Slovenská inflace je pozoruhodně nízká, ale v jedné oblasti letí ceny nahoru raketovou rychlostí: svoboda projevu začíná být na Slovensku pořádně drahá. Vláda v posledních týdnech ukázala, že své tažení proti nezávislým médiím myslí vážně. Schválila cynický návrh zákona, který – pokud projde parlamentem – spustí likvidační lavinu pokut proti novinám, anebo z nich udělá cáry papíru pro potřeby politiků. Smutným důkazem česko-slovenské vzájemnosti politiků a jejich společné averze vůči médiím je klíčový paragraf návrhu tiskového zákona. Je totiž téměř doslovně opsán z neúspěšného pokusu české vlády z roku 1999. Jde o právo na odpověď kohokoli, kdo se cítí dotčen – byť pravdivým – údajem […]

V bedně před dveřmi antikvariátu mezi knihami, co se kolemjdoucím nabízejí zadarmo, jsem zahlédl povědomý titul – Heinrich Böll Chléb mladých let. Nemohl jsem tam tu knihu vydanou u nás v letech šedesátých a cenzory vyřazovanou z knihoven v letech sedmdesátých nechat. Povídky, které jsme si kdysi půjčovali jako vzácnost, tu leží jako něco, co už má snad jen cenu papíru, na kterém je to vytištěno, a tahle bedna je poslední šancí před stoupou. S knihou v kapse jsem zamířil do pusté a tiché hospody, kam chodí jen popeláři, sběrači šrotu a nešťastné existence, a několik hodin jsem si četl povídky autora, kterého naši komunisté napřed vydávali, protože podle nich kritizoval západní […]

Přínos tehdejšího rozdělení je dnes vidět na každém kroku. Námůstí SNP v Bratislavě na Silvestra 1992 skýtalo tento obraz: kolem panenky z umělé hmoty v krojované košilce a v dřevěné kolébce postával houf sudiček podivného vzezření s lahvemi v ruce. Svým způsobem byl ten obraz přesný. Porod Slovenské republiky byl opravdu tak ošklivý a nepřirozený, jak to nechtěně vyjádřila ta opilá parta nadšenců. Ale dějiny jsou někdy milosrdné a národům dávají navzdory jejich selháním další šanci. Češi a Slováci se jí chopili s takovou vervou, že po patnácti letech od rozpadu Československa jsou světu i sobě samým příkladem šťastného řešení […]

Do kamene na slovenské straně soutoku Dunaje a Moravy jsou vytesána jména lidí, kteří zemřeli při pokusu přeplavat Moravu do Rakouska. Nebyli to žádní šílenci vyhledávající adrenalinové sporty. Byli to lidé toužící po svobodě a nezabila je voda, ale komunističtí pohraničníci. Měli smůlu, že žili ve špatném období dějin a ve špatné části Evropy. Jejich příbuzní o několik let později, aniž by museli překročit řeku, dnes žijí v pravděpodobně nejlepší etapě novodobých dějin a v té lepší části Evropy. Vstupem do schengenského prostoru se končí jedna část postkomunistického vývoje a Češi mohou od 21. prosince říct, že žijí v zemi bez hranic. Bolavá minulost Pro dnešní Evropskou unii […]

Před několika týdny uplynulo 90 let od smrti jednoho ze zakladatelů sociologie a z klasiků sociologického zkoumání náboženství, Emila Durkheima. Durkheim, potomek francouzských rabínů, se po krátkém okouzlení katolickým mysticismem stal celoživotním agnostikem, přívržencem „katedrového socialismu“ , antiklerikálem, angažujícím se za princip laicity ve veřejném životě. Vědom si své zaujatosti vůči katolicismu své doby, zaměřil se při svých výzkumech náboženství na jeho „elementární formy“, vyskytující se tenkrát už jen u australských divochů. Došel k přesvědčení, že hlavní funkcí náboženství je integrace společnosti pomocí souboru rituálů a sdílených symbolů. Byl jako mnoho západoevropských intelektuálů na přelomu století přesvědčen, že lze v […]

Dobrá zpráva ze Slovenska: vládní koalice se rozhádala, díky ňemuž se pozvedla opona nad potemnělou politickou scénou a k nahlédnutí jsou najednou zajímavé procesy. Robert Fico, levicový premiér se zaslouženým přídomkem populistický, se pokusil srazit na kolena svého koaličního partnera Vladimíra Mečiara v naději na definitivní konec tohoto zombie slovenské politiky, jenž v devadesátých letech přivedl Slovensko na pokraj zkázy. Ponížený Mečiar na poslední chvíli utekl z ringu a prohlásil, že v koalici zůstává. Pokud Fico opravdu jednou pošle Mečiara pod politickou gilotinu, posílí tak poněkud riskantní tezi, že nejefektivnějším způsobem, jak oslabit extremismus, je vehnat ho do pasti podílu na moci. Velmi to připomíná nedávný polský […]

Poprvé jsem byla ve Francii v polovině 70. let a největší šok mi tam způsobila hromada batohů v nádražní hale na bretaňském pobřeží. Studenti tehdy cestovali vlakem. Všude jsme prostě odhodili krosnu doprostřed nádraží, šli si prohlédnout město a večer ji tam zase našli. Auta Francouzi někdy nechávali otevřená i s klíčkem v zapalování pro případ, že by někdo potřeboval popojet. V mém socialistickém ráji byl sice tehdy na každém rohu policajt, ale krosna by tam nevydržela na místě ani deset minut, o autě nemluvě. O pár let později se doba změnila. Francouzi auta zamykali a pro jistotu z nich […]

Desátého prosince skončí jednání mezi Srbskem a kosovskými Albánci o budoucnosti Kosova a všichni tuší, že nepřinesou řešení. Srbové hájí svoje právní stanovisko a navrhují pro Kosovo více než autonomii v rámci Srbska, ale méně než nezávislost. Kosovští Albánci jsou ochotni naopak navrhnout srbské menšině v Kosovu více než autonomii, ale nehodlají zpochybňovat hlavní cíl: vyhlášení nezávislosti do konce roku. Jednání probíhají pod záštitou trojky (EU, Spojené státy a Rusko), a není tedy předňasné přemýšlet o tom, co pro tyto mocnosti patová situace znamená. Spojené státy se od vojenské intervence NATO na jaře 1999 nejjasněji vyjádřily pro nezávislost Kosova. Naposledy to v srpnu zopakoval prezident Bush v Tirané (což nebylo asi […]

Ještě nedávno by sotva někoho napadlo, že česká vláda bude v roce 2007 vážně uvažovat, že povolí přítomnost ruských vojenských inspektorů na svém území. Je to jeden z malých důkazů toho, jak velké změny se ve světě dějí, a také toho, že Česká republika se octla v jejich víru bez ohledu na to, zda si to přála či ne. Budiž na úvod řečeno, že myšlenka amerického radaru v Českých Brdech je děležitou součástí plánu na obranu euroamerického území před jaderným útokem především z Íránu. České vládě slouží ke cti, že svým souhlasem s umístěním radaru se vážně chopila svojí role v globální strategii vůči novým hrozbám. […]

Tak vážné to nebylo snad ani počátkem devadesátých let, kdy nacionalismus ve střední Evropě rozpaloval davy. Tehdy to byly vášně omluvitelné snad nejistotou z náhle nabyté svobody. Dnes je to však cynická kalkulace politiků nové generace. Maďarsko a Slovensko jsou členy Evropské unie i NATO. Obě tyto úctyhodné instituce se zrodily z touhy po míru, jejíž původ je v děsivé zkušenosti dvou světových válek, jejichž pří?inou byly různé formy národního egoismu. A právě ten teď nečekaně ožívá jako zombie a vrací dva národy – Maďary a Slováky – do konfliktu z let 1918 až 1945. Do zrušení hranic v rámci […]