Ľudstvo od nepamäti uznáva a vyznáva idol: Pravdu. Pre “pravdu”, (teraz ju už dáme do úvodzoviek), žijú, bojujú o ňu, bránia si ju, veľa z nich ochotne pre ňu zomiera. Hodnota pravdy je pre mnohých základnou hodnotou, ich život bez nej by nemal zmysel. Ani dejiny by nemali zmysel, keby nevyjadrovali pravdu. Masarykovskému Pravda vítězí veľa ľudí dôveruje ako dogme. Áno, ale. V dejinách sa opätovne objavuje mučivá otázka: Čo je pravda? Zaobišli by sme sa bez Piláta, aby sme si všimli, že nie je jednoduché pravdu spoznať. Malé pravdičky sa nám aj samozrejme vtierajú. Ak som si včera kúpil […]

Je to veľmi ľahké, dávať vinu za zlý imidž Rumunska Cigánom. A večne sa sťažovať, že zahraničie nevie rozlišovať medzi Rumunmi (samí ctihodní občania, usilovní a mierumilovní, požehnaní všetkými cnosťami predkov) a Cigánmi, tými “náhradnými ľuďmi”, ako ich volajú naše hlúpe a rasistické vtipy. V skutočnosti je cigánsky problém v Rumunsku problémom rumunskej politiky voči nim, nie problémom “menejcennosti ich rasy”. Mali by sme si možno občas pripomenúť historické korene celého tohto problému. Rumuni vo Valašsku a Moldavsku si – ako jediní v Európe – Cigánov zotročili, pripútali ich k pôde, vytrhli z ich tradičného kočovania a násilím prinútili usadiť […]

Dobrá zpráva ze Slovenska: vládní koalice se rozhádala, díky ňemuž se pozvedla opona nad potemnělou politickou scénou a k nahlédnutí jsou najednou zajímavé procesy. Robert Fico, levicový premiér se zaslouženým přídomkem populistický, se pokusil srazit na kolena svého koaličního partnera Vladimíra Mečiara v naději na definitivní konec tohoto zombie slovenské politiky, jenž v devadesátých letech přivedl Slovensko na pokraj zkázy. Ponížený Mečiar na poslední chvíli utekl z ringu a prohlásil, že v koalici zůstává. Pokud Fico opravdu jednou pošle Mečiara pod politickou gilotinu, posílí tak poněkud riskantní tezi, že nejefektivnějším způsobem, jak oslabit extremismus, je vehnat ho do pasti podílu na moci. Velmi to připomíná nedávný polský […]

Poprvé jsem byla ve Francii v polovině 70. let a největší šok mi tam způsobila hromada batohů v nádražní hale na bretaňském pobřeží. Studenti tehdy cestovali vlakem. Všude jsme prostě odhodili krosnu doprostřed nádraží, šli si prohlédnout město a večer ji tam zase našli. Auta Francouzi někdy nechávali otevřená i s klíčkem v zapalování pro případ, že by někdo potřeboval popojet. V mém socialistickém ráji byl sice tehdy na každém rohu policajt, ale krosna by tam nevydržela na místě ani deset minut, o autě nemluvě. O pár let později se doba změnila. Francouzi auta zamykali a pro jistotu z nich […]

Sme uprostred štvrtej svetovej vojny. Vyznávači smrti túžia namixovať nový koktail hrôzy. Musela to byť nedozerná naivita, keď sa demokratickému občanovi 21. storočia podarilo nechať sa prekvapiť nenávisťou, čo mu vstúpila do dverí. Veď spolu so svojím otcom a starým otcom je predsa priamo či nepriamo svedkom vojen, vražedných revolúcií a genocíd, špeciality posledného storočia. Ako sa len mohli považovať za imúnnych? “Nie tu, nie ja,” hovorili si. Ale potom, 11. septembra 2001 sa Američania stali svedkami zavraždenia niekoľkých tisícok z nich, bez dôvodu. Len boli tam, kde boli, nič netušiac, v práci alebo na káve, bieli, čierni a žltí, […]

Čas divadla sa skončil. Škoda. S prevzatím moci nového premiéra Donalda Tuska sa Poľsko vracia k politike ako nudnej, pragmatickej disciplíne bez emócií. Nastáva čas harmónie, a my budeme znovu účastníkmi mazľavého seriálu, v ktorom všetci chcú byť k sebe milí a všetko má prebiehať bez strát na životoch a materiáli. To je všetko iste veľmi pekné, takto fungujú všetky takzvané zrelé demokracie. A to je pre nich aj jediný spôsob, ako uspokojiť našu potrebu pohody, stability a bezpečnej budúcnosti. Zrejme tiež jediný spôsob, ako môžu demokracie prežiť. Ale na to predstavenie, ktoré nám bratia uštedrili, som sa díval rád. […]