Snižování daní problémy s deficitem nevyřeší.
Foto: Andrew Burton / Associated Press
Útočná reklama z Obamovy kampaně, která se zaměřila na společnost Bain Capital, předkládala zjednodušený obrázek složité reality. Soukromé kapitálové společnosti mohou zásadním způsobem přispět k udržení konkurenceschopnosti podniků. Některé firmy se sice prohřešily nekalými praktikami, ale celkově se toto odvětví natolik rozrostlo proto, že plní užitečnou funkci. Na této reklamě však bylo nejhorší, že jen málo souvisela s výzvami, kterým čelí Amerika, nebo s Obamovou politikou.
21 snížení daní
První velká reklama Mitta Romneyho je naopak naplněná obsahem – ovšem obsahem nesprávným. Říká nám, že první den po nástupu do funkce Romney ze všeho nejdřív schválí ropovod Keystone XL, ale hned nato sníží daně tak, aby „za vytváření pracovních míst nečekal zaměstnavatele trest, ale odměna“. Jenže pokud bychom hledali recept na oživení americké ekonomiky, snižování daní to rozhodně nebude.
Jak si tím můžeme být jistí? Protože právě to jsme dělali poslední tři roky. Pokud si někdo myslí, že prezident Obama svou politikou příliš k růstu nepřispěl, neměl by zapomínat, že měřeno v dolarech bylo jeho nejvýznamnější politickou iniciativou snižování daní. To ovšem začalo dávno předtím, než Obama nastoupil do úřadu – poprvé daně snížil George W. Bush v reakci na finanční krizi v roce 2008. Pak přišel návrh stimulačního zákona, jehož převážnou část – celkem třetinu – představovalo právě snižování daní. Jen pro srovnání, ministerstvo dopravy si při nápravě situace v oblasti infrastruktury muselo vystačit se šesti procenty celkové částky.
Tím to však neskončilo. Následovalo snižování daní z příjmů, snižování daní pro malé podniky, prodloužení platnosti snížené sazby daně z příjmů atd. Jeden z prezidentových příspěvků na Twitteru hrdě prohlašoval: „Prezident Obama stvrdil podpisem 21 snížení daní na podporu rodin ze střední třídy.“ A jak se to osvědčilo?
Snižování daní bezprostředně po finanční krizi způsobené nadměrnými dluhy stěží povede ke zvýšené ekonomické aktivitě. Ušetřené peníze lidé využijí spíše ke splácení dluhů než na nákup automobilů, domů a spotřebičů. A co se týče teorie, že zaměstnavatelé nevytvářejí pracovní místa, protože platí příliš vysoké daně, zamyslete se nad tím: investoval by snad Mitt Romney víc svých peněz do amerických továren, kdyby platil daně podle nižší sazby, než bylo loňských 13,9 procenta? Ale jděte!
Deník The Wall Street Journal s odvoláním na Miltona Friedmana napsal, že problém se vším tímto snižováním daňových sazeb spočívá v tom, že daně se snižují jen dočasně. Kdyby se tak snížily daně všem. Jenže to už jsme také vyzkoušeli. Právě tak vypadalo Bushovo snižování daní v roce 2001. Měřeno v dolarech to znamenalo největší pokles daní v americké historii.
Nadstranický Výzkumný ústav Kongresu (Congressional Research Service) navíc v roce 2010 dospěl k závěru, že „podle téměř všech hospodářských ukazatelů na tom byla ekonomika lépe před (Bushovým) snižováním daní než poté, co byly daně sníženy. … Ukazatele jako růst HDP, růst středních reálných příjmů domácností, týdenní pracovní doba, poměr zaměstnanosti k počtu obyvatel, soukromé úspory a růst obchodních investic vykázaly všechny v období po snížení daní pokles.“ V letech 2000–2007 zaznamenaly Spojené státy nejmenší růst počtu pracovních míst od Velké hospodářské krize.
Jedním ze zaručených účinků snižování daní by byl rostoucí deficit. Bruce Bartlett, bývalý hospodářský poradce ve vládě Ronalda Reagana, poukazuje na to, že celkové ztráty příjmů plynoucí z Bushova snižování daní byly největší v historii USA: „Harry Truman i Ronald Reagan snižovali daně z příjmů soukromých osob více, ale oba tyto ztráty asi z poloviny vyrovnali následným zvyšováním daňových sazeb.“
Příčina
Když se Romney a jeho poradci ocitnou pod tlakem, říkají někdy, že chtějí pouze daňovou reformu. Jindy citují z plánu Simpsona a Bowlese. Já už dávno tvrdím, že reforma přebujelého a prohnilého daňového zákoníku je naprosto nepostradatelná a že Simpsonův a Bowlesův plán je znamenitý rámec pro omezení deficitu. Ale ani jeden z nich by nesnižoval daně. Simpson a Bowles je zvyšují o více než bilion dolarů. Můžete se schovávat za výrazy jako „ukončení daňových výdajů“ a „uzavírání mezer“, ale když takové věci uděláte, někomu stoupnou daně. A když uzavřete velké mezery, jako jsou odpočty hypotečních úroků – což je jediný způsob, jak dosáhnout skutečných příjmů –, daně stoupnou desítkám milionů lidí.
Snižování daní je ústřední příčinou amerických problémů s deficitem. Politici ve Washingtonu si již čtyři desetiletí kupují popularitu snižováním daní, přičemž vždy říkají, že ztrátu příjmů vyrovnají škrty ve výdajích nebo růst. K tomu došlo jen zřídkakdy a výsledkem je federální dluh ve výši 11 bilionů dolarů, který leží na bedrech veřejnosti. Uchýlit se ke stejné podlézavosti ještě jednou je nejen nepoctivé – je to nebezpečné.