Už si presne nepamätám na prvú znásilnenú ženu, s ktorou som sa stretla. Bolo to na jeseň 1992 v malom mestečku neďaleko Záhrebu. Bola to moslimka z Kozaraca v Bosne. Po tom, čo strávila niekoľko mesiacov v internačnom tábore, prišla so skupinou utečencov do Záhrebu. Nazvime ju Selma. Selma bola tridsiatnička, s krátkymi hnedými vlasmi a modrými očami. Ticho, skoro pošepky mi porozprávala svoj príbeh. Bola práve doma spolu so svojimi dvomi deťmi a matkou, keď k nim do dvora prišla srbská polovojenská skupina. Povedali, že hľadajú zbrane. Ale v jej dome žiadne zbrane neboli – ani zlato, lebo o […]

Vo veku komercionalizácie a globalizácie zažíva šport svoj boom. Ale nie boom športového princípu, boom športu ako bojového divadla. Vstúpim hneď in medias res, čo vo filozofickom predkladaní témy, ako je futbal, chlieb a hry, nemôže znamenať nič iného ako ukázať, z akej diaľky by sa téma dala čerpať. Filozofia je predsa umením “čerpania zo vzdialených vecí”. A čerpať šport z “odťažitého” pre Európana neznamená nič iné ako vrátiť sa do nášho vlastného staroveku, do staroveku s jeho dvomi tvárami: gréckou a rímskou. Ak mám svoju tézu hneď na začiatku zhrnúť: v športovom dianí 20. storočia sme zažili dvojnásobnú renesanciu […]

Pokračujem v ponuke textov, odporúčaných do nových antológií pre mládež. Dnešnou témou bude Cigán. “Sú živým obrazom rasy zločincov a páchajú všetky možné priestupky a trestné činy. Majú hrôzu zo všetkého, čo si vyžaduje hoci len minimum usilovnosti; radšej budú znášať hlad a biedu, ako by sa mali venovať čo i len najľahšej stálej práci; pracujú len toľko, aby vyžili; sú krivoprísažníci aj sebe navzájom; nevďační, zbabelí a zároveň krutí, a preto v Transylvánii koluje príslovie, podľa ktorého päťdesiatich Cigánov odoženieš aj mokrou handrou; ako vojaci v rakúskej armáde toho boli neslávnym dôkazom. Sú neuveriteľne pomstychtiví: jedného z nich raz […]

Píšu tento text jako zastánce Lisabonské smlouvy a jako ten, koho mrzí, že ji Irové odmítli – z důvodů, které měly ostatně málo společného se samotnou smlouvou. Ale byl jsem šokován rychlou reakcí německých ministrů zahraničí a vnitra, jejich tónem a názorem, který by se dal přeložit asi takto: “vy hloupí, malí Irové, teď zmizte a vraťte se až se správnou odpovědí, jinak vás budeme muset vyhnat do divočiny.” (Ministr zahraničí Frank Walter Steinmeier navrhl, že Irsko by mohlo proklestit cestu pro integraci zbývajících 26 zemí.) Jinak my, Němci, Francouzi a další dobří Evropané pějdeme vlastní, tou pravou evropskou cestou. […]

Sobota a ja som v ešte stále v Kábule. Nedarí sa mi odletieť. Neformálne odetý chlapík, ležérne opretý o okienko s nápisom check in mi oznamuje, že let je zrušený. Zrušili ho kvôli prašnej búrke? Kvôli vetru? Z bezpečnostných dôvodov? Nie. Tentoraz je to preto, lebo nemám kartičku potvrdzujúcu, že som cudzinec. To je jedno, že mi ju pri príchode nikto nenúkal, neprikázal vyplniť. Kým ju neprinesiem, aj s pečiatkou z ministerstva vnútra, nemôžem odcestovať. Takže let nie je zrušený. To iba ja som zrušený. Bez kartičky ma z krajiny nepustia. Ostávať by som nemal. Platnosť víza mi vyprší. Chytá sa ma zúfalá zúrivosť. Ibažeby… Bakshish, baksish, […]

Před čtyřiceti lety se po jednadvacátém srpnu objevovaly porůznu nápisy Dubček, Svoboda, to je naše obroda. V těch nápisech byla do verbálního loga zkomprimována idea té doby. Pak je zas někdo zatřel vápnem a nakonec zmizely i ty vápenné šmouhy. Patnáct minut jízdy vlakem z Brna do Znojma je obec Střelice. A tam je při železniční stanici zbytek betonové ohrady, na níž je stále ještě zřetelný dlouhý průvod písmene V. Místní pamětník mi vysvětlil, že jsou to znaky staré už pětašedesát roků, první písmena slova victoria. A najdou se porůznu ještě po celé republice. Je to nám všem důvěrně známé […]

Open Democracy (Veľká Británia), 16.06.2008 Politológ a poslanec Európskej únie George Schöpflin skúma zmysluplnosť ľudového hlasovania: “V mnohých prípadoch – ku ktorým patrí aj európska integrácia – referendá nefungujú ako nástroj demokracie, ale populizmu. Demokracii môžu pomôcť len v osobitných prípadoch, napríklad, pri vyjasňovaní záležitosti, ktorá je skôr etická než politická (napríklad, rozvody alebo potraty, legalizácia homosexuálnych manželstiev) , alebo otváraní politického systému (autonómia či nezávislosť obyvateľstva v určitom regióne). (…) Referendá sú úplne nevhodné, keď sa týkajú komplikovaných tém, pretože budujú ilúziu, že na komplexné otázky existuje jednoduchá odpoveď. (…) Referendá znovu zavádzajú tyraniu väčšiny (…) Je dosť pravdepodobné, […]

Zomrel Ján Johanides (18. august 1934 – 5. jún 2008).   To by ho tu musel někdo číst, aby mu umřel! Rejžek, já a ještě snad pár lidí z celého národa, to je na obraz ztráty málo. A to ještě já mám jednu vinu: že jsem dosud nepřečetl jeho asi poslední knížku Hmla našej trpezlivosti. Poznal jsem Jána Johanidese pradávno, a to skrz Ivana Kadlečíka, když ještě žili oba v Martině. Přijel jsem za Ivanem, ale Johanides se to dověděl a pozval mne. Byla to zvláštní návštěva už ode dveří: svlékl jsem si plášť, a nevida nikde věšáku, pověsil jsem […]

Zomrel Zdeněk Urbánek (12. října 1917 – 12. června 2008). Zdeňka Urbánka jsem blíže poznal na začátku sedmdesátých let, kdy my čerstvě zakázaní autoři jsme se začali setkávat se spisovateli, které podobný osud postihl už o dvacet let dříve. Zdeněk Urbánek byl však jediný z příslušníků své generace, kdo se zcela a úplně zúčastňoval všech činností, které jsme my o generaci mladší začali vyvíjet, abychom udrželi při životě tak tvrdě postihovanou literaturu. Zdeněk se tak stal jakýmsi nikým nejmenovaným, ale všemi uznávaným rádcem v oblastech ducha, kde z nás všech byl tím nejvzdělanějším a díky svým osobním hodnotám a mravní […]

Už je to tu zas. O chvíľu budú všade, v každom vlaku a na každom zámku či stredovekom námestí, bosé nohy sa budú kúpať v každej studni a každý zelený fliačik na zemi bude využitý na piknik – začala sa sezóna “batohárov” a kto niekedy skúmal svet s ruksakom na chrbte, môže sa oddať nostalgickým spomienkam. Medzi Siem Riep, turistickou vstupnou bránou k zrúcaninám Angkor Wat a Phnom Penhom, kedysi hlavným mestom masového vraždenia, dnes oceňovaným pre svoje kaviarne na rieke Mekong, premáva loď každý deň. Je to supermoderná loď, za plnej rýchlosti prova vytŕča z vody ako zobáčik volavky, […]