Euforie z výsledků summitu eurozóny, na němž se evropští lídři dohodli na významných krocích na záchranu eura, trvala krátce. Už o pár dní později se riziková přirážka italských a španělských dluhopisů vrátila na nebezpečných 6 %, kvůli nimž byl summit vlastně svolán. Investoři si o víkendu pořádně prostudovali dokumenty ze summitu, přečetli noviny a pak dali najevo svou nelibost. Evropští politici se tím však nenechali vyrušit a odjeli v srpnu na dovolenou. Počítají totiž s tím, že – jak výstižně napsal prominentní komentátor Financial Times Wolfgang Münchau – „až se Evropané vrátí z dovolené, budou mít ještě pořád euro a ještě pořád krizi“.
Mnoho otázek
Je pravda, že důvodů k neklidu mají finanční trhy dost. Amerika se minulý týden vinou politických sporů mezi demokraty a republikány nebezpečně sunula k bankrotu, ratingové agentury zahnaly Řecko až na samé dno, snížily hodnocení i Kypru, který se tak stal dalším kandidátem na záchranu, neveselé jsou vyhlídky na ekonomický růst v celé jižní Evropě. A navíc nemilosrdný pohled analytiků odhalil, že na papíře tak impozantní dohoda lídrů eurozóny vyvolává hodně otázek, na něž se teprve budou hledat odpovědi.
Novinář Peter Spiegel z FT se sarkasticky zeptal, zda evropští lídři vůbec pochopili, jaký dokument to v Bruselu vlastně podepsali. Ukazuje se například, že není jasné, zda státy doplatí potřebnou sumu, když selže plán na příspěvek 37 miliard eur od soukromých věřitelů. Kromě toho ochranný val, tzv. EFSF, který dostal nové pravomoci, se sice pyšní sumou 440 miliard eur, ale ve skutečnosti z nich má na účtu jen minimum, Řecko však naléhavě potřebuje desítky miliard co nejdřív. Nikdo také neví, jak velkou sumou přispěje Mezinárodní měnový fond, jehož neevropští členové jsou plni pochyb. Brazilec Paulo Nogueira Batista z vedení fondu už prohlásil, že předpokládaných 30 miliard od MMF je „příliš mnoho“.
Batista také kritizoval malý podíl soukromých věřitelů na řeckém oddlužení, což mělo být velké vítězství evropských politiků a zejména Angely Merkelové. Názory na zatažení soukromých věřitelů do této akce se však diametrálně liší a možná má naopak pravdu jistý vysoce postavený člověk z Evropské komise, podle něhož by pomoc Řecku bez jejich účasti byla „levnější a méně riskantní“. Ukazuje se totiž, že kvůli „selektivnímu bankrotu“, který nastane po souhlasu soukromých věřitelů se ztrátami, musí státy eurozóny nalít tolik miliard na ochranu řeckých bank, že se tím téměř úplně smaže zamýšlený efekt.
Jiné hlasy zase obviňují banky, že na celém projektu vlastně vydělají, protože jejich ztráty budou v průměru jen 21 %, kdyby však řecké dluhopisy chtěly prodat na trhu, ztratily by 50 %. Jak na serveru voxeu.org napsal profesor Harald Hau, bankéři si tuto kúru sami naordinovali: byli totiž Institutem pro mezinárodní finance požádáni, aby se na plánu svého vlastního „očesání“ podíleli. To je totéž, jako kdybyste požádali tabákový průmysl, aby připravil nový program zdravotní péče, dodal jízlivě.
Nálada v Německu
Špatných zpráv tedy za minulý týden přibylo, na paniku trhů to však zatím nevypadá. V případě Řecka analytici vypočetli, že snížení jeho dluhu není dostačující a riziko platební neschopnosti se příliš nesnížilo. Trhy navíc nevěří, že premiér Jorgos Papandreu dokáže prosadit potřebné reformy, i když zemi slíbí „krev, pot a slzný plyn“, jak parafrázoval Churchillovu slavnou větu komentátor FT Gideon Rachman. Itálie si minulý čtvrtek musela na trzích půjčit peníze na financování svého dluhu za nejvyšší úroky za posledních 11 let a další jejich prodej v srpnu radši odvolala.
Na druhé straně, německá ekonomika šlape naplno a přitahuje mladé lidi z jižní Evropy. Německý deník Die Welt popisuje mohutný pohyb mladých Španělů, jichž se jen letos v červnu přihlásilo na práci v Německu 17 tisíc do výměnného programu organizovaného Evropskou komisí.
Španěly, Portugalce, Řeky či Iry doma Němci vítají, současně však s nechutí hledí na to, že mají nalévat další peníze do jihu Evropy. Angela Merkelová čelí disidentům ve vlastní koalici, kteří hrozí, že pro výsledky summitu nebudou v parlamentu hlasovat, neboť z EU se stává „transferová unie“ na úkor Německa. Merkelová se však o schválení dohody ze summitu obávat nemusí, neboť socialisté ji v této věci podporují. Šli by dokonce ještě dál: chtějí společné evropské dluhopisy, jejichž zavedení by podle mnoha ekonomů do velké míry vyřešilo dluhovou krizi a současně posunulo eurozónu k fiskální unii a vytvoření společného ministerstva financí. Merkelová by se nemusela ani tolik obávat reakce voličů, z čehož ji mnozí obviňují. Týdeník The Economist cituje analytika agentury pro průzkum veřejného mínění Manfreda Güllnera, podle něhož v Německu postoj k euru ve volbách nerozhoduje. Neexistuje tam totiž žádná skutečně euroskeptická strana.
Optimismus Irů
Jedna země – Irsko – však už z dohody lídrů eurozóny významně těží ještě předtím, než začala fyzicky fungovat. Snížení úroků o 2 % znamená v přepočtu 800 milionů eur ročně, jež Irsko ušetří při splácení dluhů. Irští politici i ekonomové se shodují, že tato pomoc je významným psychologickým faktorem, země po dvou krutých letech konečně nabírá dech a začínají se tam vracet investoři. Jednou z prvních vlaštovek je více než miliarda eur vložená investory do Bank of Ireland, která ještě nedávno stála nad propastí.
Angela Merkelová tedy odjela na dovolenou, ale část evropských politiků přece jen zůstává na stráži. Francouzský ministr financí François Baroin a jeho německý partner Wolfgang Schäuble napsali ve společném dopise pro FT minulý pátek, že výsledek ze summitu uchránil eurozónu před zhroucením, ale zároveň dodali: „Nejsme naivní. Obnovení důvěry v eurozónu bude vyžadovat trpělivost, energii a vizi.“ Snad budou tato slova v srpnu trhům stačit.
Text vyšiel v týždenníku Respekt.
