Měla to být příjemná procházka. Vždyť cesta z budovy Sejmu do paláce polského prezidenta trvá sotva půl hodiny. Ještě před dvěma měsíci se zdálo, že tuto vzdálenost bez větší námahy překoná dokonce i tak bezbarvý politik jako předseda parlamentu Bronisław Komorowski. Průzkumy ukazovaly, že volby by vyhrála i kočka premiéra Tuska – tou kočkou měl být právě Komorowski. Jenže tragédie ve Smolensku vše změnila.
Ještě před dvěma měsíci by to bylo nepředstavitelné, ale Jarosław Kaczyński má dnes šanci stát se prezidentem
Ještě před dvěma měsíci polská televize připomínala neslavně známé televizní programy Jerryho Springera – směs frašky s rvačkou. Hrdinou většiny komentátorů nebyl ani jeden z kandidátů na úřad prezidenta, ale politik vládnoucí Občanské platformy (OP) Janusz Palikot. Nebylo týdne bez skandálu s jeho účastí. Tento doktor filozofie a milovník postmoderní literatury, který zbohatl na výrobě oblíbené vodky Żołądkowa gorzka (Hořká žaludeční), pravidelně šokoval Poláky. Mával umělým penisem na tiskové konferenci, věnované případům sexuálního obtěžování na policii. Do televizního studia přišel s odseknutou lebkou prasete, nikdo si už přesně nepamatuje proč. Nedávno zase na ulici spolu s bezdomovci ochutnával alkohol z takzvaných opiček (malé flaštičky), jichž si kancelář prezidenta objednala stovky. Palikot z toho vyvodil závěr, že prezident Lech Kaczyński je alkoholik, a žádal, aby se podrobil lékařskému vyšetření.
Všechno se změnilo
Průzkumy nedávaly úřadujícímu prezidentovi šance na znovuzvolení. Jeho bratr Jarosław zase působil dojmem, že je vyhaslý a chybějí mu nápady, jak vytáhnout Právo a spravedlnost (PiS) z deprese, do níž strana upadla po předčasných volbách v roce 2007. Poláci mu tehdy ukázali červenou kartu. Měli dost atmosféry všeobecného podezírání jako z dob mccarthismu. Hřebíkem do rakve Jarosława Kaczyńského se stal lustrační zákon, který uložil tisícům lidí (také univerzitním učitelům a novinářům) narozených před rokem 1972 povinnost předložit lustrační přiznání (že nespolupracovali s komunistickou tajnou policií).
Nacionalistická rétorika, kterou PiS začala používat ve snaze přetáhnout voliče Ligy polských rodin, znechutila ty umírněné, jimž prezident Lech Kaczyński vděčil za svou funkci. Vláda prudce ztrácela podporu, a když zvláštní protikorupční úřad zinscenoval nepodařenou provokaci šéfa koaliční Sebeobrany a vicepremiéra Andrzeje Leppera, koalice se rozpadla. Předčasné volby drtivou většinou vyhrála Občanská platforma.
Dnešní ministr zahraničí Radek Sikorski tehdy sliboval, že „pobijí bandu“, jinými slovy, že vytlačí bratry Kaczyńské z politického života. Zdálo se, že PiS čeká marginalizace anebo rozpad a bratry-dvojčata politický důchod. Ještě 9. dubna, den před katastrofou vládního TU-154, je mohl před takovým osudem zachránit jen zázrak. A takový zázrak – ať to zní jakkoli cynicky – se stal.
Mohutná vlna soucitu a solidarita s rodinami obětí způsobila, že volební preference PiS začaly rychle stoupat. Když Jarosław Kaczyński prohlásil, že se zúčastní prezidentských voleb, bylo jasné, že OP má vážný problém. V atmosféře celonárodního truchlení po tragické smrti několika desítek nejdůležitějších lidí ve státě se dosavadní strategie OP, která spočívala ve strašení Poláků před návratem Jarosława a zesměšňování Lecha, stala nepoužitelnou.
O to více, že lídr PiS všechny překvapil novým přístupem. Komentátory, kteří očekávali, že se po tragické smrti bratra ještě více zradikalizuje, šokovala jeho první vystoupení. Kaczyński odvrhl starý konfrontační styl. Slíbil, že přestane s vyřizováním si účtů s minulostí a nebude už ani vyvolávat scény ve vztazích s Německem a Ruskem. „Nejdůležitější je Polsko,“ prohlásil (je to i jeho volební heslo). Výsledkem je, že je stále pravděpodobnější to, co by ještě před dvěma měsíci nikomu nepřišlo na mysl. Jarosław Kaczyński, donedávna nejvíce nenáviděný politik v Polsku, může vyhrát volby.
Jeden trapas za druhým
Podle posledních průzkumů má kandidát OP Komorowski podporu 50 procent Poláků a Kaczyński 38 procent. Je to ještě pořád velký rozdíl, ale každý týden se zmenšuje. Nikdo už nevěří, že se volby rozhodnou v prvním kole 20. června. Další kolo se má konat až 4. července. Liberální voliči OP se v tom čase vyhřívají na plážích v egyptské Hurghadě.
Ještě horší pro Komorowského je, že není vyloučené, že Státní volební komise bude žádat přeložení voleb na pozdější termín. Katastrofální povodně už měsíc devastují rozsáhlé části země, desítky obcí připomínají zemi po bitvě – v zatopených vesnicích není kde zřídit volební místnosti. Minulý týden se pod vodou ocitly dokonce i některé jižně položené části Varšavy. PiS stále hlasitěji žádá, aby byl vyhlášen výjimečný stav (což by automaticky odložilo volby), a vyčítá vládě lenost.
Rozhodnutí musejí přijmout premiér Donald Tusk a Bronisław Komorowski, který je jako předseda Sejmu úřadujícím prezidentem. Oba to staví do výjimečně choulostivé situace.
Čas hraje ve prospěch Kaczyńského. Z průzkumů vyplývá, že si udržel podporu tvrdého jádra voličů PiS, kteří jsou přesvědčeni, že jeho proměna je jen taktický trik. Na druhé straně si získává srdce voličů OP, které zklamal neohrabaný Komorowski. Média téměř denně referují o nějaké další trapnosti, které se dopustil. Snad jen z úcty k památce obětí katastrofy ve Smolensku mu nikdo nepřipomíná starý výrok o polských letcích – že když bude potřeba, poletí i na dveřích od stodoly. Ale stejně si tu větu každý pamatuje. Stačí, aby Komorowski otevřel pusu, a už je tady další lapsus.
Povodeň komentoval tvrzením, že s vodou v řekách to už jednou tak je, že plyne do moře. V debatě o umělém oplodnění in vitro prohlásil, že je pro užívání této metody pod podmínkou, že z toho budou zdravé děti. Obecně se tento výrok vykládá jako schvalování eugeniky, i když Komorowski se chtěl asi jen zalíbit levicovým voličům. Dost to přehnal, protože před dvěma týdny polský episkopát prohlásil, že politici, kteří schvalují oplodnění in vitro, nebudou připuštěni ke zpovědi. To je pro Komorowského, praktikujícího katolíka a otce pěti dětí, rána.
Štáb OP se už jen modlí, aby kandidát PiS prohrál boj s časem. Protože boj s Komorowským vyhraje určitě.
Text vyšiel v týždenníku Respekt.