Po avizovanej demisii maďarského premiéra Ferenca Gyurcsánya a vzhľadom sa vyslovenú nedôveru českému premiérovi Mirkovi Topolánkovi sa európska tlač obáva krízy demokracie v Európe.
Der Standard (Rakúsko), 24.03.2009
Andras Szigetvari vidí v avizovanom odstúpení maďarského premiéra Ferenca Gyurcsánya príznak hroziaceho úpadku východnej Európe a varuje pred krízou demokracie: “Je ilúziou, že by sa táto kríza vyhla extrémnych politickým a sociálnym napätiam. V Maďarsku už beztak vírili vzduch pochody pravicovo-extrémnej Maďarskej gardy. Za Gardou stojí pravicovo radikálna strana, ktorá bude len rásť. Najvyšší čas, aby demokratické sily zistili, že táto kríza sa z finančného sveta šíri do ekonomiky a odtiaľ do politiky. Niektoré štáty tento vývoj postihol viac ako iné. Hlavne východoeurópske tranzitívne krajiny sa môžu ocitnúť v kríze demokracie. Takýmto prípadom je Maďarsko.”
Hospodářské noviny (?esko), 24.03.2009
Ľavicovej opozícii v Prahe sa podarilo dosiahnuť vyslovenie nedôvery vláde Mirka Topolánka. Podľa Petra Šiměneka to bolo žalostné predstavenie českej politiky. “Míra nedočkavosti, nezodpovědnosti a nevkusu, s jakou se uprostřed nejhorší ekonomické krize a přesně uprostřed předsedání Evropě sráží vláda, bere dech. Stupeň iracionality, díky němuž nebylo možné ještě pár desítek minut před hlasováním odhadnout, jak dopadne, je obludný. Seznam poslanců, jejichž jména člověk včera slyšel poprvé a podle všeho i naposled, vyvolává smutek a otázku, proč platíme v parlamentu tolik nicotných lidí. Očividná neschopnost vlády i premiéra zvládnout čtyři vlastní zhrzené duše a odhadnout tahy prezidenta je zarážející. Neviditelná ruka Hradu, bez níž by hrdina vřerejška Schwippel ani nedošel k řečnickému pultíku, je asi spravedlivá odměna tomu, kdo cestu na Hradčany dláždil. Nebýt krize a nebýt předsednictví, mohli jsme si říct, že pád slabé vlády a co nejrychlejší nové volby by nakonec byly tím správným řešením. Jenže Evropě předsedáme a krizi čelit musíme. Obojí pějde bez vlády dost špatně, hlavně další postup boje s krizí je teď naprosto nejasný. Politici se týdny zase budou zabývat víc sami sebou než problémy země. Navíc, rychlá cesta k novým volbám není vůbec viditelná. Do těžkých časů přimíchala ega našich politiků další a zcela zbytečnou dávku nejistoty. Lhostejno, koho člověk volil.”
Evenimentul Zilei (Rumunsko), 24.03.2009
Na pozadí globálnej ekonomickej krízy sa Sorin Ionita obáva skĺznutia politicky slabých štátov do ľavicového fašizmu. “Ani nacisti neboli veľkí priatelia súkromného vlastníctva a obmedzovania štátnych zásahov do ekonomiky. Paralela ide však ešte ďalej: v príručke Hitlerjugend stálo, ‘výživa nemôže byť čisto súkromnou záležitosťou’. Štát má zohrávať rozhodujúcu úlohu v podporovaní dobrých zvykov, pretože ‘existuje spoločenská povinnosť zdravia’. Podobnosť s aktuálnymi vágne eugenickým snahami urobiť z výživy a športu štátnopolitické témy, nás môže len znepokojovať. Iste, tak ďaleko ešte nie sme. Európsky projekt je dostatočne vybavený na to, aby vydržal ekonomické núdzové pristátie. Ale ostražitosť je namieste, aby palubní mechanici vyplašení otrasmi stroja nepustili ovládanie z rúk či aby ich vreckovými nožíkmi nezlikvidovali zamaskovaní ideológovia a nevybrali sa s nami neznámo kam.”