Před čtyřiceti lety se po jednadvacátém srpnu objevovaly porůznu nápisy Dubček, Svoboda, to je naše obroda. V těch nápisech byla do verbálního loga zkomprimována idea té doby. Pak je zas někdo zatřel vápnem a nakonec zmizely i ty vápenné šmouhy. Patnáct minut jízdy vlakem z Brna do Znojma je obec Střelice. A tam je při železniční stanici zbytek betonové ohrady, na níž je stále ještě zřetelný dlouhý průvod písmene V. Místní pamětník mi vysvětlil, že jsou to znaky staré už pětašedesát roků, první písmena slova victoria. A najdou se porůznu ještě po celé republice. Je to nám všem důvěrně známé […]

Open Democracy (Veľká Británia), 16.06.2008 Politológ a poslanec Európskej únie George Schöpflin skúma zmysluplnosť ľudového hlasovania: “V mnohých prípadoch – ku ktorým patrí aj európska integrácia – referendá nefungujú ako nástroj demokracie, ale populizmu. Demokracii môžu pomôcť len v osobitných prípadoch, napríklad, pri vyjasňovaní záležitosti, ktorá je skôr etická než politická (napríklad, rozvody alebo potraty, legalizácia homosexuálnych manželstiev) , alebo otváraní politického systému (autonómia či nezávislosť obyvateľstva v určitom regióne). (…) Referendá sú úplne nevhodné, keď sa týkajú komplikovaných tém, pretože budujú ilúziu, že na komplexné otázky existuje jednoduchá odpoveď. (…) Referendá znovu zavádzajú tyraniu väčšiny (…) Je dosť pravdepodobné, […]

Zomrel Ján Johanides (18. august 1934 – 5. jún 2008).   To by ho tu musel někdo číst, aby mu umřel! Rejžek, já a ještě snad pár lidí z celého národa, to je na obraz ztráty málo. A to ještě já mám jednu vinu: že jsem dosud nepřečetl jeho asi poslední knížku Hmla našej trpezlivosti. Poznal jsem Jána Johanidese pradávno, a to skrz Ivana Kadlečíka, když ještě žili oba v Martině. Přijel jsem za Ivanem, ale Johanides se to dověděl a pozval mne. Byla to zvláštní návštěva už ode dveří: svlékl jsem si plášť, a nevida nikde věšáku, pověsil jsem […]

Zomrel Zdeněk Urbánek (12. října 1917 – 12. června 2008). Zdeňka Urbánka jsem blíže poznal na začátku sedmdesátých let, kdy my čerstvě zakázaní autoři jsme se začali setkávat se spisovateli, které podobný osud postihl už o dvacet let dříve. Zdeněk Urbánek byl však jediný z příslušníků své generace, kdo se zcela a úplně zúčastňoval všech činností, které jsme my o generaci mladší začali vyvíjet, abychom udrželi při životě tak tvrdě postihovanou literaturu. Zdeněk se tak stal jakýmsi nikým nejmenovaným, ale všemi uznávaným rádcem v oblastech ducha, kde z nás všech byl tím nejvzdělanějším a díky svým osobním hodnotám a mravní […]

Už je to tu zas. O chvíľu budú všade, v každom vlaku a na každom zámku či stredovekom námestí, bosé nohy sa budú kúpať v každej studni a každý zelený fliačik na zemi bude využitý na piknik – začala sa sezóna “batohárov” a kto niekedy skúmal svet s ruksakom na chrbte, môže sa oddať nostalgickým spomienkam. Medzi Siem Riep, turistickou vstupnou bránou k zrúcaninám Angkor Wat a Phnom Penhom, kedysi hlavným mestom masového vraždenia, dnes oceňovaným pre svoje kaviarne na rieke Mekong, premáva loď každý deň. Je to supermoderná loď, za plnej rýchlosti prova vytŕča z vody ako zobáčik volavky, […]

Vyšel z budovy Senátu, kde právé skončila konference Svědomí Evropy a komunismus, a další dvě hodiny vášnivě pokračoval v debatě o společné historii. Kulis Malé Strany ani Karlova mostu si při tom vůbec nevšímal. “Ano, jsem mýtus, mnozí ve mně vidí ďábla, ale mnozí také anděla spravedlnosti,” pronesl. Bývalý evangelický pastor a ředitel Úřadu pro dokumenty státní bezpečnosti NDR Joachim Gauck ví o temné podstaté komunistického režimu víc než kdokoli jiný. Jeho nejmilejším tématem ale není pomsta, nýbrž odpouštění. Zajímá se dnes mladá německá generace o komunistickou minulost? Myslíte si, že k ní může zaujmout stejně kritický vztah, jako její […]

V českých novinách se každou chvíli někdo otře o Václava Havla a jeho přátele jako o bratrstvo pravdy a lásky v jasně hanlivém smyslu. Snad je to jen udatné lokajství pochlebující Havlovu rivalovi na Hradě. Ale k odstřelování disidentů a pravdy a lásky mohou být v naší společnosti i jiné motivy. Disidenti jako Václav Havel, Václav Benda, Jiří Ruml, Ivan Jirous a další svými vystoupeními v posledních desítiletích komunistického režimu zahanbovali nebo provokovali především tu část normalizovaného národa, která se chtěla realizovat v tehdejších strukturách. Principem takové realizace bylo, když už ne přímo lhát, tedy alespoň pravdu o tom, co […]

Jemná navonok, tvrdá dovnútra: ako čínska cenzúra korumpuje umelcov. Cenzúra v Číne je mohutné silové pole. Kto sa k nemu priblíži, toho neodvratne vtiahne. Pred asi štyrmi rokmi som u jedného vydavateľa v Šanghaji podpísal zmluvu na päť kníh, ktoré mi predtým vyšli v angličtine: štyri prozaické texty a jednu knižku básní. Príslušný lektor mi však vysvetlil, že pre citlivosť tém nie je možné vydať obidva moje posledné romány: „Šialene“ sa konfrontuje s tragédiou Námestia nebeského mieru, „Vojnový balík“ sa venuje vojne v Kórei. Keď som začal rozmýšľať o básničkách, ktoré som mal vybrať a preložiť, nemohol som inak, než sám seba cenzurovať. Bolo frustrujúce pochopiť, že práve tie […]

Rusi o jedle neradi žartujú, prízrak hladu im zatemňuje vedomie. Delím krajiny na chutné a nechutné. V chutných sa v jedle vyznajú, v nechutných všetko jedlé pokazia. Rusko je chutná krajina. Je to krajina úžasných zakúskov, solených húb, kulebiak a závinov. Krajina blinov s čiernymi ikrami, bábätkovskej bravčovinky, diviny s brusnicovou omáčkou. Ruskí kupci a statkári trpeli obžerstvom, jedli toľko a tak dobre, že vzniklo aj osobitné slovo “gortanobesie” “šialený hltan” či “hltanová besnota”. Tak pravoslávni popi, ktorí tiež trpeli obžerstvom, nazývali hriech mimoriadnej vášne k nemiernemu jedeniu. Ako sa mohlo stať, že v chutnom Rusku večne strašil prízrak hladu? […]

Odhliadnuc od toho, že čas nikdy neprišiel, že tu bol vždy, iba ak by sme si vymysleli bezčasový čas, v ktorom nijaký čas neuplynul, čo by však zasa bol druh času či vlastne by to žiadny čas nebol, teraz skutočne prišiel čas, aby EURO už vyliezlo z jaskyne a ukázalo sa ľuďom. Bol však už aj čas, keď majstrovstvá sveta ešte neboli také dôležité, hralo na nich osem mužstiev, a bol aj čas, keď Cena Ingeborg Bachmannovej ešte trvala od utorka do nedele, a nie skrátene na dva televízne dni a štrnásť (zo vtedajších dvadsiatich dvoch) Dnes už žijeme v […]