Ve Francii se o osvobozujícím (vzpoura proti konzervativnímu gaulisticko-komunistickému statu quo) či zhoubném (podlomení tradičních hodnot) odkazu roku 1968 debatuje s o to větším elánem, že se k pamětníkům přidává mladá generace podrážděná antiosmašedesátnickými výroky prezidenta Sarkozyho. V Polsku se poprvé od roku 1968 otevřeně diskutuje o antisemitské kampani, kterou rozpoutalo stranické vedení proti vědcům studentského hnutí ve snaze otevřeně použít nacionalismus pro legitimizaci komunistického vedení. V Praze po dvacetiletém zapomnění či zanevření vznikají podmínky pro nové pohledy na nedávné dějiny. Literárky otiskly slavnou debatu Kundera-Havel z roku 1968, na kterou už navázalo tucet dalších příspěvků, zatímco Ústav pro soudobé […]

Nový slovenský film Muzika je prvním vážným a zdařilým pokusem popsat filmovým jazykem trapnost osmdesátých let, která byla v očích velké části starší a střední generace na Slovensku klidným a možná i šľastným obdobím. Režisér Juraj Nvota postavil příběh trojice obyčejných kluků, kteří založí kapelu a pokoušejí se vydělávat na vesnických tancovačkách, na spoustů dobových detailů, z nichž si divák skládá tragikomický obraz šedivé doby pozdní normalizace. V jedné epizodě se například kapela pokouší přesvědřit komisi, která jim má udělit povolení hrát, že je ideologicky vhodná, v další zase nacvičuje písničku o Leninovi, aby si vylepšila morální profil a získala povolení […]

Nevím za jakých okolností, ale Napoleon údajně řekl, že na světě jsou dvě skutečné síly: meč a duch. Nakonec vždycky vítězí duch. Věděl, o čem mluví: svého ducha užíval zejména k tomu, aby vedl vítězné bitvy i tenkrát, když na jeho vojsko, jako třeba u Slavkova, útočily mnohem početnější armády. Přesto Evropu nezměnily jeho zbraně, ale ideje, které ho vynesly k moci a dodnes přežívají jeho mocenský pád. Evropský životní styl kupodivu pořád funguje v nemalé části světa jako kýžená norma úrovně civilizace a kultury – dokonce i komunistický čínský režim se snaží, aspoň s  ohledem na olympiádu, aby navenek vypadal jako evropskými mravy kultivované společenství. Omezená moc vítěz? […]

Před dvěma týdny se Slovensko opět jednou prodralo do českých médií díky protestu slovenských novinářů proti tiskovému zákonu. Tato událost je jen jedním z mnoha důkazů, že Slovenskem neustále zmítají politické bouře, na jejichž pozadí vypadá česká politika téměř jako ideál společenské kontinuity. Slovensko je svou polohou odsouzeno k pobytu na periferii Evropské unie a k regionální identitů, potrvá však ještě řadu let, než se s tím samo smíří. Proto je hledání vlastní tváře, kdysi pojmenované jako slovenské specifikum, tak křečovité a plné zlomů. A proto je děležité věnovat mu pozornost: jde totiž mimo jiné o to, jak dalece se může členský stát Evropské unie beztrestně vychýlit od […]

Jednačtyřicetiletá Monika, zdvořilá dáma, pracuje v Budapešti pro firmu, která podniká ve zdravotnictví. Mezi její úkoly patří telefonický průzkum trhu. V poslední pracovní den před celostátním referendem, které se konalo 9. března a týkalo se také zdravotnictví, telefonovala zákazníkům. Přibližně každý pátý oslovený na ni místo pozdravu zakřičel. Nálada byla tak napjatá, že sebemenší zmínka o zdravotnictví stačila k výbuchu emocí. Lidem přeskočilo, shrnula vše Monika. Referendum, které podpočila pravicová opoziční strana Fidesz, se totiž týkalo výjimečného tématu – voliči přímo rozhodovali o platbách u lékaře ve výši 300 forintů (asi 30 K?), o stejně vysokém poplatku za každý den strávený v nemocnici a o ročním školném ve výši kolem 10 000 […]

Bratislava připomínala v ten den, 25. března 1988, město ve válečném stavu. Do ulic vjely obrněné transportéry provázené skupinami mužů v uniformách, policisté na příjezdových cestách do města kontrolovali autobusy i auta, odpoledne odklonili všechny linky městské dopravy vedoucí do centra, nemocnice uvolnily 40 procent lůžek pro případné raněné a zásobily se krví z transfuzních stanic. Katoličtí disidenti František Mikloško i Ján Čarnogurský tušili, že si pro ně v to páteřní ráno přijde policie a posadí je do cely. Netušili ale, že už večer díky nim začne svět hovořit o největší demonstraci za lidská práva v tehdejším normalizačním Československu. To, že právě na klidném a mlčícím Slovensku se tisíce lidí odváží […]

Sovětský svaz prožíval před 55 lety, v prvních březnových dnech roku 1953, mimořádnou událost – smrt vědce, který po více než třicet let určoval osudy této země. Tisíce Moskvanů se tlačily, aby mohly ve Sloupové síni Domu odborů spatřit ostatky svého vůdce. Jak napsal básník Jevgenij Jevtušenko: “Země se zmocnil zvláštní druh paralýzy. Vychováni ve víře, že Stalin se o každého postará, lidé se bez něj cítili ztraceni a zmateni…” Očitý svědek Zdeněk Mlynář hovořil o pohřbu cara, jiní přirovnávali moskevský rituál k pohřbům mongolských chánů či egyptských faraonů. Okolnosti Stalinovy smrti byly po dlouhou dobu zahaleny tajemstvím a ani […]

“Co se stalo, že po osmi letech tak úspěšné vlády na Slovensku a po dvou letech v opozici jsme najednou nemožní?” Tuto uraženou otázku položil předseda slovenských křesťanských demokratů (KDH) Pavol Hrušovský novinářům, kteří v poslední době dorážejí na lídry opozice, aby předali žezlo novým tvářím. Odpověď Hrušovskému by mohla znít: “nestalo se nic,” jenže právě to je v politice hřích, který si žádá oběti. Na Slovensku totiž dnes platí, že když se nic nestane, bude vládnout Robert Fico ještě dlouhá léta. A to není dobrá vyhlídka, neboť stát pod jeho vedením rychle sílí na úkor občanských svobod a duch liberální demokracie se ze země vytrácí […]

O Slovensku vyšly tento týden dvě zajímavé zprávy. Týdeník The Economist na své webové stránce věnoval Slovensku analýzu jeho ekonomického úspěchu a udivujícího růstu (v posledním kvartálu v roce 2007 přes 14 procent) a pasuje ho za reformní hvězdu středovýchodní Evropy. Makroekonomické údaje potvrzují, že Slovensko je na dobré cestě a v nejbližší době nehrozí ani přehřátí ekonomiky. Mnohem podrobnější analýza však ukazuje na úplně jiná rizika ve vývoji u našich sousedů. Mimovládní think tank Institut pro veřejné otázky (IVO) už přes deset let publikuje rok co rok výroční zprávu o stavu Slovenska (ta za rok 2007 má 700 stran) […]

Málokterým výrořím časem roste jejich význam, ale toto je jedno z nich. Před 60 lety se totiž stalo něco výjimečného: v Československu se jako v jediném evropském státě dostali komunisté k moci bez přímého použití násilí a česká společnost – spíše dobrovolně než s odporem – přijala otroctví v sovětském systému. Pro Západ byl tento pokus o národní sebevraždu natolik šokující, že si poprvé do hloubky uvědomil nebezpečí komunismu a už o rok později založil NATO. Západní socialisty český příklad probudil z levicových snů o spojení s komunisty ve vlastních zemích a jali se po boku pravice bránit demokracii. S trpkou ironií tedy lze říci, že Češi významně přispěli ke svobodě Západu. To […]