It is a peculiar national holiday: even though the parliament had to work very hard to institute it, most people see it just as an opportunity to turn on the lawnmowers at their weekend cottages; and yet, over the past few years, Václav Klaus has been as happy to use it as a pretext for nationalistic sermonizing as he is to exploit rallies by DOST [an ultra-rightwing political initiative -tr.] or to have the skull of the saint, whose worship had until recently been limited to the most nostalgic admirers of pre-modern Catholic culture, ceremonially driven to Stará Boleslav [where […]

Svatý Václave, vyžeň fašisty! Zvláštní státní svátek: Jen obtížně bylo jeho zavedení v českém parlamentu prosazeno; většina národa ho vnímá jako příležitost spustit na chalupě sekačky; ale v posledních letech ho Václav Klaus využívá k nacionalistickým kázáním stejně, jako je k nim ochoten využít shromáždění DOSTu; a světcova lebka, jejíž uctívání bylo donedávna věcí těch nejnostalgičtějších milovníků předmoderní katolické kultury, je do Staré Boleslavi slavnostně převážena prezidentskou limuzínou. Dobrá příležitost pokusit se podívat na konzervativně-nacionálně-náboženský obrat, k němuž v jisté části české společnosti v posledních letech dochází. A když svátek připomínající historickou osobnost – tedy v historických souvislostech. Půjde však […]

Agnieszka Holland nedostala Oscara. V Polsku se tím nikdo moc netrápil, protože nikdo nevěřil, že ho dostane. “Doufáme v zázrak,” řekla dokonce i novinářka, která komentovala televizní přenos. Zázrak se nestal. Filmoví akademici za světový mír Oscara dostal iránský film Rozchod. Musel by být hodně špatný, kdyby ho nedostal zrovna teď, když média už měsíc vytrubují do světa zprávy o zvyšující se pravděpodobnosti izraelského útoku na Írán. Samozřejmě, že žádný útok nebude, ale samotný strach z další války na Blízkém východě – a především z íránského nukleárního programu – způsobil, že se členové Americké filmové akademie rozhodli vložit se do […]

Jednoho zimního dne roku 1732 se z hrobě Balkánu dostal na světlo “osvícené” Evropy podivný tvor: upír. Kariéra jednoho z nejpopulárnějších mýtů evropské moderny ale v žádném případě  nezačíná v Transylvánii. Zrodil se totiž v Medvedji, zapadlé vesničce v jižním Srbsku, z níž se v Titových dobách stalo reálsocialistické (malo)město a v 70. letech tu vnikly termální lázně, které trpícím obyvatelům Jugoslávie slibovali zmírnění jejich obtíží. Takový obyčejný úkaz V třicátých letech 18. století byl po válkách s Turky celý západní Balkán obsazen habsburskými vojsky. Panoval tu hlad, epidemie a nejistota, co místním přinese změna vrchnosti. A pak se najednou […]

Je všeobecně známo, že Švejk vyčinil sapéru Vodičkovi nadávajícímu na Maďary, že některý Maďar taky za to nemůže, že je Maďar. Osobně bych s dobrým vojákem rád souhlasil, ačkoliv ani Švejk by jisté nepopíral, že některý Maďar naopak velmi může za to, že je Maďar. S patosem 19. století Například na počátku února zesnulý István Csurka, významný dramatik a jeden z největších poválečných maďarských nacionalistů, je takovým prototypem. Vyznával autentickou národní identitu, za starého režimu skryté a po roce 1989 zcela otevřené: vytáhl ze skříně husarskou uniformu, na police vyložil předválečné slovníky, vyvěsil vlajky páchnoucí naftalínem, dolil si ještě jednu […]

“Zítra tomu bude deset let, co byl pochován – v Bayreuthu, daleko od milované vlasti. Rozloučili se s ním jako s otcem wagnerovy choti, ale ne jako s vědří osobností století, a ještě méně jako s věrným synem své země.” Tato slova vložil do úst Lisztova obdivovatele můj starší přítel a učitel, básník a spisovatel István Baka. Jako by angažmá Ference Liszta, od jehož narození uplynulo 22. října 200 let, v maďarských barvách vyznělo nadarmo a jeho zápis v knize světové hudby měl být pořízen prostřednictvím dcery Cosimy a slavného německého zetě. Ale není přece nic nepřirozeného na tom, že […]

Známými městy prochází člověk po paměti a mnohdy je to škoda. Málokdy nás napadne věnovat pozornost sochám, které v evropských městech často odlišují jedno náměstí od druhého. Už si nepamatuji, kdy jsem se naposledy u nějaké zastavil. Proč tady asi jsem? – ptají se přitom němým pohledem. Budapešť je krásných soch plná, patří to jaksi k její atmosféře – to je asi tak jediné, co mě napadá. A pak to, že jsem se kdysi měl s někým sejít u Petőfiho, ale přišel jsem pozdě. Kdo jsem? Nepovím Zrovna takový Sándor Petőfi je ale tak slavný, že jsou po něm pojmenována […]

Ve Vídni si můžete dát kávu na nespočetný způsob. Můžete na to jít klasicky a vypít si ji v jednom z tradičních mondénních podniků na Ringu – například v Café Landtmann nebo Café Schwarzenberg. Za kávu s mlékem nebo šlehačkou (podle zvyklostí domu), takzvaný kleiner Brauner, teda dáte klidně čtyři eura. Zato tu ale něco uvidíte a budete viděni. Nebo můžete zajít do jedné z mála přeživších uměleckých a literárních kaváren, které se tímto označením ještě mohou chlubit právem. Třeba do Café Korb v centru. Kouří se tu o sto šesť a nábytek je ošuntělý, ale zato původní z 50. […]

Historie Protokolů sionských mudrců, po Mein Kampfu nejsmrtonosnější knihy v dějinách, má všechny rysy politického thrilleru, černé kroniky a románu v žánru pláště a díky. Hemží se to v ní dvojitými agenty a mezinárodními špehy, hochštaplery a plagiátory, jezuity a svobodnými zednáři, satanisty v kněžských sutanách a ruskými mystiky v sandálech, korunovanými hlavami, sebevražednými atentátníky i tvůrci spikleneckých teorií. Je to hotový materiál na bestseller, který právě zaplavil knihkupecké pulty v Česku a Polsku. Pražský hřbitov, nejnovější román Umberta Eca, se má stát hitem tohoto podzimu. Nejjedovatější květ magické Prahy Recenzovat bestseller má asi takový smysl jako vozit dříví do […]

Věci jsou prý nejkrásnější v podvečer, kdy světlo je ztlumeno, barvy nejsou tak ostré a tvary nabyly větší plastičnosti. Podobně dalo by se říci, že osobnost je „nejplastičtější“ a nejpravdivější „v podvečer“. V tom čase, kdy zvolna odstupuje od hektické činnosti, zpomaluje se a přemítavě se ohlíží do minulosti na své dílo a životaběh. V tom čase, do něhož teď vstupuje 75. narozeninami Václav Havel. Když Václav Havel nastupoval na Pražský hrad, vyjadřovali jeho přátelé obavy, zda v něm politik a státník nezničí tvůrce a člověka. Jan Koblasa vytvořil kamennou plastiku s názvem Velká oběť, výslovně míněnou jako alegorie osudu […]