Úspory nestačí. Jaké další nápady by mohly Evropu postrčit na cestě k prosperitě?
Foto: Carsten Koall / Getty Images
Vůle dodržovat přísnou dietu, kterou si evropské vlády předepsaly vloni na podzim na nátlak Německa, se rychle vytrácí. A tento trend zřejmě posílí i vzhledem k výsledkům víkendových prezidentských voleb ve Francii, kde se v době uzávěrky tohoto čísla očekávalo vítězství levicového kandidáta Françoise Hollanda. Signálů, že voliči se bouří proti úsporným opatřením a politici možná nebudou mít dost sil je nadále prosazovat, přibývá i jinde: průzkumy před parlamentními volbami v Řecku ukazovaly prudký nárůst extremistických stran zprava i zleva, kvůli sporu o škrty padla nedávno vláda v Nizozemsku.
Významných hlasů včetně Mezinárodního měnového fondu, aby Evropa zpomalila tempo škrtání a soustředila se na podporu ekonomického růstu, v poslední době dramaticky přibylo. A nová čísla o nezaměstnanosti v zemích eurozóny, která dosáhla rekordních 10,9 procenta (17,4 milionu lidí), nutí evropské politiky změnit tón.
Šéf evropské centrální banky Mario Draghi přiznal, že důsledky škrtů jsou horší, než se předpokládalo, a dýchavičné ekonomiky zejména na jihu Evropy snižují schopnost bank poskytovat úvěry byznysu, což je ale klíč ke zlepšování poměrů. Německá kancléřka Angela Merkelová poprvé připustila, že škrty samy o sobě nejsou jedinou odpovědí na krizi eurozóny a že podpora hospodářského růstu je stejně důležitá, a právě tomuto tématu má být věnován červnový summit EU.
Výroky politiků jsou nicméně stále velmi opatrné a nedávají jasnou odpověď na důležité otázky, za jaké peníze se má plán na podporu hospodářského růstu uskutečnit, a pokud se najdou, do čeho se mají investovat. Najít peníze nebude vůbec jednoduché. Veřejný dluh států eurozóny narostl za poslední rok na 87,2 procenta HDP, což je nejvíc od vzniku eura před 12 lety. Zadlužení států eurozóny narostlo za poslední rok tak, že objem jejich dluhu je ve výši 87,2 procenta ročního HDP eurozóny, což je nejvíc od vzniku eura před dvanácti lety. Finanční stimuly za cenu dalšího zadlužování jsou tedy málo pravděpodobné a italský premiér Mario Monti rovnou řekl, že tato „zkratka k růstu“ je iluzí. Další možností je vybídnout soukromé investory, aby se podíleli na investicích třeba do infrastruktury či nových technologií, není však jasné, zda uvěří v nadějnost takových projektů. Pak je tady ještě Evropská investiční banka, státy by však do ní musely vložit více peněz. Mluví se zatím jen o navýšení kapitálu banky z 50 na 60 miliard eur, což zdaleka nestačí.
Nápady za miliardy
Jak uvedl belgický levicový premiér Elio Di Rupo, přijít na to, jak obnovit hospodářský růst, bude vyžadovat „mobilizaci veškeré naší inteligence“. Ukazuje se totiž, že i kdyby se peníze našly, málokdo má jasno v tom, na co je použít. Komentátor Financial Times Gideon Rachman ironicky varoval před umanutostí infrastrukturou: „Kdyby budování dálnic a kolejí (za evropské peníze) vedlo k prosperitě, Řecko a Španělsko by dnes prožívaly boom.“
Přesto některé nápady, jež poletují v evropském větru, mají smysl, jako například podpora migrace v rámci Evropy. „V EU jsou dva miliony volných pracovních míst. A předpokládám, že ne všechna jsou vyhrazena pro Alberty Einsteiny,“ řekl minulý týden evropský prezident Herman Van Rompuy.
V nejbližší době však důležitější než dobré nápady bude politický vývoj, který může s nástupem levice ve Francii povzbudit sílící odpor vůči úsporným opatřením, jež prosadila evropská pravice v čele s Angelou Merkelovou. To by zřejmě potěšilo i bývalého ministra financí USA Larryho Summerse, který vytrvale upozorňuje na to, že Evropané chybně diagnostikovali své problémy, jimiž nejsou dluhy, ale právě úpadek růstu.