Když Slovinsko před deseti lety vstupovalo do Evropské unie, jeden z místních euroskeptiků se pokusil o parafrázi slavného vtipu komické čtveřice bratrů Marxových o tom, jak si najmout právníka. Máme my Slovinci nějaké problémy? Vstupme do EU! Budeme jich sice mít ještě víc, bude tu však i Unie, aby je řešila. A takto se na EU mnoho Slovinců skutečně dívá: je užitečná, ale přináší s sebou i nové problémy (nařízení a pokuty, finanční požadavky na pomoc Řecku atd.). Stojí pak za to, EU bránit? Skutečnou otázkou samozřejmě je, o jaké EU se bavíme. Před sto lety se anglickému spisovateli G.K. […]

Jedna z diplomatických depeší, ktoré WikiLeaks zverejnil, porovnáva Putina a Medvedeva k Batmanovi a Robinovi. Je to užitočná analógia: nie je Julian Assange, organizátor WikiLeaks, reálnou obdobou Jokera vo filme Temný rytier? Tento príbeh sa väčšinou prezentuje ako boj WikiLeaks s americkým impériom: publikácia dôverných štátnych materiálov USA sa hodnotí buď ako vystúpenie na obranu slobody informácií a práva občanov vedieť alebo ako teroristický čin, ohrozujúci stabilitu medzinárodných vzťahov. No čo ak vôbec nejde o to? Čo ak hlavná ideologická a politická bitva prebieha vnútri samotnej organizácie WikiLeaks: medzi radikálnym činom publikácie tajných štátnych materiálov a spôsobom, akým tento skutok do hegemónneho ideologicko-politického poľa nanovo vpisuje, […]

Nedávné vyhoštění nelegálních Romů (Cikánů) z Francie zpět do Rumunska vyvolalo po celé Evropě protesty nejen liberálních médií a vrcholných politiků – a tedy nejen levice. Vyhánění přesto pokračovalo – a stalo se špičkou mnohem většího ledovce evropské politiky. Incidenty tohoto typu je třeba vnímat na pozadí dlouhodobého procesu opětovného přeskupování politického prostoru západní a východní Evropy. Donedávna politickému prostoru evropských zemí dominovaly dvě hlavní strany, které oslovovaly celý elektorát – strana napravo od středu a strana nalevo od středu. Poslední volební výsledky na Západě, ale i na Východě, signalizují postupný nástup jiné polarity. Máme jednu převažující středovou stranu, která […]

Žijeme v ére, keď dokážeme zmeniť prírodu, no súčasne sme jej čoraz viac vydaní napospas. Prednedávnom to dokázala islandská sopka. Ľudí, ktorí sa boja lietať, znepokojuje otázka: koľko súčiastok takého zložitého stroja ako moderné lietadlo musí bezchybne fungovať, aby sa udržalo vo vzduchu? Stačí, aby sa kdesi odlomila malá páčka a lietadlo sa môže zrútiť. Keď raz začnete rozmýšľať, čo všetko sa môže stať, neubránite sa panike. Malý krok Pred niekoľkými týždňami čosi podobné zažila Európa. Ukázalo sa, že mrak, šíriaci sa po výbuchu neveľkej sopky na Islande – drobná porucha v zložitom mechanizme života na zemi – môže zastaviť leteckú […]

Fundamentální nemožností, která charakterizuje lidskou situaci, je nemožnost sexuálního vztahu. Není tedy divu, že Avatar inscenuje klasický hollywoodský scénář zformování páru, v němž rozčarovaný bílý hrdina nachází sex jen mezi divochy. Avatar Jamese Camerona, ukázková lekce z hollywoodského marxismu, vypráví příběh handicapovaného mariňáka vyslaného ze Země na vzdálenou planetu, aby se infiltroval mezi její domorodé obyvatele s modrou kůží a přesvědčil je, aby jeho pozemskému zaměstnavateli dovolili drancovat jejich přírodní zdroje; zásluhou složité biologické manipulace získá hrdinova mysl kontrolu nad jeho avatarem, tělem mladého domorodce. Domorodci žijí v souladu s přírodou a zároveň jsou hluboce duchovní (mohou se kabelem, který […]

Dnes si připomínáme dvacáté výročí pádu Berlínské zdi. Když se nyní ohlížíme zpět, obvykle vzpomínáme na zázračný charakter událostí, jichž byl tento den počátkem: jako by se sen stal skutečností, komunistické režimy se zhroutily jako domečky z karet a svět se náhle změnil způsobem, který byl ještě před několika měsíci naprosto nemyslitelný. Kdo by si kdy jen pomyslel, že se v Polsku budou konat svobodné volby, z nichž jako prezident vzejde Lech Wałęsa. Když však euforie sametových revolucí vyprchala a z jejich povznášejícího oparu se vynořily drsné kontury nové demokraticko-kapitalistické reality, dostavilo se nevyhnutelně zklamání, které se nejprve projevovalo jako nostalgie po “starých […]

Když se přibližuje finální krize autoritativního režimu, dochází nedlouho před jeho faktickým zhroucením obvykle k záhadnému zlomu. Lidé znenadání vědí, že hra skončila a už se nebojí. A nejde jen o to, že režim ztrácí legitimitu: samotný výkon jeho moci je od této chvíle pociťován jako panická reakce, jako výraz bezmoci. Ve studii o Chomejního revoluci Šáh šáhů popsal Ryszard Kapuściński přesný moment tohoto zlomu: na teheránské křižovatce se osamocený demonstrant odmítl na výzvu policisty hnout z místa a bezradný policista ho nechal být. Za několik hodin o incidentu věděl celý Teherán, a ačkoliv pouliční boje zuřily celé týdny, od té chvíle […]

Těsně před skutečným kolapsem dochází k záhadnému průlomu: lidé zničehonic vědí, že už je po všem, už se dál prostě nebojí. Režim v tom okamžiku ztrácí svoji legitimitu, ale i výkon jeho moci je najednou vnímán jen jako impotentní panická reakce. Všichni známe tu klasickou scénu z kreslených filmů: kocour se dostane na okraj střechy a jde dál, aniž by si všímal, že už nemá pod nohama nic pevného. Padat pak začne až ve chvíli, kdy se podívá dolů a uvidí pod sebou propast. Když režim ztratí svoji autoritu, ocitá se v situaci kocoura nad propastí; k pádu už mu […]

Co si počít s Josefem Fritzlem, oním rakouským netvorem, který víc než čtvrt století věznil svou dceru a po tisícovkách znásilnění s ní zplodil několik dětí? Hegel si byl dobře vědom toho, že váha nějaké události pramenící z její symbolické inskripce může sublimovat její bezprostřední realitu – ve své Filosofii dějin podává originální charakterizaci Thúkýdidových Dějin peloponéské války: V peloponéské válce šlo primárně o spor mezi Athénami a Spartou. Thúkýdidés zaznamenal větší část její historie a jeho nesmrtelné dílo je onou absolutní hodnotou, jíž se lidstvu z tohoto střetu dostalo. Tento citát bychom měli číst v celé jeho naivitě: v […]

Dve zlovestné udalosti – nedávny 11. september a súčasná finančná kríza – názorne ukazujú, ako sa dejiny opakujú, najprv ako tragédia a potom ako komédia. Ale nový americký prezident nám dáva v temných časoch nádej, že realistickí cynici nemusia mať posledné slovo. Noam Chomsky vyzval ľudí, aby za Baracka Obamu hlasovali „bez ilúzií“. Zdieľam všetky pochybnosti, týkajúce sa reálneho dopadu jeho víťazstva: z pragmatického hľadiska je viac než možné, že sa Barackovi Obamavi podarí zlepšiť len zopár maličkostí a že sa z neho vykľuje „Bush s ľudskou tvárou“. Je možné, že bude robiť v podstate rovnakú politiku, len v atraktívnejšej […]