S Margriet de Moor o príbehoch, feminizme, láske k Strednej Európe a Kreutzerovej sonáte. Když jsem se na vás ptal literárních znalců a vašich známých, bylo zajímavé, že nikdo si nebyl jistý, kde vlastně bydlíte. Hodně se stěhujete. Souvisí to nějak s psaním? Život spisovatele je nomádský, nevydrží nikdy dlouho na jednom místě. Je to ale úděl, který jsem si zvolila, takže se kvůli svým knihám ráda toulám. Jednou za čas si sbalím věci a vydám se na cestu, přestěhuji se. Samotné psaní právě dobře zrcadlí pocit z cestování, jako byste se vydal na neznámé území. Snad bych ani nevydržela sedět doma v křesle, […]

Sometime in the early nineties I found myself in New York on a business trip with a friend of mine. My friend is a playwright but at that point he was being president. He is quite keen on films and music so I thought it might be an idea for us to go and see Woody Allen. Woody is a film maker but he’’s also fond of music and has written a few plays too. We rang the bell of Woody’’s Fifth Avenue apartment but he was not in.  It occurred to me that he might be at Mia Farrow’’s […]

Jsem připraven odejít jako euroskeptik do výslužby. Evropská unie má potíže. Místo uculování jsem ale zděšen. Když jsem v lednu 2001 přicestoval do Bruselu, měl jsem na unii několik pevných a nepříznivých názorů. Domníval jsem se, že většina obyčejných Evropaně cítí mnohem větší loajalitu k vlastnímu státu než k Evropě. Myslel jsem si, že trvalé rozšiřování pravomocí Bruselu je nebezpečné. Soudil jsem, že v době krize se stejně dostanou do popředí nacionalistické instinkty. Měl jsem tušení, že společná měna zákonitě narazí na problémy. A také jsem věřil, že bruselská elita představuje novou třídu, která si plete vlastní zájmy se zájmy […]

Máme hľadanie Superstar, opájame sa v stanoch s pivom, zabávame sa na hasičských oslavách, futbalových zápasoch či na happeningoch v umení. Ale ľudstvo potrebuje kolektívne sebazrieknutie, strácanie v opojení. Je to najlepšie, čo máme. Čo je v živote krajšie, než s dobrými priateľmi cítiť stav dokonalej rozjarenosti, zabudnúť na telo, povzniesť sa do šťastnej jasnej nálady, nádherného opojenia ducha, očistného blaha? Opojenie je však aj vysokým, často zanedbávaným umením, veď je tu permanentná hrozba, že všetko sa preklopí do nevoľnosti, žalúdočnej kyseliny, vykoľajenia a únavy. Opojení je veľa, nielen alkoholických, je aj opojenie slovom či opojenie duchom, je aj opojenie […]

Hlavné mesto Kosova je všetko možné, len nie mondénna metropola. Obyvateľov rýchlo pribúda a mestu chýba takmer všetko – peniaze, infraštruktúra, chuť tvoriť a kultúra. Priština je bohatá na absurdnosti, a kto tu chce dobre žiť, musí veľa vedieť. Podarilo sa jej uniknúť pustošeniu vojny roku 1999. Katastrofa prišla po nej: počet obyvateľov sa strojnásobil – predtým tu žilo 200 000 ľudí, dnes 600 000. Hojnosť absurdít Priština, ako mestá na juhu socialistického Srbska, je produktom komunistickej výstavby. Nemá námestia, takmer nemá široké ulice, objazdy, ktoré by odľahčili stredu mesta. Svojou divokou výstavbou mesto pôsobí beztvaro ako žiadne iné v […]

Minulý týždeň mal premiéru poľský veľkofilm Popiełuszko. Wolność jest w nas (Popiełuszko. Sloboda je v nás) v réžii Rafała Wieczyńského. Poľská tlač je plná recenzií, poväčšine dosť kritických, životopisu svätca, kňaza Solidarity Jerzyho Popiełuszka, ktorého roku 1984 brutálne zavraždila tajná polícia. Polityka (Poľsko), 02.03.2009 Podľa Zdzisława Pietrasika z Polityky je film čierno-biela rozprávka o boji dobra (otec Popiełuszko, protikomunistická opozícia) so zlom (predstavitelia režimu od armády cez prokuratúru po príslušníkov tajnej polície). “Bohužiaľ, dobro na filmovom plátne obvykle nepôsobí presvedčivo, možno v dôsledku akejsi skrytej vady filmovej kamery. Zlo je fotogenickejšie. Preto úloha, na ktorú sa podujal herec Adam Woronowicz v hlavnej roli, nebola […]

Na Šeremetěvu bylo o dvě hodiny víc než na mých hodinkách, ale v tmavých chodbách letiště se čas vrátil o desítky let. Proto chce Aeroflot vlastnit pražskou Ruzyni, jako svou předsunutou elegantnější dlaň? Moskvu založil kníže Dolgorukij. V hotelovém pokoji jsem odložila kufr plný knih a šla na večeři s ředitelkou českého centra. Servírka mě při objednávce pití znejistůla: “S gazom ili net?” Nebyla to počouchlost, jen dotaz, zda chci perlivou vodu. Ale měli tu i mikulovský cabernet, který jsme si s paní ředitelkou Vlastou noblesně přiobjednávaly po deckách. V Rusku se říká sto gramů, psychicky vás to trochu nadeptává. […]