Šťastný nový rok? To je snad žert. Začne nářkem – a bude se zhoršovat. Už teď, v první opravdu globalizované krizi kapitalismu, přišly miliony lidí na celém světě o práci. Desítky milionů dalších o ni přijdou už brzo. Ti šľastnější z nás, kteří si ji udrží, se budou cítit chudší a nejistější. Čerstvý laureát Nobelovy ceny za ekonomiku Paul Krugman slibuje měsíce ekonomického pekla. Díky, Paule, taky ti přejeme šťastný nový rok. Ekonomické problémy všude vydráždí politickou scénu, ale řeči o konci kapitalismu jsou značně přehnané. Nemyslím si, že rok 2009 bude pro kapitalismus totéž co rok 1989 pro komunismus. […]

Když jsem se krátce po půlnoci v úterý 4. listopadu 2008 připojil k tančícím davům před Bílým domem, bylo to, jako kdybych tančil s dějinami. Za zvuku bubnů dav skandoval: Bushi, zmiz! Na shledanou-ou-ou-ou! Obama! Obama! Auta troubila, z otevřené červené dodávky kvílel saxofon. Mladý muž bušil do kastrolu kovovou lžící. „V životě jsem nebyla na takovém super posvícení,“ svěřila se mi zasněným hlasem afroamerická paní v šátku z americké vlajky a dál se vlnila 16. ulicí. A jak je dnes zvykem, všichni kolem mě buď blábolili do mobilů, nebo jimi fotili. Především však tito převážně mladí nadšenci skandovali heslo […]

Kde jsi byl, když zabili Obamu? Věta, o níž doufáme, že ji nikdy nebudeme muset vyslovit. Dokonce jsem váhal, zda ji vůbec napsat, jako by pouhý zápis slov mohl způsobit katastrofu. Přesto, kdykoliv vidíme, jak se Barack Obama noří do davu diváků, někde hluboko v nás nepřestává hlodat obava. Již týdny sleduji předvolební zpravodajství na televizních kanálech. Během té doby byl již sebemenší detail kampaně rozebrán do úmoru, a přesto takovou možnost dosud nikdo nezmínil. Vynoří se nicméně téměř každý den v osobních rozhovorech, především když mluvím s novináři. Je taková autocenzura médií v pořádku? Bylo by lépe, kdybych takové […]

Po černém pondělí 15. září následovalo 29. září další černé pondělí a americký kapitalismus před našima očima mění svou tvář. Jako po výbuchu sopky Krakatoa nikdo neví, jak bude opravdu vypadat, až erupce opadnou. „Demokratický kapitalismus je nejlepší systém, jaký byl kdy stvořen,“ informoval v televizním vystoupení spoluobčany americký prezident George Bush, když naléhal na Kongres, aby podpořil návrh na použití 700 miliard dolarů pro záchranu „celé naší ekonomiky“. Jenže minulé pondělí kongresmani hlasovali proti tomuto návrhu, čímž způsobili, že z burzy na Wall Street za jeden den zmizelo 1,2 bilionu dolarů. Demokracie se dostala do kolize s kapitalismem. Abychom […]

Před tím zdrcujícím pondělkem minulého týdne jsem měl v úmyslu psát o politice strachu. Dnes musím přitvrdit: jde o politiku paniky. Pozoruji tady v Americe zblízka volební kampaň a jako hurikán Ike na mne odevšad doráží její defenzivnost, nervozita a úzkost. Barack Obama sice ještě stále mluví o „odvaze k naději“, ale začíná to znít stejně rozpačitě jako projevy Johna McCaina. Bez ohledu na Sarah Palinovou, v těchto volbách jde o strach „střední vrstvy“ (v této kategorii se vidí více než polovina Američanů). Jde o „obyčejné lidi“, kteří se strachují o své domovy, o svou práci, o své zdraví a […]

Ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, byl etnicky „vyčištěn“ další vzdálený kout Evropy. Došlo k vyvražďování mužů, ženy byly vyháněny z domovů, kde prožily celý život, a vesnice byly pustošeny a vypalovány. Stejně jako v Bosně i nyní v Jižní Osetii krvavou práci z velké části obstaraly polovojenské jednotky. „Ano, provedli jsme takové operace,“ sdělil velitel jedné z nich, „kapitán Elrus“ zpravodaji listu The Guardian. Tyto násilné zločiny byly spáchány přímo před tváří ruských jednotek, nyní jednostranně transformovaných na „mírové“ prostě tím, že byly vybaveny modrými přilbami. Etnické čištění dosáhlo až k nárazníkové zóně kolem Jižní Osetie, kterou jednostranně vytvořilo […]

Píšu tento text jako zastánce Lisabonské smlouvy a jako ten, koho mrzí, že ji Irové odmítli – z důvodů, které měly ostatně málo společného se samotnou smlouvou. Ale byl jsem šokován rychlou reakcí německých ministrů zahraničí a vnitra, jejich tónem a názorem, který by se dal přeložit asi takto: “vy hloupí, malí Irové, teď zmizte a vraťte se až se správnou odpovědí, jinak vás budeme muset vyhnat do divočiny.” (Ministr zahraničí Frank Walter Steinmeier navrhl, že Irsko by mohlo proklestit cestu pro integraci zbývajících 26 zemí.) Jinak my, Němci, Francouzi a další dobří Evropané pějdeme vlastní, tou pravou evropskou cestou. […]

Svůj akademický život dělím mezi dvě univerzity, britský Oxford a americký Stanford. Stanford si v roce 2006 usmyslel získat finance ze soukromých zdrojů ve výši 4,3 miliardy dolarů. A Oxford minulý týden zahájil kampaň s cílem získat 2,5 miliardy dolarů (přepočteno z liber) – největší sumu, o jakou se kdy evropská univerzita pokusila. Za touhou Oxfordu hrát první ligu v příjmech v americkém stylu se skrývá vážnější otázka: obstojí evropské univerzity, kolébky moderního vzdělávání, v konkurenci světové výzkumné špičky i za deset let? Tato otázka je součástí dalšího hlavolamu: jak Evropa obstojí ve stále více expandujícím neevropském světě. Honička na […]

Za sametové revoluce 1989 jsem ve výloze pražského obchodu zahlédl plakát, na kterém bylo 68 obrácené vzhůru nohama na 89. Roky 1968 a 1989 jsou příběhy dvou revolucí, anebo přinejmenším dvou hnutí s dobovým označením revoluce. Jedno kulaté výročí je teď, další za rok. Která z těch událostí se zapíše do paměti silněji a která znamenala větší změnu? Rok 1968 bude těžké porazit, pokud jde o množství vzpomínek. Už teď se kvůli tomu výročí prolilo víc inkoustu než krve pod gilotinami v Paříži v roce 1789. Jen ve Francii prý vyšlo přes sto knih vztahujících se k onomu revolučnímu divadlu […]

Berlusconi je zpátky. Zapatero vypráskal konzervativce. Bude starostou Londýna Boris, či Ken? Evropa, před pětadvaceti stoletími kolébka demokracie, je dnes jejím pařeništěm. Chaotická, často zkorumpovaná, zdeformovaná mediálními korporacemi, občas v rozporu se svou podstatou – Berlusconi! -, ale pořád demokratická, lidé v ní můžou měnit vlády. Neuplyne měsíc, aby někde v Evropě nebyly volby. A nikdy nevíte, kdo vyhraje. Koncept antických Řeků, zvaný demokratia, je sice starý, ale pro mnoho Evropaně je novinkou: polovina dnešních evropských státě si užívá konsolidované liberální demokracie sotva jednu generaci. Ale členství v Evropské unii – od Portugalska po Chorvatsko – posiluje tuto demokracii v […]