Chorvátsko je hustě proplněná síť kriminálniků, politiků, velkého biznisu a policie.
Foto: Alex Majoli / Magnum Photos
Když se o mé vlasti zmiňují světová média, obvykle to – pokud nejde o sport – nevěští nic dobrého. Naposledy, když v centru Záhřebu vybuchlo auto. Stalo se to několik metrů od budovy parlamentu. Oběťmi této typicky mafiánské popravy byli dva lidé: vydavatel a novinář Ivo Pukanić a jeden z jeho zaměstnanců.
Čím byla zpráva o smrti těchto dvou lidí tak zajímavá, že obletěla celý svět? Jejich vražda je symptomem většího a vážnějšího problému: dlouholeté a beztrestně rostoucí zločinnosti. Chorvatští politici zareagovali na bombu horečnatým proudem prohlášení a samotný prezident dramaticky zvolal: „Teď už jde do tuhého – buď oni, anebo my!“
Vláda se tvářila, jako kdyby to bylo obrovské překvapení, jako kdyby se u nás ještě nikdy nic podobného nestalo. Přitom dva týdny předtím kdosi z bezprostřední blízkosti zastřelil dceru politicky angažovaného advokáta. Někdo další příšerně zmlátil významného podnikatele a kdosi téměř zabil jiného novináře. Všechny tyto případy mají společné to, že se dodnes nepodařilo zjistit, kdo za nimi stojí. Ba co hůř, zdá se, že vyšetřovatelé se to zjistit ani nepokoušejí.
V posledních letech bylo zavražděno několik mafiánských šéfů v centru města, nebylo to však asi dost blízko k centru moci. Zato vražda Iva Pukaniće je k němu podle všeho blízko až moc: vědělo se o jeho všestranných stycích a že je rozkročen mezi dvěma světy – jednou nohou ve světě zločinu a druhou ve světě politiky. Není divu, že jeho vražda vládu šokovala a že jí připisuje velký význam.
Poprvé se s hrozivou jasností ukázalo, že státní instituce, jejichž úkolem je chránit občany, nejsou schopny vykonávat svou funkci. Výbuch nálože přímo v centru Záhřebu je důsledkem úmyslného zanedbávání boje s kriminalitou, které trvá už dvacet let. Základním problémem – samozřejmě typickým nejen pro Chorvatsko – je hustě propletená síť zločinců, politiků, velkého byznysu a policie. Italové to označují malebným výrazem chobotnice. Dokonce i šéf prokuratury si nedávno v novinách stěžoval, že je mafie propojena s policií a soudy. Předseda parlamentního výboru pro národní bezpečnost potvrdil, že zločincům se podařilo proniknout do samotného centra moci.
Kromě politické vůle a pevného odhodlání bojovat se zločinem je potřeba mít ještě efektivní aparát. To vše se prý obecně ví, je to přímo banální informace. Problém tedy nespočívá v tom, že se o těchto spojeních nevědělo, ale přesně naopak v tom, že z nich všichni těžili. Paralýza státních institucí byla účelová. Pokud je v tom namočeno množství lidí na nejvyšších místech, kdo první hodí kamenem? Dohoda o mlčení však může přestat platit v okamžiku, když těmto lidem začne v důsledku vraždy Iva Pukaniće hrozit, že budou odhaleni.
V Záhřebu vládne atmosféra strachu, která může destabilizovat celou zemi. Za této situace nabízejí i včerejší nepřátelé z řad opozice svou podporu premiérovi Ivu Sanaderovi, který slibuje, že začne tvrdě bojovat proti organizovanému zločinu.
Několik dnů po Pukanićově vraždě převeleli do hlavního města 250 policistů z venkova a vytvořili speciální policejní jednotku pro boj s mafií. Ještě předtím začaly padat hlavy: ze dne na den byl jmenován nový ministr vnitra i spravedlnosti. Otázkou však je, zda budou tyto kroky účinné. Kromě politické vůle a pevného odhodlání bojovat se zločinem a korupcí je potřeba mít ještě efektivní aparát. Existuje tu možnost, že se státní instituce natolik vylekaly, že se jim situace vymkne z rukou a nastane úplný společenský kolaps. A že potom konečně začnou ke své práci přistupovat seriózně.
Ale i v takovém případě tady zůstává jistá pochybnost: bude politický establishment schopen v případě potřeby nasadit všechny zbraně také sám proti sobě?