještě za komunismu, přijela převzít cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Ve vašich knihách jste vždycky napadala a bourala všechno monolitické a pevné, vaše myšlení je hluboce antitotalitní. Má to co do činění s tím, […]