Proces s ukrajinskou expremiérkou Tymošenkovou zmátl Evropu i Rusko.
Foto: Sergei Chuzavkov / AP
Když obžalovaná Julije Tymošenková nazvala na Twitteru svého soudce „loutkou v taláru, která křičí jako raněný pták“, pohár trpělivosti Rodiona Kirejeva přetekl. Pátého srpna dal bývalou ukrajinskou premiérku zavřít do cely číslo 242 v kyjevské věznici Lukjanovka, čímž rozlítil nejen její sympatizanty, ale i mnoho světových politiků.
Paní Tymošenková, která se stylizuje do jakési postmoderní inkarnace vášnivé Johanky z Arku či krásné víly a mytické matky Ukrajiny Berehynie, udělala ze svého procesu reality show, jež plní titulní strany ukrajinských novin a vyvolává pozornost celého světa. Fotogenická politička to s médii umí opravdu dokonale: i z cely chodí na projednávání v neposkvrněném bílém kostýmu s tradičním vrkočem (pravých) vlasů obtočeným kolem hlavy jako svatozář.
Musíš si vybrat
Očividně politický proces s Tymošenkovou by mohl být jen smutným potvrzením postupného úpadku demokracie na Ukrajině, kterou světové organizace jako Freedom House už počátkem roku přesunuly z kategorie svobodných zemí mezi „částečně svobodné“. Jde však o mnohem víc.
Na východní hranici Evropské unie se na pozadí dramatu uvnitř samotné Evropské unie odehrává ještě jedno velké drama, či spíše jeden velký strategický souboj o budoucnost celé východní Evropy za hranicemi EU. To, zda se Ukrajina s téměř padesáti miliony obyvatel dostane pod kontrolu Ruska, nebo do sféry vlivu EU, určí i osud zbytku menších států na východě Evropy, jako jsou Moldavsko, Bělorusko či Gruzie. Jenže proces, o jehož verdiktu (sedm let natvrdo) je podle advokátů Tymošenkové dávno rozhodnuto a má být vyhlášen v polovině září, zamotal hlavy jak EU, tak Rusku.
Jak napsal už v roce 1997 Zbigniew Brzezinski, Ukrajina je klíčovou figurou pro Rusko, které bez ní ztrácí charakter „eurasijské říše“ a naopak, jakmile ji dostane opět pod kontrolu, stává se „mocným impériem spojujícím Evropu a Asii“. Proto Rusko tak tvrdě naléhá na prezidenta Viktora Janukovyče, aby s ním podepsal dohodu o celní unii. Janukovyč má sice k Rusku blízko, ne však natolik, aby se mu i s Ukrajinou úplně odevzdal. Aby své vztahy s Ruskem vybalancoval, přijal „strategickou volbu“ přiblížení se k Evropské unii a v prosinci chce na summitu EU-Ukrajina podepsat historickou dohodu o volném obchodu. To je ale pro Rusko nepřijatelné a Janukovyčovi říká jasně: Vyber si jedno, nebo druhé.
Toto je ve zkratce základní schéma šachové partie, v níž Tymošenková hraje jen vedlejší roli, byť s plným nasazením. Paradoxně má na své straně i svého bývalého nepřítele, ruského premiéra Vladimira Putina, s nímž jako ukrajinská premiérka podepsala v roce 2009 smlouvu o dodávkách plynu. Právě za tento podpis je obžalována, neboť Ukrajina teď platí za plyn víc než leckterá evropská země. Putin Tymošenkovou (i sebe) logicky brání, zlobí se na Janukovyče a říká, že smlouva byla v pořádku.
Zavření kohoutků
Prezident Janukovyč si tedy pronásledováním Tymošenkové udělal nepřátele ze všech případných spojenců. Analytici se snaží pochopit jeho motivy, mnoho logiky v nich ale nenacházejí. Jednou možností je, že Janukovyč se chtěl prostě zbavit své hlavní soupeřky z posledních voleb – jenže tímto procesem jen posiluje její pozici vůdkyně opozice. Stejně tak „možná“ chtěl testovat hranice tolerance Evropské unie pro svůj stále více autoritativní režim. Dosáhl však jen toho, že se na něj valí kritika z Bruselu a evropských států včetně Česka. A je možné i to, že si odsouzením Tymošenkové chce vynutit neplatnost smlouvy s Ruskem a začít tak nové jednání o nižší ceně za plyn.
Úplně stejně je ale možné, že Janukovyč takové složité hry ani ve své hlavě nerozehrával: prostě se chtěl pomstít politické rivalce a zastrašit další protivníky, neměl však své kroky promyšlené a dnes už nedokáže zastavit běh událostí.
Ať už je příčinou procesu s Tymošenkovou cokoli, prvním jeho důsledkem může být opakování energetického chaosu z ledna 2009, kdy do Evropy přestal proudit plyn z Ruska přes ukrajinské plynovody a země jako Bulharsko či Slovensko začaly mrznout. Ukrajina totiž Rusku vyhrožuje, že jej kvůli cenám plynu požene už v říjnu před arbitrážní soud ve Stockholmu. „Tlačíte nás do kouta,“ řekl údajně ukrajinský premiér Mykola Azarov do očí Putinovi a pohrozil zrušením smlouvy. Podobný spor končil zavřením kohoutků s plynem před třemi lety.
Evropské dilema
Faktem je, že Rusko neustupuje ani o píď a dává Ukrajině na vybranou: buď podepíše celní unii s Ruskem a odmítne asociační dohodu s EU, nebo může na snížení cen plynu zapomenout. Pro Janukovyče je to velké dilema – jen za dodávky ruského plynu platí země ročně deset miliard dolarů a tato suma sráží dýchavičnou ukrajinskou ekonomiku na kolena.
Janukovyč mohl až donedávna počítat v případném sporu s Ruskem aspoň s podporou Evropské unie, které na asociační dohodě s Ukrajinou velice záleží. Jenže poté, co je Tymošenková (a další ministři její vlády, z nichž jeden sedí ve vězení bez soudu už téměř rok) vláčena v politickém procesu, je všechno jinak. „Jaký signál by pro severní Afriku či Bělorusko vyslala EU, kdyby za této situace podepsala s Ukrajinou smlouvu o spolupráci?“ položil si pro Financial Times řečnickou otázku německý analytik Nico Lange.
Janukovyč má stále ještě jednu možnost, jak si EU usmířit, uvažuje analytička Olga Šumylo-Tapiolová z Carnegieho nadace: poté, co bude Tymošenková odsouzena, může jí okamžitě udělit milost a tvářit se, že s tímto procesem nemá nic společného. Musí to však stihnout do konce září, před důležitým summitem EU s východoevropskými státy, jež organizuje předsednická země Polsko.
Úsměvy v cele
Janukovyč si tedy procesem s Tymošenkovou nepochopitelně ztížil pozici, a to jak v zahraničí, tak doma. Ukrajinští analytici se shodují, že Tymošenková je už teď vítězem bez ohledu na to, zda bude odsouzena či nikoli. Její politická hvězda začínala hasnout, její strana Otčina má v průzkumech sotva deset procent. Teď se ale vrací na scénu, roztříštěná opozice začíná mluvit o sjednocení a založila společný Výbor pro odpor proti diktatuře. Za rok – v říjnu 2012 – budou v zemi parlamentní volby.
„Bez ohledu na to, zda budu na svobodě nebo za mřížemi, cítím dost síly, abych spolu s vámi vrátila zemi na cestu spravedlnosti a prosperity,“ řekla Tymošenková svým příznivcům v procítěném projevu na svém webu den před zatčením.
V cele o 17 metrech čtverečních (dvakrát větší než pro běžné vězně) se dvěma vězeňkyněmi, z nichž jedna kvůli ní přestala i kouřit, čte Dějiny krásy od Umberta Eka, dívá se na televizi a vaří si z potravin, jež jí posílá rodina. Ta veřejně vyjadřuje obavy o její zdraví a poté, co se jí prý na těle objevily modřiny, mluvila o „mučení“ a podezření z otravy (její osobní lékař však posléze prohlásil, že Tymošenková je v pořádku). Podle reportáže Rádia Svobodná Evropa se i v cele „stále usmívá“, a když kráčí na projednávání, zdraví své příznivce zvoláním „Sláva Ukrajině!“. Vězeňská stráž jí povolila ponechat si dokonce i sponky, jimiž si k hlavě připevňuje svůj tradiční vrkoč, který nosí od roku 2004, kdy se stala hvězdou oranžové revoluce.
Tymošenková věří, že okolnosti, čas a Janukovyčův nerozum pracují pro ni. Možná se ve svém očividném odhodlání opírá o zkušenost z roku 2001, kdy se na pár týdnů ocitla v té samé cele číslo 242 ještě za režimu tehdejšího prezidenta Leonida Kučmy (byla obžalována za pašování plynu a padělání celních dokladů). O tři roky později se stala symbolem revoluce.
Možná má pravdu, jisté je však dnes jen to, že okolnosti, čas a Janukovyčův nerozum pracují proti celé Ukrajině a její evropské budoucnosti. Může se totiž stát, že o zemi, v níž ani troje po sobě jdoucí svobodné volby nezaručují demokratický vývoj, ztratí Evropa zájem.
Text vyšiel v týdenníku Respekt.
