Už vím, jak chutná sláva. Přišla náhle a nečekaně, ale lhal bych, kdybych řekl, že nezaslouženě. Jste zvědaví, jak se s ní cítím? Budu upřímný: skvěle. Rozhovory, fototermíny, pozvánky na exkluzivní bankety – teď se přede mnou dozajista otevře kariéra celebrity. Vím, závistiví lidé říkají, že je to jen odlesk slávy někoho jiného a že taková sláva se stejně nepočítá, protože platí jen v jedné malé balkánské zemi. Lidsky jim rozumím a pochopitelně jim odpouštím. Mohu si to dovolit od té doby, co mě světově proslulý východoevropský spisovatel žijící v Paříži Ismail Kadare nazval rasistou a polským lumpem z rodu těch, kteří za války udávali Židy.
Jste zvědaví, řím jsem si zasloužil ty přívlastky? Před pěti lety jsem na stránkách listu Gazeta Wyborcza vyjádřil podivení nad tím, že přesně tento autor získal v roce 2005 cenu Man Booker International. Před dvěma měsíci zasvětil tento spisovatel mé skromné osobě celý jeden odstavec ve svém článku publikovaném 22. dubna v albánském deníku Panorama a postaral se o to, aby se ke mně prostřednictvím albánského velvyslance v Paříži, jinak rovněž známého spisovatele, dostal polský překlad zmíněného textu.
Kadare o mně píše: Nějaký Kaczorowski píše o albánské literatuře, vyjadřuje velké rasistické podivení, jak je možné, že svět se tak mýlí a ocení jakéhosi albánského spisovatele. Tento Kaczorowski je poté, co přečetl množství knih albánského autora I. K., a zvláště Palác snů, přesvědčený o tom, že I. K. je naprosto průměrným spisovatelem, a znovu – teď už potřetí – vyjadřuje podivení nad tím, že anglická porota se asi zbláznila, když takovému nýmandovi přiklepla největší cenu Velké Británie, a povýšila ho tak nad Garcíu Márqueze, Guntera Grasse, Milana Kunderu či Philipa Rotha. A údiv tohoto Poláka dále roste, když se díky Lubonjovým udáním dozvídá, že I. K. je nejen bezcenným autorem, ale jeho životopis je daleko horší. Odsouzen byl za to, že byl málo ostražitý a vychvaloval diktaturu víc, než by se patřilo!!! A jako by toho bylo málo, Polák se ne a ne zastavit a teď se zas vzteká ne na Anglii, ale na Francii. Ta totiž I. K., když odešel z Albánie a požádal ji o azyl, přijala místo toho, aby ho vrátila zpět a vydala ho do rukou albánské vlády, jako to dělala s uprchlíky, kteří měli falešné dokumenty. Tak to napsal ten polský lump z rodu těch, kteří za války udávali Židy. Fatos Lubonja je vynikající albánský esejista, s nímž je Ismail Kadare odedávna na kordy. Za diktatury Envera Hodži, kdy byl Ismail Kadare za oblíbence režimu (zatímco dnes se vydává za jeho obět), strávil Lubonja dvacet let ve vězení. Dnes na néj útočí albánští šovinisté (a zároveň včerejší komunisté Kadareho typu) kvůli jeho údajné přílišné kritičnosti vůči vlastnímu národu.
Ve své polemice s Ismailem Kadarem, která vyšla 27. dubna v listu Panorama, o mně Lubonja napsal toto: Polský kritik, jehož osobně ani neznám, obviňuje I. K. z manipulace s vlastním životopisem. I. K. se chtěl Západu představit jako disident, bojovník proti režimu, přestože tomuto režimu sloužil. Kaczorowski uvádí příklad manipulace s historií básně Rudí pašové. Dílo, které volalo po střelbě do třídních nepřátel na hlavní třídě v Tiraně a glorifikovalo Envera Hodžu do té míry, že sám diktátor to považoval za přehnaně horlivé, chtěl I. K. prodat Západu jako protirežimní báseň. O čemž se tento Polák nedozvěděl z žádných Lubonjových tajných udání, ale z jeho výboru esejě nazvaného Albánie – ohrožená svoboda, který byl vydán v Polsku a na nějž pak napsal recenzi do deníku Gazeta Wyborcza.
A dále Lubonja cituje úryvek zmíněné básně Ismaila Kadareho Rudí pašové: Svrženou třídu mám pod nohama Když nebudete spolupracovat už zítra vás popravčí četa postaví ke zdi na Velké třídě.
Krásné, ne? I když ne tak krásné jako moje oblíbené verše od Stanislava Kostky Neumanna: a revoluce není četnický výlet, Učte se střílet!