Respekt

http://www.respekt.cz

Čínské vítězství / Glosa

Je jisté, že svět si bude z olympiády v Pekingu pamatovat mnohem víc Phelpsův dohmat na motýlku než dvě čínské důchodkyně, které čínský režim odsoudil k převýchově prací ve vězení za to, že podle pokynů režimu požádaly v průběhu olympiády o povolení k protestu. Konec konců, Phelpsovu obrovitou postavu a klukovský výraz štěstí jsme viděli mnohokrát – dobře se pamatuje, na rozdíl od nikdy nespatřených tváří čínských důchodkyň. Analýzy světových médií se více méně shodují, že Čína zvítězila (nemluvíme o počtu medailí), podařilo se jí dát světu najevo, že ji musí brát vážně takovou, jaká je. Konec konců, o nic […]

Slovenský klín / Analýza

Polsko ve středu podepsalo smlouvu s USA o protiraketové obraně a při té příležitosti řekl polský prezident Lech Kaczyński České televizi, že Rusku musí být dnes jasné, že území Polska a Česka už mu nepatří. Výrok v sobě skrývá také jednu nevyřečenou informaci: že o Slovensku, sousedovi obou zemí, tato slova neplatí. Od rozpadu Československa se nestalo ani jednou, že by Slovensko – navzdory svým politickým kotrmelcům v devadesátých letech – dělalo Česku potíže v jeho zahraniční politice. Až letos. Na jarním summitu NATO v Bukurešti slovenští zástupci tvrdě atakovali české snahy o včlenení amerického radaru v Brdech do bezpečnostních plánů […]

Srbské dilema / Analýza

Zrozen jsem byl k životu bez hrobu, toto lidské tělo nepozná smrt, nebylo zplozeno jen pro věni květů, ale také aby zažehlo plamen, rozsévalo smrt, obracelo v prach. Těmito slovy promlouval kdysi mladý básník a psychiatr Radovan Karadžič, ještě než se počátkem 90. let stal jako vůdce bosenských Srbů hlavním architektem politiky etnických čistek. Jeho vyhraněná verze srbského nacionalismu ospravedlňovala vyhánění civilního obyvatelstva stejně jako masové vraždění, jehož symbolem se pro zbytek světa stalo jména města Srebrenica, kde bylo v červenci 1995 zavražděno 8000 bosenských mužů a chlapců. Ačkoliv byl Karadžič Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v Haagu (ICTY) […]

Vodníci a vodní víly / Glosa

Voda zaplavila tento týden východní Slovensko (zahynuli už dva lidé), téměř přesně k desetiletému výročí tragédie v romské vesnici Jarovnice. 20. června roku 1998 se v rozbouřených vodách potoku Svinia během několika minut utopilo 58 lidí, zejména dětí, které si právě hrály na břehu. Stát od té doby sice investoval do ochrany proti povodním miliardy korun, ale – přesně jako v Česku – vítězí spíše betonářská lobby než ekologičtí vizionáři, kteří tvrdí, že přebytek vody má pohltit zdravá půda a lesy, ne přehrady a betonové tobogány. Dnešní řádění tisícileté vody v některých slovenských vesnicích je však slabým odvarem řádění politiky […]

Americká naděje / Esej

Od okamžiku, kdy společnost Dow Jones a deník The Wall Street Journal prohrály svou bitvu s Rupertem Murdochem, se mne hodně lidí ptalo, co si myslím o budoucnosti amerického seriózního tisku a investigativní žurnalistiky. Kdo to bude dělat? Jak se bude tisk distribuovat? Kolik lidí ho bude číst? Jaký vliv má mít na naši demokratickou společnost? Tyhle otázky vyvolaly velký příliv článků o ústupu investigativních projektů v novinách a o úpadku seriózní novinařiny: klesá čtenost novin a jejich příjmy z inzerce, škrtá se v rozpočtech, snižují se počty reportérů… Úpadek začal před 40 lety Je těžké předvídat stav, v němž […]

Středoevropský osud / Nekrológ

Málokterý osobní příběh se tak ztotožňuje s osudem své země a střední Evropy vůbec jako život polského historika a politika Bronislawa Geremka, který zemřel tragicky minulý týden ve věku 76 let. Evropa vzdala hold odvážnému a vlivnému intelektuálovi v politice, který se významně podílel na hnutí odporu Solidarita v osmdesátých letech a později jako ministr zahraničí připravil návrat své země do evropského společenství. Poklonu lze doplnit třemi postřehy. Bronislaw Geremek jako jeden z mála přežil věznění ve varšavském ghettu (jeho otec se nevrátil z Osvětimi) a věděl, jak děležitý je dialog historiků a společnosti týkající se traumat druhé světové války […]

Člověk – tvor a symbol? / Stĺpček

Před čtyřiceti lety se po jednadvacátém srpnu objevovaly porůznu nápisy Dubček, Svoboda, to je naše obroda. V těch nápisech byla do verbálního loga zkomprimována idea té doby. Pak je zas někdo zatřel vápnem a nakonec zmizely i ty vápenné šmouhy. Patnáct minut jízdy vlakem z Brna do Znojma je obec Střelice. A tam je při železniční stanici zbytek betonové ohrady, na níž je stále ještě zřetelný dlouhý průvod písmene V. Místní pamětník mi vysvětlil, že jsou to znaky staré už pětašedesát roků, první písmena slova victoria. A najdou se porůznu ještě po celé republice. Je to nám všem důvěrně známé […]

Hezké vzpomínky jsou k ničemu / Rozhovor

Vyšel z budovy Senátu, kde právé skončila konference Svědomí Evropy a komunismus, a další dvě hodiny vášnivě pokračoval v debatě o společné historii. Kulis Malé Strany ani Karlova mostu si při tom vůbec nevšímal. “Ano, jsem mýtus, mnozí ve mně vidí ďábla, ale mnozí také anděla spravedlnosti,” pronesl. Bývalý evangelický pastor a ředitel Úřadu pro dokumenty státní bezpečnosti NDR Joachim Gauck ví o temné podstaté komunistického režimu víc než kdokoli jiný. Jeho nejmilejším tématem ale není pomsta, nýbrž odpouštění. Zajímá se dnes mladá německá generace o komunistickou minulost? Myslíte si, že k ní může zaujmout stejně kritický vztah, jako její […]

Nad lží a nenávistí / Esej

V českých novinách se každou chvíli někdo otře o Václava Havla a jeho přátele jako o bratrstvo pravdy a lásky v jasně hanlivém smyslu. Snad je to jen udatné lokajství pochlebující Havlovu rivalovi na Hradě. Ale k odstřelování disidentů a pravdy a lásky mohou být v naší společnosti i jiné motivy. Disidenti jako Václav Havel, Václav Benda, Jiří Ruml, Ivan Jirous a další svými vystoupeními v posledních desítiletích komunistického režimu zahanbovali nebo provokovali především tu část normalizovaného národa, která se chtěla realizovat v tehdejších strukturách. Principem takové realizace bylo, když už ne přímo lhát, tedy alespoň pravdu o tom, co […]

Opulentní i velkorysé Cannes / Komentár

Plejády snobů, limuzíny, opulentní hostiny a soukromé pláže střežené ochrankou. Na druhé straně zprávy o katastrofách v Barmě a Číně a filmy plné strádajících lidí, chudoby a válek. Když se k tomu přidá déšť a organizační chaos, připomínal festival v Cannes minulý týden večírek, kde se nad ránem mísí kocovina s opilostí a nikdo neví jak dál. Chci, aby byla letošní Zlatá palma politická, prohlásil na začátku předseda poroty Sean Penn (výsledky festivalu byly oznámeny až po uzávěrce našeho vydání). Jenže s přibývajícími filmy narůstaly rozpaky nad tím, jak film s politikou a vůbec se životem souvisí. V Cannes se […]