Dalo sa očakávať, že s blížiacim sa výročím roku 1989 na poličke, prehýbajúcej sa pod ťarchou kníh o roku, ktorým sa skončilo krátke 20. storočie, pribudne množstvo ďalších. Ak pod pojem 1989 zahrnieme aj zjednotenie Nemecka a rozpad Sovietskeho Zväzu v rokoch 1990 – 1991, by sme mali presnejšie povedať, že týmito tromi rokmi sa skončilo minulé storočie. Výročie pripomínajú retrospektívne novinárske kroniky so živými osobnými postrehmi a pozoruhodnými detailmi (Victor Sebestyen, György Dalos a Michel Meyer), eseje s podnetnou interpretáciou dejín (Stephen Kotkin a Constantine Pleshakov), a pôvodné vedecké práce, vychádzajúce z archívnych prameňov a orálnej histórie (Mary Elise Sarotte a kniha, ktorú […]

Historie se vrací, aby nás zneklidňovala. Před dvaceti lety řekla tehdejší britská premiérka Margaret Thatcherová lídrovi Sovětského svazu Michailu Gorbačovovi: “Británie a západní Evropa nemají zájem na sjednocení Německa.” Slova z komuniké NATO můžou znít jinak, ale těch si nevšímejte. Nechceme sjednocení Německa. A pokračovala ještě dál (ale neměla pravdu): “Můžu vám říct, že toto je také názor prezidenta USA.” Tak alespoň tehdy zaznamenal rozhovor jeden z nejbližších poradců Gorbačovových. Britský zápis téhož rozhovoru, který byl před pár týdny zveřejněn spolu s dalšími dokumenty ministerstva zahraničí, přidává několik fascinujících detailů. Byl to akt okázalého podrazu jednoho z dlouholetých a důvěryhodných […]

Timothy Garton Ash smúti za tromi veľkými Európanmi – Bronislawom Geremekom, Leszkom Kolakowskim a Ralfom Dahrendorfom. V jednom roce nás opustili tři výjimeční evropští myslitelé, kteří se po celý život výrazně angažovali ve veřejném životě. Jejich knihy z oblasti historie, filozofie, sociologie a politiky by zaplnily mnoho řad v knihovně. V kritických okamžicích, v letech 1956, 1968 a 1989, spoluvytvářeli evropské dějiny. Bylo čirým potěšením sledovat, jak pracuje jejich mysl, ale byly to také velké osobnosti. Jejich ztrátu pociťuji nejen jako něco bolestného, ale také jako jisté znamení. S těmito osobnostmi odchází poslední skupina Evropaně, kteří byli formováni hororem druhé […]

Ať se stane v dalších dnech cokoli, Írán už napsal novou kapitolu v dějinách lidových hnutí. Každá jednotlivá íránská žena nebo muž, každý, kdo prolomil osobní bariéru strachu a účastnil se se zelenou stužkou pokojného protestu v ulicích Teheránu a jiných měst, je tvůrcem dějin. Osamělý jednotlivec je bezmocný. Společně, pouhou silou počtu, mohou – byť jen na několik hodin – dokonale zaskočit násilnickou moc státu. Ani brutální hrdlořezové milicí nemohou prostě umlátit tolik lidských bytostí. Pokud se zeleně odění protestující neuchýlí k násilí a dokud se budou shromažďovat v tak velkém počtu, bude jim Mahátma Gándhí tleskat ze záhrobí. […]

Někdo by měl ustanovit 4. červen jako datum revize čínského, evropského a amerického modelu. Proč 4. červen? Protože v tento den v roce 1989 se cesty evropského a čínského komunismu definitivně rozešly. Nikdy nezapomenu, jak jsem stál v redakci novin ve Varšavě a uprostřed nadšení z prvních částečně svobodných voleb v Polsku jsem cítil svírání v žaludku, když jsem se díval na záběry mrtvých a raněných demonstrantů, jejichž těla byla odnášena z náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Dvacet let poté jsme svědky dvou ostře kontrastujících velkých modelů – čínského a evropského. Oba jsou bezprecedentní, komplexní, oba se vyvíjejí a oba […]

Pohleďte na Evropu. Domov pro staré lidi. Kontinent, který si vybral bezvýznamnost. Mezinárodní hráč ve strategických rozpacích. Slabý, rozdělený a pokrytecký. Tohle všechno můžete slyšet o Evropě z úst pozorovatelů ve Washingtonu, Moskvě a Pekingu. Úkolem nás Evropanů je tento názor změnit. Můžete být Evropanem bez jakýchkoli emocionálních, intelektuálních či idealistických vazeb na Evropskou unii, ale potřeba 27 států EU mít silnější a koordinovanější zahraniční politiku je očividná. Ve světě, který se rostoucí měrou mění pod vlivem neevropských velmocí, zejména Číny, slábne relativní síla i těch největších evropských států. A bude slábnout dál. Pokud si myslíte, že mluvím o nějaké […]

Před několika dny jsem slyšel jednoho britského proevropského politika říct velmi zvláštní věc. Svěřil se s tím, že jeho strana navrhne, aby kampaň před volbami do Evropského parlamentu byla o Evropě. Sklidil zdvořilý smích přítomných. Evropské volby mají být o Evropě? Jak originální. Jak absurdní. A netýká se to jen ostrovní, euroskeptické Británie. Pro eurovolby, které se konají počátkem června ve 27 zemích Evropské unie, budou rozhodující především národní a lokální témata. Většina z těch, kteří se budou vůbec obtěžovat hlasovat, bude tyto volby chápat jako šanci vyjádřit názor na politické strany, osobnosti a vlády svých vlastních zemí. Nebude je […]

Čína prožívá renesanci tradičního myšlení a Západ má o čem přemýšlet. Když jsem byl dítě, s Čínou se mi pojila představa mírně komicky vyhlížejícího Číňana s řídkými vousy ve vyšívaném hedvábném rouchu, s kuželovitou čepicí, vykřikujícího se směšným přízvukem „tak praví Konfucius”. Později to byly černobílé fotografie z Maova období, které mi ukazoval můj entuziastický anglický učitel, ještě později pak naivně dezinterpretovaná kulturní revoluce (pořád mám svoji studentskou malou rudou knížku). Dnes je to čínská akademička Jü Tan s americkým vzděláním a v černém kostýmu, která mi zde v Pekingu vysvětluje, co to vlastně ten Konfucius pravil. Čína prožívá návrat […]

Člověk z Davosu, nejvyspělejší savec na planetě, by měl říct “sorry za ekonomický chaos,” do něhož nás uvrhl. Žádá to po něm konzervativní poslanec britského parlamentu Michael Gove v londýnských Timesech. Je něco předvídatelného a zároveň komického v této hře na viníky, v níž politici viní bankéře, bankéři regulátory, regulátoči politiky a tak dále. Ti z nás, kdo nejsou finančními experty, začínají teprve teď chápat, co se vlastně stalo špatně a co George Soros popsal jako superboom, následovaný superbublinou. Na základě toho, co zatím víme, mám vlastní seznam lidí, kteří by se měli zodpovídat za svůj podíl na krizi. Podvodníci […]

Slabá, rozdělená, nekoherentní, pokrytecká a rozčilující – tato slova slyšíte dnes o Evropské unii v kuloárech Pekingu či Washingtonu. Události prvního týdne roku 2009 jako kdyby dávaly našim kritikům za pravdu. Jen se podívejte na ten zmatek, v němž jsme se octli. Evropa čelí dvěma akutním krizím, které ohrožují jak naše zájmy, tak naše hodnoty. Válka v Gaze je popřením všech principů, jimiž se Evropa zaštiňuje. Je v přímém rozporu s našimi životními zájmy nejen proto, že dnešní utrpení Palestinců (dílem způsobené samotnými Palestinci a jejich nezodpovědnými lídry) jen posílí hněv muslimů žijících v Evropě. Rusko-ukrajinský spor o plyn už […]