Kdybyste dnes zakládali politickou stranu, jak byste ji pojmenovali? Třeba Politika může být jiná? Nebo Svoboda a Solidarita? Most? Či snad Tradice, odpovědnost, blahobyt? Že to všechno zní nějak moc nadšeně a velkohubě? Možná. čtyři strany s těmito názvy se ale přesto v nedávných volbách ve středoevropských zemích postaraly o výměnu zprofanované politické garnitury, jež byla očekávána s velkou nadějí.
Parlamentů v Maďarsku, na Slovensku i v České republice se zmocnili nováčci politické krajiny – všechny zmíněné strany byly založeny minulý rok. A v Praze a Bratislavě se tato sotva zrozená hnutí budou coby součást liberálních koalic zakrátko dokonce podílet na vládě. Ne v roli fíkového listu, ale jako ti, kdo velkou můrou přispěli k většinovému výsledku, a dělají si tudíž nárok na děležitá ministerská křesla.
Pro TOP 09 (Tradice, odpovědnost, prosperita) se vyslovilo 16,7 procenta Čechů. Stranu SaS (Sloboda a Solidarita) volilo 12,4 procenta a Most-Híd podpočilo 8,12 procenta Slováků. Ve zcela rozpolceném Maďarsku dosáhla strana LMP (Lehet Más a Politika neboli Politika může být jiná) 7,44 procenta.
Ani pravice, ani levice. Hledat společné rysy jednotlivých národních politických kultur je při jejich odlišnosti sice ošidné, přesto by se ale dalo říci, že všechna čtyři uskupení mají liberální až konzervativní politické smlování prosazující zachování tradičních hodnot, ekologické myšlení a občanskoprávní společnost.
Všechny zmíněné strany se definují jako protiklad ke stávající politické elitě a jejím praktikám, především ke korupci a rozpočtové politice. Jejich programy jsou občas zaměnitelné – což je vlastnost, kterou sdílejí s těmi, proti nimž vystupují. Odpovědi, které nabízejí, jsou vystavěny především na pojmech, jako je svoboda, slušnost a věrohodnost. Všechny v sobě nosí zárodek internacionalismu v tom smyslu, že odmítají krátkozrakou etnocentričnost vládnoucích garnitur, i když proto ještě nemusejí být vždy proevropské. S jistotou se o nich dá říci vlastně jen to, že je krajně obtížné umístit je v klasickém schématu pravice-levice. Konec konců, to už má také něco za sebou – vždyť vzniklo už před více než dvěma sty lety, ze zasedacího pořádku Francouzského národního shromáždění v porevolučních dobách.
Co nám ale říkají o stavu etablované politiky? Nic dobrého. Nebylo třeba řecké krize, aby byla potvrzena teze o takzvané postdemokratizaci politiky. Přívrženci tohoto myšlenkového proudu si dosud stěžovali především na vyprázdnění pojmu demokracie rafinovanou sebeprezentací, na manipulování médií politiky a na zaměnitelné programy. Mezitím k tomu můžeme dodat, že politika se odcizila nejen ve formě a obsahu, ale také ve svém jednání. Pokud zvolení politici žádají o radu investiční bankéře, aby jim vylepšili čísla v rozpočtech, žijeme v ultrapostdemokracii.
Nepolitičtí politikové Možná proto jsou všechny čtyři nové strany založeny na integritě osobností v jejich čele. U české TOP 09 je to Karel Schwarzenberg se svou staromódní, aristokratickou nonšalancí. U slovenské SaS je to ekonom Richard Sulík, spolutvůrce devatenáctiprocentní rovné daně, facebookový fanoušek a bojovník za odvodový bonus, slovenskou verzi základního zaručeného příjmu (Grundeinkommen, v anglosaském světě známý jako basic income). U strany Most-Híd je to Béla Bugár, symbol mírumilovného soužití Slováků s Maďary, a u LMP András Schiffer, jakýsi duchovní syn čerstvě odstaveného maďarského prezidenta Lászlóa Sólyoma, který byl pro mnoho Maďarů poslední morální zárukou na taméjší politické scéně.
Je otázka, jestli slušné osoby ve vedení strany jsou samy o sobě politickým programem (byť se podle poptávky po antipoliticích v roli politiků zdá, že ano). Zatím není jisté, jestli politická mimina zrozená roku 2009 vyrostou v klasické partaje, anebo zůstanou částečně institucionalizovanými hnutími jako jejich příbuzné, nevládní organizace. Nepochybné však dokazují jedno: tvrzení, že lidé se v dobé postdemokracie odvracejí od politiky, platí jen zčásti. Politický duch nezemře, jen se přesune jinam. Nejspíš do organizací, které nejednají na státní úrovni – jako jsou obránci lidských práv z Human Rights Watch -, nebo se projeví v antiglobalizačním hnutí, jako je například Attac. TOP 09, SaS, Most-Híd a LMP jsou národními nositeli této agendy. Už tu nejde o levici a pravici, ale o to, otevřít, nebo naopak zavřít národní dveře globálním tématěm.
Nováčci jsou předzvůstí i varováním pro unavené západní stranické systémy, jež jsou těžkopádnější a setrvačnější než jejich mladší bratříčci a sestřičky, které znovuzrodil rok 1989. Nejen proto bychom měli politické přírůstky z roku 2009 brát vážně – a to se týká i těch, které vznikly jinde než v Praze, Bratislavě a Budapešti.
Text vyšiel v prílohe Orientace denníka Lidové noviny.