I. Jít roklí V prosinci soumrak padá brzy. Za černými větvemi stromů zůstává již jen bledý pruh osvětleného nebe. Na zemi už je tma. Řeku, lesy a pastviny táhnoucí se až k obzoru lze jen tušit. Světlo už zůstává jen na nebi. Den se zavírá jak unavené oko. Cestu pod nohama nacházíme proto, že jsme tu mnohokrát šli. Osvětluje ji okem neviditelné světlo naší paměti. Z fyzikálního hlediska je světlo samo o sobě vlastně vždy neviditelné. Fotony letí prostorem a nejsou vidět, dokud se od něčeho neodrazí. Jinak bychom museli vidět například proud slunečního světla valícího se k Měsíci, ale […]

V českých novinách se každou chvíli někdo otře o Václava Havla a jeho přátele jako o bratrstvo pravdy a lásky v jasně hanlivém smyslu. Snad je to jen udatné lokajství pochlebující Havlovu rivalovi na Hradě. Ale k odstřelování disidentů a pravdy a lásky mohou být v naší společnosti i jiné motivy. Disidenti jako Václav Havel, Václav Benda, Jiří Ruml, Ivan Jirous a další svými vystoupeními v posledních desítiletích komunistického režimu zahanbovali nebo provokovali především tu část normalizovaného národa, která se chtěla realizovat v tehdejších strukturách. Principem takové realizace bylo, když už ne přímo lhát, tedy alespoň pravdu o tom, co […]

V bedně před dveřmi antikvariátu mezi knihami, co se kolemjdoucím nabízejí zadarmo, jsem zahlédl povědomý titul – Heinrich Böll Chléb mladých let. Nemohl jsem tam tu knihu vydanou u nás v letech šedesátých a cenzory vyřazovanou z knihoven v letech sedmdesátých nechat. Povídky, které jsme si kdysi půjčovali jako vzácnost, tu leží jako něco, co už má snad jen cenu papíru, na kterém je to vytištěno, a tahle bedna je poslední šancí před stoupou. S knihou v kapse jsem zamířil do pusté a tiché hospody, kam chodí jen popeláři, sběrači šrotu a nešťastné existence, a několik hodin jsem si četl povídky autora, kterého naši komunisté napřed vydávali, protože podle nich kritizoval západní […]