Je to smutná aféra, tá vec okolo ženy v burkinách na pláži v Nice. Idea Francúzska, v ktorom mravnostná polícia nariaďuje nielen sa zahaľovať, ale aj vyzliekať, je smutná a aj tak trochu groteskná. Dalo sa čakať, že najvyšší francúzsky súd predbežne zruší zákaz burkín – na radosť provokatérov. Ten zákaz totiž nie je oprávnený ani obavou o verejný poriadok, ani imperatívom laicity. Na chvíľku si predstavme bezradnosť starostov, pretože, keby sa všetci, čo sú vo Francúzsku nejakým spôsobom duchovne či akokoľvek inak spriaznení s islamom, rozhodli, že na budúce leto, alebo aj hneď zajtra, zo “solidarity” so svojimi “súdruhmi” […]

Dosť bolo kultúry ospravedlňovania, začala sa vojna: medzinárodné spoločenstvo môže fašislamistov ľahko poraziť – ak len bude chcieť. Ale postoj musí zaujať každý – aj každý moslim. Takže vojna. Novodobá vojna. Vojna s hranicami a bez hraníc, so štátom aj bez štátu, dvojnásobne novodobá vojna, pretože spojila deteritorializovaný model al-Kájdy so starým teritoriálnym vzorcom, ku ktorému sa vrátil Islamský štát. Ale napriek všetkému: vojna. A tvárou v tvár tejto vojne, ktorú nechceli Spojené štáty, ktorú nechcel Egypt ani Libanon, ani Turecko, a ktoré ešte dnes nechcelo ani Francúzsko, ide len o jednu otázku: Čo teraz? Ako, prikvačení takouto vojnou, zareagovať […]

Evropská debata o migraci nabrala znepokojivý směr. Začalo to vytvořením univerzálního (a právně pomýleného) konceptu „migranta“, který stírá rozdíl – pro zákon životně důležitý – mezi ekonomickou a politickou migrací, tedy mezi lidmi prchajícími před chudobou a lidmi, které z domovů vyhnala válka. Na rozdíl od ekonomických migrantů mají lidé prchající před útiskem, terorem a masakry nezadatelné právo na azyl, jež zahrnuje i bezpodmínečný závazek mezinárodního společenství poskytnout takovým lidem přístřeší. A i když se toto rozlišování respektuje, často se tak děje v rámci dalšího projevu eskamotérství, totiž snahy přesvědčit důvěřivé, že muži, ženy a děti, kteří zaplatili tisíce dolarů […]