Jak by Američané měli přistupovat ke svým muslimům. Čím víc se toho dozvídáme o bratrech Carnajevových, tím závažnější otázky o jejich pádu do náručí terorismu si klademe. Co jsme se dozvěděli o radikálním islámu, ruských přistěhovalcích, muslimských komunitách nebo kolabující integraci imigrantů? Nejpřesnější odpověď je nejspíš: nic moc. Možná jsou ve hře širší souvislosti, ale stejně tak oba bratři nemusí odrážet žádný trend, který by posiloval či rostl. Zdá se, že Carnajevovi byli jen dva mladí muži odcizení společnosti, jež nejdříve pohltila nenávist, a potom se uchýlili k vraždě. Právě to se nám snažil sdělit strýc obou bratrů Ruslan Carni, […]

Fungovaly by její reformy dnes? Vyrostl jsem v obdivu k Margaret Thatcherové. V sedmdesátých letech bylo mnohým z nás v Indii jasné, že socialistické hospodářství nefunguje a že radikální reformy Margaret Thatcherové jsou to pravé ořechové. Co bychom za to dali, kdyby takové názory někdo hlásal v Indii. (Aby na to došlo, muselo uplynout ještě 12 let a dojít k rozsáhlé krizi.) Historie jí dala za pravdu, co se plánů na snižování daní, privatizaci průmyslu a deregulaci týče, z toho se nicméně nedá příliš vyvozovat, co bychom měli dělat dnes. Představte si svět v roce 1979, kdy se Thatcherová dostala […]

Obama vyzval Izraelce, ať se podívají na svět palestinskýma očima. To může fungovat. Z rétorického hlediska byl projev Baracka Obamy k vysokoškolským studentům v Jeruzalémě skvělý úspěch. Konečně se mu podařilo přesvědčit Izrael a jeho stoupence, že „je chápe“, jak mi nadšeně napsal v e-mailu jeden z nich. „V hloubi duše nás chápe!“ Obama ale zároveň mluvil otevřeněji o izraelské okupaci a potřebě vytvořit palestinský stát než kterýkoli americký prezident v minulosti. Když odložíme stranou řečnickou ekvilibristiku, Obama ukázal a využil nejlepší – a možná jedinou – cestu vedoucí k míru a palestinskému státu: apeloval na izraelské svědomí. Snesitelný terorismus […]

Vyšinutí stalinistického režimu nečekaně sbližuje Spojené státy a Čínu. Karl Marx kdysi napsal, že historie se opakuje poprvé jako tragédie a podruhé jako fraška. Ještě mohl dodat, že potřetí jako Severní Korea. Kdykoli si člověk myslí, že tato zbídačená, od světa odříznutá země již nemůže být vyšinutější, zjistí, že se spletl. Severní Korea stihla během několika uplynulých týdnů vyzkoušet jadernou zbraň, vyhrožovat preventivním jaderným útokem na Spojené státy, vypovědět příměří, jež ukončilo korejskou válku, a ohlásit, že hodlá sousední Jižní Koreu „pokropit záplavou kulek“. Nikdo přesně neví, o co jde. Je velmi nepravděpodobné, že by se vše urodilo v hlavě […]

Nový ministr zahraničí John Kerry měl zamířit víc na východ. První zahraniční cesta nového amerického ministra zahraničí Johna Kerryho opisuje působivý oblouk napříč devíti zeměmi Evropy a Blízkého východu. Je ale otázka, zda by neměl raději navštívit jenom dva státy – Čínu a Japonsko. To nejpodstatnější a nejnebezpečnější v mezinárodních vztazích se totiž odehrává právě mezi nimi. Druhá a třetí největší ekonomika světa jsou již několik měsíců zaklesnuté ve sporu o území, oživují nepěkné historické vzpomínky a dávají najevo, že v případě krize ani jedna ze stran neustoupí. Obchod mezi oběma zeměmi, který se obvykle pohybuje okolo 350 miliard dolarů […]

Americké mosty, letiště a železnice potřebují mnohem víc. Prezident Obama ve zprávě o stavu unie představil rozšířenou verzi „chytrých“ opatření, která mají vytvořit nová pracovní místa a oživit ekonomiku. Výrazně však snížil své cíle v jediné politice, která by ekonomiku rychle nastartovala a zároveň vytvořila podmínky pro dlouhodobý růst: a to v investicích do infrastruktury. Prezident se několikrát pokusil přijít s návrhy zákonů vyžadujícími investice 50 miliard dolarů, tedy pouhých 0,3 procenta hrubého domácího produktu (HDP), tentokrát se umírnil ještě více a navrhl plán, který má zajistit opravy 70 tisíc mostů z celého území USA, jež jsou ve špatném technickém […]

Život ukazuje, že dobrá ústava je důležitější než svobodné volby. Neklid, který doprovází druhé výročí povstání na náměstí Tahrír, je jenom další a o něco křiklavější připomínkou toho, že se egyptská revoluce dostala na scestí. Znovu se objevuje názor, že arabské jaro nenaplnilo očekávání, dokonce je možné cítit jistou nostalgii po starém režimu. Arabští diktátoři, jakým byl například právě Husní Mubarak, však nemohli pokračovat ve svém vládnutí, aniž by nevyvolali ještě mnohem vážnější nepokoje – stačí se podívat do Sýrie. Události posledních dvou let na Blízkém východě nicméně podtrhují, že ústava je stejně důležitá jako volby a že v přechodném […]

Spojeným státům vážně hrozí osud upadajícího Japonska. Dohoda, díky níž se Spojené státy vyhnuly „fiskálnímu útesu“, byla malým vítězstvím zdravého rozumu, naznačuje ale temnou budoucnost. Washington se bude potácet od krize ke krizi a bude problémy tlačit před sebou. Není pravděpodobné, že by se podařilo prosadit rozsáhlejší reformy daní, mandatorních výdajů, energetické politiky, nebo dokonce přistěhovaleckého zákona. To je zneklidňující, protože vedle uměle vyvolaných krizí v podobě fiskálního útesu a dluhového stropu čelí Spojené státy mnohem závažnějším výzvám. Spotřeba a investice Již více než jedno desetiletí – a podle některých ukazatelů i déle – americký růst zpomaluje, ekonomická oživení nepřinášejí […]

Spojené státy mají díky rozumné politice v období krize našlápnuto k solidnímu oživení. Nejnovější zpráva Mezinárodního měnového fondu o výhledech světové ekonomiky nabízí pochmurné čtení. Předpovědi růstu byly téměř všude opraveny směrem dolů, především pokud jde o Evropu a velké rozvíjející se trhy, jako je Čína. MMF ale s výhledem na nadcházející čtyři roky, tedy funkční období příštího amerického prezidenta, zároveň předpokládá, že nejsilnější ze všech bohatých světových ekonomik budou Spojené státy. Americký růst se v průměru odhaduje na tři procenta, mnohem vyšší než růst Německa a Francie (1,2 procenta) nebo Kanady (2,3 procenta). Stále zřetelněji se zdá, že Spojené […]

Kdo věří, že je lepší podporovat sekulární diktátory, by se měl postavit na stranu Asada v Sýrii. Mitt Romney přednesl překvapivě umírněný projev o zahraniční politice. Rétorika byla květnatá a agresivní, při bližším pohledu ale projev neobsahoval podstatnou změnu dosavadních postojů. Romney potvrdil časový rozvrh stahování z Afghánistánu, nenavrhl návrat vojáků do Iráku a neprosazoval vojenský zásah v Íránu. Slíbil, že bude usilovat o vznik palestinského státu, dokonce vynechal obvyklé výpady proti Číně, jež byly v posledních měsících v jeho projevech všudypřítomné. Jednu změnu Romney přece jenom navrhl – vůči Sýrii. Ani tady ale, pečlivě volenými slovy, neoznámil, že jako prezident vyzbrojí syrskou opozici, pouze řekl, že „se postará, […]