Lidové noviny

http://lidovky.zpravy.cz

Za rasově čistý maďarský česnek! / Stĺpček

Tradičně nervózně pulzující Budapešť je v těchto týdnech pestřejší o nejrůznější demonstrace. Když zalistujete dubnovými novinami, najdete v nich mapky Budapešti a v nich červenou, zelenou a dalšími barvami vyznačená místa a časy ohlášených demonstrací. Množí se nejen protesty odborů proti úsporným opatřením vlády, ale i protesty motivované politicky. Právě v těchto dnech vrcholí v ulicích vlna nespokojenosti vyvolaná přípravou nové maďarské ústavy. Na demonstracích postávají celkem v tichosti lidé, kteří mají obavy o současný vývoj maďarské demokracie a o dodržování lidských práv v zemi. Jde o tichá a nenásilná protestní shromáždění, násilí je tu ale přítomno i tak – […]

Identita / Stĺpček

Třináct procent Poláků je bez práce. Každému čtvrtému nezaměstnanému je mezi 18 a 24 lety. Každý čtvrtý nezaměstnaný ve Varšavě má diplom z vysoké školy. Méně než polovina Poláků (44 %) se během minulého roku setkala s knihou, přičemž 25% dotazovaných mělo vyšší vzdělání, 20 % Poláků s vyšším vzděláním nepřečetlo za poslední měsíc žádný text delší než tři strany. Celkově podíl lidí s vyšším vzděláním je v Polsku 20 %, což je méně, než činí průměr v zemích OECD (28 %). Od roku 2007 se z Polska natrvalo vystěhovaly přibližně dva miliony lidí, kteří odešli hlavně do Velké Británie […]

Cigareta poté / Stĺpček

Welcome to Sarajevo: na slavné fotografii Rona Haviva z roku 1994 jsou muži v uniformě, jak si užívají rauchpauzu – a také palební pauzu – před rozstříleným domem. Plakát, který dnes visí před letištěm, nese tentýž název, ale je na ní šťastná rodinka, fontána Sebilj na starém městě – a láhev kokakoly, snad coby symbol všech změn, k nimž tu došlo v těch 15 letech od války. Sarajevo se změnilo stejně jako mnoho metropolí ve střední Evropě. Když se procházíte po hlavní třídě, která se ještě pořád jmenuje Maršala Tita, mohli byste stejně dobře být v Polsku nebo Maďarsku, a […]

Zvrhlé umění Václava Havla

Foto: Česká televize Ve filmu Odcházení, tolik vysmívaném a vyspílaném ještě před uvedením lidmi, kteří ho ani neviděli, Václav Havel skutečně bourá tabu, seká totiž do politiky a do politiků krutými šlehy, nelítostně šprýmuje a vůbec předvádí politické mechanismy moci na satiru tak bolavou a krutou, že to nemá obdoby. A tuhle satiru, vaudeville, s dějem dobře známým z divadelního uvedení, podpořily skvělé herecké výkony, což uznávají kritici filmu i ti, kteří už při pouhém vyslovení demiurgova jména předvádějí útočnou zarputilost. Proč ale? Je přece úplně normální, že se film někomu nelíbí, proč ale tolik zakyslosti a nenávisti? Takového ataku […]

Jak (ne)nosit kokardu / Stĺpček

Potřebujeme: 30 cm stuhy v národních barvách 2 cm široké, zelenou nit, jehlu, zavírací špendlík. Stužku rozstřihneme na dvě menší, jednu část sešijeme k sobě oběma konci. U zeleného kraje ji pak prošijeme dlouhými stehy a stáhnutím nitě vytvoříme kulatou kokardu, nití upevníme. Druhou část stužky přeložíme napůl a přišijeme zezadu na kokardu. Pozor, aby byly barvy ve správném pořadí. Když máme kokardu při šití v ruce, červená přijde nalevo, až ji přišpendlíme, bude červená na pravé straně. Hotovou kokardu připevníme na kabát zavíracím špendlíkem. Webová stránka www.tyukanyo.hu (v překladu slepička) je spolehlivým pramenem: najdete tam tipy na zhotovení velikonoční […]

Chceš překládat? Nejdřív se nauč polsky / Stĺpček

Někdy na začátku 90. let uspořádalo české centrum ve Varšavě setkání s Václavem Kadlecem, šéfem vydavatelství Pražská imaginace a vydavatelem Sebraných spisů Bohumila Hrabala. Byl jsem tehdy mezi četným obecenstvem, a dokonce jsem se ho na něco česky zeptal. Obvykle, když jsem se přiznal, že se učím česky, tak si známí klepali na čelo: K čemu ti to bude? Když mě tedy za chvíli oslovil muž sedící za mnou, očekával jsem dotaz na toto téma. Už tehdy bělovlasý muž v brýlích se mě ale zeptal: Opravdu jste to četl načež se představil a mně bylo jasné, že jsem se setkal […]

Konec slavistiky v Německu? / Stĺpček

Univerzity Rostock, Marburg, Bonn, Mannheim, Saarbrücken, Bielefeldt, Münster, Erlangen-Norimberk a od prvního února také moje alma mater Frankfurt: na všech těchto univerzitách od sjednocení Německa zanikly ústavy slavistiky. Z třiceti pěti pracovišť po celém Německu tak zůstalo jen dvacet šest. Přišlo to poněkud nečekaně. Nástup Gorbačova, konec rozdělení Evropy a pozdější integrace některých slovanských států do NATO a EU spíš živily naději německých slavistů, že náš obor pluje vstříc rannímu úsvitu. Doufali jsme, že otevřené hranice zvýší význam oboru i jeho společenskou prestiž a také počet studentů. Dopadlo to ale jinak. Sjednocení Německa vedlo mimo jiné k vyprázdnění pokladen spolkových […]

Neobyčejný příběh jednoho spisovatele / Nekrológ

Arnošt Lustig zemřel v sobotu ráno ve věku čtyřaosmdesáti let. Nikdy jsme se nepotkali. Ale znám ho dobře. Člověk přečte knížku a pozná autora líp, než kdyby ho někdy potkal. Měl vlastně jedno hlavní téma: psal o tom, co zažil jako mladý kluk. V šestnácti letech byl poslán do Terezína. Později poznal Osvětim a Buchenwald. V dubnu 1945 jako zázrakem uprchl z transportu smrti (z Buchenwaldu do Dachau) a ukrýval se až do konce války v Praze. Obyčejný příběh jednoho Žida, zaslechl jsem nedávno v kavárně jednoho člověka komentovat zprávu o Lustigově nemoci. Říkal to své partnerce nahlížeje do novin. […]

Globální kaše z televizní kantýny / Stĺpček

Znáte labskaus? Je to tradiční námořnické jídlo, které se jí na sever od Hamburku: kaše z hovězího masa, červené řepy, kyselých okurek, cibule, matesů a brambor se připravuje tak, že se všechno povaří v jednom hrnci a pak se to prožene mlýnkem na maso. Odpůrci ji pro její odpudivé vzezčení srovnávají se zvratky, kdo ale její chuti přivykl, nedá na ni dopustit. Také globalizaci vidí její odpůrci jako jakousi kaši z ryb a masa, zatímco její příznivci v ní spatřují spíš elegantní švédský stůl, kde si každý vezme, nač má chuť – třeba suši s knedlíkem a k tomu trochu […]

Poláci a „židovské plémě“ / Stĺpček

Zatím nikdo nespočítal, kolik Poláků bydlí v bytech po Židech. Nikdo se nezeptal, jak se jim žije mezi stíny zavražděných. Obyvatelé Vratislavi či Štětína se prý občas cítí nesví, protože bydlí v domech po Němcích. Jen zřídka z toho však mají výčitky svědomí – nakonec Němci si za to mohli sami, ne? Co si ale mají počít lidé, kteří obývají domy po Židech, čili obyvatelé prakticky všech měst ve středním a východním Polsku? Jak uvěřit, že na tom není nic špatného? Nejjednodušší je dát to za vinu Židům, ostatně po ruce je celý arzenál antisemitských předsudků. A kdyby to nestačilo, […]