Vyšinutí stalinistického režimu nečekaně sbližuje Spojené státy a Čínu.
Foto: David Guttenfelder / Associated Press
Karl Marx kdysi napsal, že historie se opakuje poprvé jako tragédie a podruhé jako fraška. Ještě mohl dodat, že potřetí jako Severní Korea. Kdykoli si člověk myslí, že tato zbídačená, od světa odříznutá země již nemůže být vyšinutější, zjistí, že se spletl. Severní Korea stihla během několika uplynulých týdnů vyzkoušet jadernou zbraň, vyhrožovat preventivním jaderným útokem na Spojené státy, vypovědět příměří, jež ukončilo korejskou válku, a ohlásit, že hodlá sousední Jižní Koreu „pokropit záplavou kulek“.
Nikdo přesně neví, o co jde. Je velmi nepravděpodobné, že by se vše urodilo v hlavě Kim Čong-una, mladého vůdce, který nastoupil po svém zesnulém otci Kim Čong-ilovi. Severokorejská vojenská diktatura je připoutána ke třetí generaci dynastie Kimů, ta ale dnes zřejmě slouží pouze jako symbol jednoty pro obyvatele země. Není možné předpokládat, že by osmadvacetiletý mladík s téměř nulovou zkušeností s politikou nebo vládnutím skutečně řídil chod věcí. (Zdá se nicméně, že má hlavní slovo v otázce rozvoje severokorejského basketbalu).
Chování Severní Koreje se dá nejpravděpodobněji vysvětlit tak, že se pokouší na sebe upoutat pozornost. V minulosti vedly podobné výstřelky obvykle k mezinárodním (především americkým) snahám oslabit napětí. Potom přišla na řadu jednání, z těch vzešla dohoda, tu pak Severní Korea nedodržovala, což vedlo k sankcím, mezinárodní izolaci a nakonec k dalším provokacím.
Kolotoč se teď možná opakuje, jedná se však o vysokou hru s nukleárními zbraněmi a vyhroceným nacionalismem hnaným na ostří nože. Vývoj se může vymknout kontrole. Na celé věci je ale nejdůležitější změna postoje Číny. Peking, který drží Severní Koreu ekonomicky nad vodou, pozoruhodně otočil a pomohl nejdříve navrhnout a potom schválit sankce na půdě OSN.
Peking považoval Pchjongjang po desetiletí za tradičního spojence. Jak mi však řekl vysoce postavený představitel Obamovy administrativy, „teď máme jasné signály vzrůstající frustrace a obav Pekingu ve vztahu k Severní Koreji“. Na nedávném setkání důležitého poradního sboru čínské vlády se významný představitel komunistické strany Čchiou Jüan-pching otevřeně ptal, zda je Severní Koreu nadále lepší „držet“, nebo se jí „zbavit“ a jestli se Severokorejci jednat, či na ně „přitlačit“. O několik dní dříve přední analytik čínské komunistické strany Teng Jü-wen v komentáři na stránkách Financial Times argumentoval, že Čína by měla Severní Koreu „ponechat svému osudu“.
Co radí Kissinger
To se snadno řekne. Čína svého spojence nikdy netrestala ani příliš nevymáhala dohodnuté sankce. Lze to chápat. My máme tendenci vnímat Severní Koreu skrze dvě témata: jaderné zbraně a lidská práva. Číňané ale mají ještě jedno téma – obavy ze zhroucení celého státu. Pokud se na severokorejskou vládu bude tlačit příliš, režim může zkolabovat a Čínu zaplaví miliony uprchlíků. Ještě důležitější jsou potom důsledky. Dojde ke sjednocení podle představ Jižní Koreje, což bude znamenat, že Čína bude mít náhle hranice s oficiálním spojencem Spojených států, na jehož území se nachází dvacet osm tisíc amerických vojáků a jaderné zbraně. Číňané nemusí být úplně paranoidní, aby měli z takového vývoje obavy.
Pokud Spojené státy chtějí, aby Čína svoji odpovědnost za vývoj v Severní Koreji začala brát vážněji, musí reagovat na její obavy. Poradce pro otázky národní bezpečnosti Tom Donilon, který je hlavním americkým vyjednavačem s Čínou, by měl se svými čínskými protějšky vést sérii otevřených rozhovorů o strategickém plánu pro budoucí uspořádání na Korejském poloostrově v případě, že se Severní Korea zhroutí. Spojené státy budou muset vyjasnit, zda podpoří okamžité stažení všech jaderných zbraní, jestli ve sjednocené Koreji zůstanou americké jednotky a jaké vztahy budou Američané s Koreou udržovat.
Zajímavý přístup k problému propaguje Henry Kissinger. „Číňané nebudou chtít vypadat jako někdo, kdo opouští spojence, nebo se dokonce domlouvá s Američany na jejich pádu,“ vysvětlil mi nedávno bývalý ministr zahraničí. „Teď ovšem chápou, že na Korejském poloostrově hrozí reálné nebezpečí, že dojde k nepředvídanému vývoji událostí, nešťastné náhodě nebo chybnému kroku. Potom hrozí, že Spojené státy i Čína budou jednat zbrkle, instinktivně a způsobem, který situaci výrazně zhorší a může vyústit v konflikt. Abychom tomuto scénáři předešli, měli bychom nabídnout sérii strategických rozhovorů.“
Kissinger, jenž strávil rozhovory s vysokými čínskými představiteli více času než kterýkoli jiný žijící Američan, dodává: „Instinkt mně napovídá, že Číňané jsou na takové rozhovory připraveni.“ Vysoký vládní představitel s Kissingerem souhlasí a říká: „Čína touží po stabilitě, nyní ale chápe, že Pchjongjang je na Korejském poloostrově zdrojem neklidu.“
Text vyšiel v denníku The Washington Post, v českom preklade v týždenníku Respekt.
Foto: Vincent Yu / Associated Press