Túto prednášku som napísal na počesť Tonyho Judta – historika, publicistu, učiteľa a priateľa – a je venovaná problematike, ktorá mu bola vlastná: budúcnosti progresívnej politiky v Európe a Severnej Amerike. Kladiem si rovnaké otázky, aké si kládol on: ako dať novú tvár politike v ére rastúcej nerovnosti, ako umožniť všetkým rovnaký prístup k verejnému blahu vo fáze uťahovania opaskov a ako utužiť jednotu Európy vo chvíli krízy a rozčarovania. Progresívna politika v ére uťahovania opaskov spočíva v nasledovnom: presvedčiť väčšinu, ktorá si chce udržať to, čo má – či už ide o krajiny, triedy alebo regióny – že ich budúcnosť závisí od toho, ako sa vysporiadajú s veľkou a neustále rastúcou menšinou […]

Nešťastně vedený spor o restituce poškozuje obě strany. Senát nemá dnes možnost zastavit vleklý spor, ale má možnost zastavit nešťastný, protože veskrze destruktivní způsob, jakým je veden. Jako bychom se tímto způsobem vedení sporu vraceli do některé z fází velkých společenských konfliktů, které v minulosti tolikrát těžce poškozovaly naši zem, duše lidí naší země. Občanská válka může být nejen horká, může být i studená. I ty bývají vleklé, nemilosrdné, urputné. Máme s tím nejednu zkušenost. Zneužívání minulosti Nemyslím, že dnes najdeme smírné, většinově přijatelné řešení, protože na to je bohužel příliš pozdě. Může ale už dnešní rozprava naznačit, že není všem dnům konec, že existuje a bude existovat […]

Francouzský filozof André Glucksmann považuje situaci v Evropě za extrémně znepokojivou”. V rozhovoru se věnuje selhání evropských intelektuálů, rozporům, které mohou vést k rozpadu EU a dokonce i k oživení starých nepřátelství, i otázce, proč je snaha o vytvoření Spojených států evropských” špatným cílem. André Glucksmann v roku 2005. Foto: Remy de la Mauviniere / AP Photo Pane Glucksmanne, máte ve světle intelektuální a existenciální zkušenosti, kterou jste ve 20. století jako antitotalitní myslitel získal, obavy o budoucnost Evropy? Nikdy jsem nevěřil, že s koncem fašismu a komunismu byla odvrácena veškerá nebezpečí. Dějiny se nezastavují na místě. Evropa nevystoupila z […]

Foto: Daniel Acker / Bloomberg via Getty Images “Prečo všetci tí ľudia plačú?“ túto otázku by si mohol položiť dakto neznalý nášho neuveriteľného talentu nášho národa na pokrytectvo, sledujúc predvolebné stranícke konferencie, zvané konvencie. Takémuto človeku asi tiež napadne, že na celom božom svete sa nenájdu ani nikdy nenašli ľudia, ktorí sa vzájomne natoľko zaujímajú o svoje city ako dnešní Američania. Televízne kamery mali buď zamontované nejaké zariadenie, vďaka ktorému medzi masami delegátov mohli okamžite zaostriť na zaslzené tváre, alebo sa tam nič iné nedalo snímať, pretože vznikol dojem, že ani jedno oko v sále neostalo suché. Rečníkom sa roztriasol hlas pri […]

Bol to snáď najslávnejší brífing pre prezidenta v dejinách. Šiesteho augusta 2001 ráno prezidenta Georga W. Busha čakala tajná správa o hrozbe, akú predstavuje Usáma bin Ládin a jeho teroristická sieť al-Kájda. Dnes už neslávne známy titulok tejto Dennej správy pre prezidenta – dokument najvyššieho stupňa utajenia, ktorý denne pripravujú americké tajné služby znel: Bin Ladín pripravuje útok na USA. O niekoľko týždňov neskôr, 11. septembra 2001 al-Kájda tento cieľ dosiahla. Pod tlakom Komisie 11. 9. pre vyšetrenie udalostí, ktoré k teroristickému útoku viedli, Biely dom 10. apríla 2004 túto dennú správu odtajnil – ale len tú jedinú. Vládni predstavitelia […]

Polemika s Martinem M. Šimečkou: Proč je dobře, že chce Madeleine Albrightová vydělávat v Kosovu peníze. Bývalá ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, přesněji řečeno jejím jménem zaštítěný fond, by se neměly ucházet o privatizaci Telekomu v Kosovu, píše v minulém Respektu můj kolega Martin M. Šimečka v článku nazvaném Pravidla idealismu. Podle něj chuť vydělávat peníze na území, jemuž Albrightová v devadesátých letech pomáhala vydobýt nezávislost, degraduje ideály spjaté s tehdejší americkou vojenskou akcí proti Srbsku a s americkou zahraniční politikou vůbec. Podle Martina Šimečky snaha Albrightové vydělávat na „dobytém“ území peníze dále posiluje nedůvěru v západní politiku, a to je velmi špatné. Dobré jméno Jde o názor, který se těžko vyvrací, stejně jako […]

Proč by firma Madeleine Albrightové neměla usilovat o koupi Telekomu v Kosovu. Obyvatelé Kosova měli už dávno postavit Madeleine Albrightové sochu. Právě jí totiž vděčí za dnešní nezávislost a někdejší ochranu před srbskými vojsky. Byla to „Albrightové válka“, jak se prý říkalo v Clintonově administrativě náletům na Bělehrad v roce 1999. Ona přesvědčila amerického prezidenta i členské státy NATO, že je mravní povinností demokratické Ameriky postavit se proti agresivním diktaturám, jako byla ta Miloševićova. Tu sochu v Prištině měli Albrightové postavit třeba i v nadživotní velikosti. Ale neměli by jí prodávat svůj Telekom. Společnost Albright Capital Management (v konsorciu s portugalským Telecomem) je jednou z pěti firem, které usilují o privatizaci nejziskovější státní […]

Fotografují či filmují a pak to vše dávají na internet. Mnozí lidé – když se nachomýtnou k nějaké události – nemyslí na nic jiného. A tím se připravují o možnost pochopit, co se před jejich očima skutečně děje. Před časem mi na Španělské akademii v Římě, kde jsem chtěl promluvit, jedna paní namířila do tváře oslnivé světlo své kamery a zabránila mi tak přečíst poznámky. Reagoval jsem velmi rozmrzele a ta paní světlo vypnula, tvářila se však, jako kdybych ji hluboce urazil. Jindy v San Leo, kde radnice zahajovala výstavu o krajinách na obrazech malíře Piera della Francesca, mě tři […]

Za posledné roky väčšina občanov Grécka schudobnela, prišla o zamestnanie, prípadne o strechu nad hlavou. Výrazná časť spoločnosti už nemá prostriedky na to, aby mohla v existujúcom systéme prežiť. ďaleko najhoršie to postihlo ľudí, ktorí žijú v mestách a nemôžu si pomôcť vlastným poľnohospodárstvom. Škrty v zdravotníctve zasahujú najmä pacientov s chronickými chorobami. To sú prvé obete politiky zacielenej na čísla a štatistiky, a nie na ľudí. Často teraz počúvam o samovraždách. Mladí ľudia odchádzajú z krajiny hľadať prácu inde a stávajú sa z nich otroci paranoidného systému: kupujú si čas v krajinách, ktoré onedlho budú v podobnej situácii ako […]

Európa má šancu prežiť vzostup nových ekonomických mocností len ak prehĺbi svoju integráciu, radí Timothy Garton Ash. Kto získal najviac medailí na Olympiáde? Európa. Kto má najväčšiu ekonomiku na svete? Zas Európa. A kam sa najviac ľudí túži vybrať na dovolenku? Prirodzene, do Európy. Z hľadiska mnohých mocenských ukazovateľov tvorí Európska Únia spolu so Spojenými štátmi a Čínou svetovú Veľkú Trojku. No ak to dnes poviete vládnym predstaviteľom v Pekingu, Washingtone alebo v inom svetovom hlavnom meste, najskôr sa vám nahlas vysmejú. V týchto dňoch, keď európski predstavitelia rozkrúcajú ďalšie kolo krízových rokovaní na najvyššej úrovni je táto potenciálna veľmoc poväčšine vnímaná […]