Od okamžiku, kdy společnost Dow Jones a deník The Wall Street Journal prohrály svou bitvu s Rupertem Murdochem, se mne hodně lidí ptalo, co si myslím o budoucnosti amerického seriózního tisku a investigativní žurnalistiky. Kdo to bude dělat? Jak se bude tisk distribuovat? Kolik lidí ho bude číst? Jaký vliv má mít na naši demokratickou společnost?
Tyhle otázky vyvolaly velký příliv článků o ústupu investigativních projektů v novinách a o úpadku seriózní novinařiny: klesá čtenost novin a jejich příjmy z inzerce, škrtá se v rozpočtech, snižují se počty reportérů…
Úpadek začal před 40 lety
Je těžké předvídat stav, v němž se octnou noviny v roce 2020. Zejména dnes, kdy vlastnické struktury médií procházejí velkými změnami a stále více lidí hledá informace spíš na internetu. Ale pokud chceme pochopit, proč dnes trpíme úpadkem kvality a prodeje novin a taky jaká je budoucnost amerických médií, je užiteľné podívat se do minulosti.
Stručn? řečeno, hlavním motorem, který má na svědomí pokles kvality amerického tisku v minulých zhruba 40 letech, je postupná koncentrace lokálních novin, rádií a televizních stanic do rukou stále menšího počtu mediálních koncernů. V čele koncernů navíc už nestojí jednotlivci nebo rodiny se smyslem pro veřejný zájem a občanskou odpovědnost, kteří média chránili a spokojili se s provozním ziskem 10 až 15 procent. Noví manažeři, dosazovaní skupinami majitelů a akcionářů, tlačili na to, aby provozní zisk z novin dosáhl 20 až 30 procent, z elektronických médií až 50 procent. Výsledkem byl dramatický odchod zpravodajských formátů z lokálních rádií, proměna televizního zpravodajství v zábavu a trvalé snižování kvality novin a časopisů. Za pokles úrovně amerických médií tedy paradoxně může jejich finanční úspěch. A k tomu poklesu došlo dávno před tím, než média zasáhlo internetové tsunami. To jsou historická fakta, která musíme znát, než začneme přemýšlet o budoucích formách seriózního zpravodajství, distribuce a vlastnictví.
První, co se majitelé médií musejí naučit, je jedna poučka: nedá se prodat víc chleba tím, že budeme krájet stále tenčí krajíce. Bez ohledu na to, jakou formu na sebe zpravodajská žurnalistika vezme, musí stát na principech ověřování faktů a na editování. Bude tedy potřebovat podporu zkušených reportérů, pro něž je samozřejmé získávat informace z různých zdrojů a podrobovat je křížové kontrole, vyhledávat původní dokumenty a trpělivě pátrat po pravdě. Je pravda, že v dnešní době, zahlcené informacemi a zábavou, je takových reportérů řím dál tím méně. Druhou lekcí, kterou nám uštědřila minulost, je poznání, že kvalitní novinařina – pokud má přežít alespoň na úrovni několika celostátních novin a roztroušených lokálních médií – bude vyžadovat čím dál větší podporu neziskových organizací a možná i vlády. (Největším neziskovým zdrojem informací v Americe i ve světe je Associated Press, sdružení, jehož členy jsou různé noviny, má čtyři tisíce zaměstnanců a 243 kanceláří v 97 zemích světa. Odtud pochází velká většina spolehlivých informací, které můžeme číst na největších zpravodajských portálech. Díkybohu za existenci AP v mediálním věku, ve kterém se názor vydává za faktům.)
Charles Lewis z amerického neziskového Centra pro veřejnou integritu, které sponzoruje investigativní žurnalistiku, se domnívá, že zbytek osvícených majitelů novin by se měl rychle připravit na to, že v budoucnu jejich provozní zisky klesnou na nulu, a přejít na formu neziskového vlastnictví. Stále rychleji ubývá majitelů ochotných dotovat lokální noviny a mediální skupiny jako Knight-Ridder a Tribune Company řím dál rychleji ztrácejí svou tržní cenu. I já si myslím, že s postupným poklesem zisků bude přibývat novin ve vlastnictví neziskových nadací. Nestane se to ale podle mě tak rychle, jak předpovídají kritici mediálního trhu. Současný průměr provozního zisku novin je ještě stále zdravých 17 procent, byť postupně klesá.
Na obzoru je už také slibný nový zdroj seriózních informací, který může jednou zaplnit prázdnotu současného mediálního světa. Na internetu rostou portály jako The Huffington Post, Slate.com, Drudge Report, Politico.com, Pro-Publica a Centrum pro veřejnou integritu slibuje, že jejich model je ekonomicky udržitelný.
Profesionální novináři, kteří odešli z novin, zklamáni neustálými škrty v rozpočtech, zakládají neziskové lokální internetové stránky s děrazem na vysokou kvalitu informací jako například Voice of San Diego.com, Minn Post v Minneapolisu, St. Louis Dispatch a další. Je to odpověď na poptávku po seriózní regionální žurnalistice. Do těchto interaktivních webů přispívají se svými odhaleními také takzvaní občanští novináři, šíří se videa z mobilů a zaznamenávají se události, které tradiční média nemůžou pokrýt. Nadace Knight finančně podporuje všechny možné typy nových médií a neziskových zpravodajských webů, což je nadějný způsob budoucího financování kvalitní zpravodajské žurnalistiky.
Už brzy se to dozvíme
Doufám, že osud amerického tisku bude podobný jako osud těch rozhlasových a televizních stanic, které přešly do modelu neziskových organizací poté, co je z trhu vytlačila komercionalizace, a už od 70. let žijí z nemalých veřejných darů. Tyto stanice jsou dnes ostrůvky seriózní žurnalistiky.
Už brzy se dozvíme, jestli veřejnost pociťuje hlad po seriózních lokálních novinách a internetových portálech, zda je místní filantropové, veřejní činitelé a čtenáři udrží při životě. Věřím, že taková veřejná poptávka existuje, protože demokracie nemůže dobře fungovat, pokud nemá k dispozici kvalitní zpravodajská média, která jediná mohou podnítit inteligentní veřejnou debatu, z níž se pak rodí významná rozhodnutí.