Voda zaplavila tento týden východní Slovensko (zahynuli už dva lidé), téměř přesně k desetiletému výročí tragédie v romské vesnici Jarovnice. 20. června roku 1998 se v rozbouřených vodách potoku Svinia během několika minut utopilo 58 lidí, zejména dětí, které si právě hrály na břehu. Stát od té doby sice investoval do ochrany proti povodním miliardy korun, ale – přesně jako v Česku – vítězí spíše betonářská lobby než ekologičtí vizionáři, kteří tvrdí, že přebytek vody má pohltit zdravá půda a lesy, ne přehrady a betonové tobogány. Dnešní řádění tisícileté vody v některých slovenských vesnicích je však slabým odvarem řádění politiky […]

Nový slovenský film Muzika je prvním vážným a zdařilým pokusem popsat filmovým jazykem trapnost osmdesátých let, která byla v očích velké části starší a střední generace na Slovensku klidným a možná i šľastným obdobím. Režisér Juraj Nvota postavil příběh trojice obyčejných kluků, kteří založí kapelu a pokoušejí se vydělávat na vesnických tancovačkách, na spoustů dobových detailů, z nichž si divák skládá tragikomický obraz šedivé doby pozdní normalizace. V jedné epizodě se například kapela pokouší přesvědřit komisi, která jim má udělit povolení hrát, že je ideologicky vhodná, v další zase nacvičuje písničku o Leninovi, aby si vylepšila morální profil a získala povolení […]

Před dvěma týdny se Slovensko opět jednou prodralo do českých médií díky protestu slovenských novinářů proti tiskovému zákonu. Tato událost je jen jedním z mnoha důkazů, že Slovenskem neustále zmítají politické bouře, na jejichž pozadí vypadá česká politika téměř jako ideál společenské kontinuity. Slovensko je svou polohou odsouzeno k pobytu na periferii Evropské unie a k regionální identitů, potrvá však ještě řadu let, než se s tím samo smíří. Proto je hledání vlastní tváře, kdysi pojmenované jako slovenské specifikum, tak křečovité a plné zlomů. A proto je děležité věnovat mu pozornost: jde totiž mimo jiné o to, jak dalece se může členský stát Evropské unie beztrestně vychýlit od […]

Bratislava připomínala v ten den, 25. března 1988, město ve válečném stavu. Do ulic vjely obrněné transportéry provázené skupinami mužů v uniformách, policisté na příjezdových cestách do města kontrolovali autobusy i auta, odpoledne odklonili všechny linky městské dopravy vedoucí do centra, nemocnice uvolnily 40 procent lůžek pro případné raněné a zásobily se krví z transfuzních stanic. Katoličtí disidenti František Mikloško i Ján Čarnogurský tušili, že si pro ně v to páteřní ráno přijde policie a posadí je do cely. Netušili ale, že už večer díky nim začne svět hovořit o největší demonstraci za lidská práva v tehdejším normalizačním Československu. To, že právě na klidném a mlčícím Slovensku se tisíce lidí odváží […]

“Co se stalo, že po osmi letech tak úspěšné vlády na Slovensku a po dvou letech v opozici jsme najednou nemožní?” Tuto uraženou otázku položil předseda slovenských křesťanských demokratů (KDH) Pavol Hrušovský novinářům, kteří v poslední době dorážejí na lídry opozice, aby předali žezlo novým tvářím. Odpověď Hrušovskému by mohla znít: “nestalo se nic,” jenže právě to je v politice hřích, který si žádá oběti. Na Slovensku totiž dnes platí, že když se nic nestane, bude vládnout Robert Fico ještě dlouhá léta. A to není dobrá vyhlídka, neboť stát pod jeho vedením rychle sílí na úkor občanských svobod a duch liberální demokracie se ze země vytrácí […]

O Slovensku vyšly tento týden dvě zajímavé zprávy. Týdeník The Economist na své webové stránce věnoval Slovensku analýzu jeho ekonomického úspěchu a udivujícího růstu (v posledním kvartálu v roce 2007 přes 14 procent) a pasuje ho za reformní hvězdu středovýchodní Evropy. Makroekonomické údaje potvrzují, že Slovensko je na dobré cestě a v nejbližší době nehrozí ani přehřátí ekonomiky. Mnohem podrobnější analýza však ukazuje na úplně jiná rizika ve vývoji u našich sousedů. Mimovládní think tank Institut pro veřejné otázky (IVO) už přes deset let publikuje rok co rok výroční zprávu o stavu Slovenska (ta za rok 2007 má 700 stran) […]

Málokterým výrořím časem roste jejich význam, ale toto je jedno z nich. Před 60 lety se totiž stalo něco výjimečného: v Československu se jako v jediném evropském státě dostali komunisté k moci bez přímého použití násilí a česká společnost – spíše dobrovolně než s odporem – přijala otroctví v sovětském systému. Pro Západ byl tento pokus o národní sebevraždu natolik šokující, že si poprvé do hloubky uvědomil nebezpečí komunismu a už o rok později založil NATO. Západní socialisty český příklad probudil z levicových snů o spojení s komunisty ve vlastních zemích a jali se po boku pravice bránit demokracii. S trpkou ironií tedy lze říci, že Češi významně přispěli ke svobodě Západu. To […]

Slovenská inflace je pozoruhodně nízká, ale v jedné oblasti letí ceny nahoru raketovou rychlostí: svoboda projevu začíná být na Slovensku pořádně drahá. Vláda v posledních týdnech ukázala, že své tažení proti nezávislým médiím myslí vážně. Schválila cynický návrh zákona, který – pokud projde parlamentem – spustí likvidační lavinu pokut proti novinám, anebo z nich udělá cáry papíru pro potřeby politiků. Smutným důkazem česko-slovenské vzájemnosti politiků a jejich společné averze vůči médiím je klíčový paragraf návrhu tiskového zákona. Je totiž téměř doslovně opsán z neúspěšného pokusu české vlády z roku 1999. Jde o právo na odpověď kohokoli, kdo se cítí dotčen – byť pravdivým – údajem […]

Přínos tehdejšího rozdělení je dnes vidět na každém kroku. Námůstí SNP v Bratislavě na Silvestra 1992 skýtalo tento obraz: kolem panenky z umělé hmoty v krojované košilce a v dřevěné kolébce postával houf sudiček podivného vzezření s lahvemi v ruce. Svým způsobem byl ten obraz přesný. Porod Slovenské republiky byl opravdu tak ošklivý a nepřirozený, jak to nechtěně vyjádřila ta opilá parta nadšenců. Ale dějiny jsou někdy milosrdné a národům dávají navzdory jejich selháním další šanci. Češi a Slováci se jí chopili s takovou vervou, že po patnácti letech od rozpadu Československa jsou světu i sobě samým příkladem šťastného řešení […]

Do kamene na slovenské straně soutoku Dunaje a Moravy jsou vytesána jména lidí, kteří zemřeli při pokusu přeplavat Moravu do Rakouska. Nebyli to žádní šílenci vyhledávající adrenalinové sporty. Byli to lidé toužící po svobodě a nezabila je voda, ale komunističtí pohraničníci. Měli smůlu, že žili ve špatném období dějin a ve špatné části Evropy. Jejich příbuzní o několik let později, aniž by museli překročit řeku, dnes žijí v pravděpodobně nejlepší etapě novodobých dějin a v té lepší části Evropy. Vstupem do schengenského prostoru se končí jedna část postkomunistického vývoje a Češi mohou od 21. prosince říct, že žijí v zemi bez hranic. Bolavá minulost Pro dnešní Evropskou unii […]