Takže po svátcích ve Varšavě zahájí činnost zcela nové Muzeum Fryderyka Chopina. Supermoderní a multimediální, jak se sluší na 21. století, umístěné do paláce Ostrogských, pocházejícího původně ze 17. století.
Tak jako většina varšavských památek byl palác zničen za války. Hrdá budova, která se tyčí nad ulicí Tamka, touto spojnicí mezi středem města s Královskou cestou a někdejší lumpenproletariátskou (a dnes módní) čtvrtí Powiśle, se znovu stavěla za stalinismu. A byla předurčena jako sídlo Společnosti Fryderyka Chopina.
Narodil se… nevíme kdy Společnost od roku 1927 organizuje mezinárodní soutěž pianistů, zasvěcenou propagaci nejslavnějšího polského skladatele. Na podzim se uskuteční pošestnácté a má se v ní najít nástupce Kristiana Zimermana (vítěz z roku 1975), Stanisława Bunina (1985) nebo Marthy Argerich (1965). Letošní soutěž má být zvlášť slavnostní, protože se koná v roce dvoustého výročí skladatelova narození. Už dnes se Fryckova (jak říkaly skladateli jeho sestry) hudba rozléhá z koncertních sálů po celé zemi a pulty knihkupectví se prohýbají pod tunami knížek a desek, jež mají Polákům ještě víc přiblížit jeho život a tvorbu.
Narodil se… no, po pravdě řečeno, vlastně nevíme kdy. On sám slavil narozeniny 1. března a toto datum bylo obecně přijímáno až do konce 19. století. Tehdy probošt farnosti v obci Brochow, ležící západně od Varšavy, objevil zápis v matrice, podle nějž syn uroz. Mikoľaja Chopina přišel na svět 22. února. V matrice není uveden rok, ale má se za to, že šlo o rok 1810.
Ani to není úplně jisté. Z nápisu na Chopinových hodinkách, jež nosil u sebe do konce života, vyplývá, že když je (v lednu 1820) dostal, byl už desetiletý, takže se teoreticky mohl narodit už v roce 1809. V jeho době si málokdo lámal hlavu takovou nicotností jako přesné datum narození.
Ještě před válkou bylo v Polsku obvyklé omlazování novorozenců. Za prvé otec zpravidla narození syna zapíjel s příbuznými a až poté se vypravil za knězem s prosbou o udělení kůtu a o zápis do matriky.
V zimě, kdy cesty ležely pod neprojetým sněhem, to nezřídka trvalo i celé týdny a rodiče si už přesné datum ani nepamatovali. A za druhé často uváděli datum z následujícího roku, aby aspoň takto synovi odsunuli nevyhnutelnou vojenskou službu. Pro příklad nemusím chodit daleko, moje babička uvedla knězi jako datum narození mého otce 3. leden – tak to stojí v matrice i na jeho náhrobku -, ale on sám celý život slavil své skutečné narozeniny v listopadu.
Úplně jinak, to je jisté Mluvím tom, neboť můj otec byl ze Sochaczewa, na jehož předmůstí se nachází Żelazowa Wola, rodiště Fryderyka Chopina. Dnes tato usedlost hraběcího rodu Skarbků láká ročně 200 tisíc návštěvníků z celého světa. Chopinova společnost ji v roce 1928 odkoupila jako ruinu (jeden z předchozích vlastníků zřídil v domě sklad).
Je zde možné zhlédnout pěkně zrestaurovaný dvůr, projít se po udržovaném, několikahektarovém parku a poslouchat Chopinovu hudbu – pianisté ji sem dojíždějí hrát z 50 kilometrů vzdálené Varšavy. A také tu lze přemýšlet, jak místo doopravdy vypadalo v Chopinových dobách. Protože je jisté, že úplně jinak.
Skladatelův otec byl syn francouzského koláče; v dětství si ho vzal k sobě polský šlechtic a ve věku 16 let poprvé přijel do Polska. Zúčastnil se dokonce protiruského povstání v roce 1794. Po jeho porážce se usadil jako učitel v domě Skarbkových a brzy se zasnoubil s jejich hospodyní Teklou Justynou Krzyżanowskou. Fryderyk byl jejich třetím dítětem – a brzy po jeho narození se rodina přestěhovala do Varšavy, kde otec začal učit francouzštinu na místním lyceu. Do Żelazowé Woly se Fryderyk vracel už jen na prázdniny, aby si spravil zdraví. Tehdy se také setkal s lidovou hudbou, což později našlo originální výraz v jeho tvorbě.
Z Paříže už se nevrátil Naposledy navštívil své rodiště v roce 1830, před odjezdem do Vídně. Tam ho pak zastihla zpráva o výbuchu dalšího protiruského povstání. Opět neúspěšného.
Tehdy se Chopin přestěhoval do Paříže, podobně jako nejvýznamnější polští básníci Mickiewicz, Słowacki nebo Norwid. Do Polska se už nikdy nevrátil. Až po smrti, kdy jeho sestra – podle poslední vůle zemřelého – převezla do otčiny jeho srdce, uchovávané dodnes jako nejsvětější relikvie ve varšavském kostele sv. Kříže.
Mimochodem, sotva pár kroků od místa, kde bral hodiny u svého prvního učitele klavíru, českého pianisty Vojtěcha Živného (1756 – 1842), jemuž ve věku 11 let složil svůj Polonez As-dur.
Článok vyšiel v prílohe Orientace denníka Lidové noviny.